Slepice jsou dnes často skloňovaným tématem. Začínají být populární. Nejen proto, že je začínají chovat lidé kvůli panice ze zdražování vajec. V tomto případě ale vůbec nejde o vejce. Jde o slepici.

slepice

Slepice je živý tvor a občas potřebuje pomoc veterináře. Už vidím babičku, jak popadne chřadnoucí slípku a pádí s ní na veterinu. Nic takového, dřív by z ní udělala polívku. Ale doba se změnila. A slepice také.

Pro někoho to nejsou jen stroje na vajíčka, natož hloupí tvorové. Inteligenci slepic nechme stranou, i když bych ji nepodceňovala, ale slípky různých ras se stávají oblíbenými domácími mazlíčky i okrasami zahrádek. Vejce také snášejí, ale to je až druhořadé.

Věděla jsem, že existují výstavy okrasných slepiček, věděla jsem, že je někdo může chovat spíš pro parádu než pro užitek, ale nikdy jsem se s nikým takovým nesetkala osobně. Až nyní.

Seděli jsme v čekárně s nemocným kocourem, když přišla paní s „kufříkem“. Krásně vypracovaným ze světlého dřeva a s průduchy. To bude asi práce nějakého šikovného kutila a uvnitř bude kočka nebo morče, pomyslela jsem si. Vtom paní začala na bedýnku mluvit: „Ještě žiješ, ty moje chudinko?“

Zpozorněli jsme. Nějaké ubožátko na pokraji smrti a soucitně jsme se podívali na bedýnku. Paní pochopila, že jsme zvědaví, a vyndala z bedýnky malinkou bílou slepičku, která měla peří tak jemné, že připomínalo spíš chmýří. Na hlavě roztomilou chocholku a sotva viditelný tmavý zobák.

„To je hedvábnička,“ řekla paní pyšně a rozpovídala se pohnutém osudu nebohé slípky. „Ještě včera byla v pořádku.“

...A dnes ležela na dvoře s nožkama nahoře. Bojím se bojím, že umře, stačilo dodat. Ne tak doslova, ale bylo vidět, že paní má upřímnou starost. Dříve čiperný tvoreček, dnes jen tak posedával a byl smutný. Už vím, jak vypadá smutná slepice.

Asi má v sobě rozbité vajíčko. To se občas stává a slepička ho nemůže vysedět a umře. To je hrůza! No jo, to mě nenapadlo, že se vejce může ve slepici rozbít. „Už jsme takhle jednou zachránili kachnu. Vejce jsme z ní vyndali lžičkou a byla zase v pohodě. Ale tahle slepička je hrozně křehká.“
„Další,“
ozvalo se z ordinace a byli jsme na řadě, takže jsme se vlastně nedozvěděli, jak to se slepičkou dopadlo.

Jen jsme popřáli paní a její hedvábné slepičce štěstí a věříme, že si s ní pan doktor věděl rady a slepička teď spokojeně běhá po dvoře.

Reklama