Bulvár

Jak vypadají prémie?


Jistěže mám doma počítač - je to můj pracovní nástroj, prostředník pro komunikaci i hračka. Miláček ne, ten je dvounohý :-) A počítači se podobá, jen když pracuje. To často zírám, kolik informací v té hlavě nosí a co všechno dokáže vymyslet a zpracovat.

Ale moje cesta k počítačům byla poměrně dlouhá a klikatá. Jako dítě jsem hltala sci-fi a záviděla hrdinům jejich chytré kosmické lodě a kybernetické pomocníky. Leckde už fungovaly nějaké ty dětské stanice mladých techniků, či jak se to tenkrát jmenovalo, v jedné z nich se učil na primitivních mašinkách programovat i můj nynější partner, leč v mém rodišti byla škola sto let za opicemi a zbývaly jen ty romány.


Po maturitě jsem si hledala zaměstnání i s cílem dostat se k těm vysněným chytrým strojům co nejblíž. Sliby-chyby, skončila jsem v účtárně a mohla si prohlížet maximálně tak hotové sestavy na nekonečném papíře. A taky snít, to už mi šlo velmi dobře.


Přestup na další štaci už proběhl bez iluzí, avšak doba se mezitím změnila a zakrátko přistál jeden z mých vytoužených společníků na vedlejším stole. Přišli technici, vybalili tu šedivou nádheru z krabic, zapojili kabely a odkráčeli středem.

Pracovalo nás tam 35, v pěti směnách a z toho JEDEN člověk chodil ve volném čase hrát počítačové hry ke kamarádovi. Krušné začátky, pravda. Ale taky nádherná doba objevů. Metodou pokus-omyl, pravda, ovšem ta radost, když se něco podařilo!

Můj osud byl dokonán, úplně jsem té bedýnce propadla. Chodit do práce byla radost, na kterou jsem se těšila, přestože práce na počítači do mé kompetence nepatřila. Co si budeme vykládat - polostátní provoz, lidí o dost víc, než kolik by bylo nutné, takže času se našlo vždycky dost i na činnosti nepředpisové a po přistižení trestané odebráním prémií.

Během tří let jsem zapomněla, jak prémie vypadají :-) Zato jsem bravurně zvládala schovávání zakázaných programů do tajných adresářů, likvidaci virů (tehdy se ještě šířily po disketách) a hlavně střílení nepřátel, ovládání leteckého simulátoru, řešení logistických problémů ve skladu bedýnek, apod. :-)


Pak mi doběhlo termínované spoření, svoje dodal i bráška, který se mým nadšením nakazil a šedivá bedna s hypnotizující obrazovkou se ocitla i u nás doma. Přišla nás na obrovské peníze, ale dodnes tvrdím, že to byla nejlepší investice mého života.

Ze sladkého flákání u vláčků jsem přesedlala do komerční sféry a z nelegální zábavy se stala obživa. Brácha mě za pár let následoval a dodnes občas pošťuchujeme rodiče, že nám spílali, když "úspory na byt" (už tenkrát by nestačily, ale vysvětlujte to válečné generaci) jsme utratili za za "pitomou bednu na hraní".

Dneska už bydlíme dávno každý zvlášť, počítačů jsme vystřídali taky několik, časem i na ty byty došlo a hypotéky v pohodě splácíme jen díky tomu, že jsme kdysi podlehli vábení nových technologií a nezůstali u jistoty státního zaměstnání.

Dneska jsou počítače všude, pro někoho samozřejmost, pro jiného stále ještě hrozba. Ale ten pocit, že něco právě začíná a já jsem u toho, aniž tuším, kam to povede, ten byl prostě opojný. Něco podobného jsem si o pár let později zopakovala s internetem, ale to už je jiné téma...

Blues


Blues,
a co dneska? Stále nedostáváte prémie :-)?

Docela by mě zajímalo, jak je to u vás ž-in? Máte zakázáno v zaměstnání "surfovat"? Napište: redakce@zena-in.cz

   
24.02.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Blues [*]

    redakce: Teď už na přidělování prémií závislá nejsem, za mimořádnou práci si zároveň dohodnu mimořádnou fakturu a je to :-)

    superkarma: 0 24.02.2006, 15:28:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme