Reklama

radí čtenářka s nickem Pajda, naše zkušená nositelka této poměrně nepohodlné obuvi. Dnes už si to štráduje raději v teniskách, ale jak se říká, každá zkušenost rada je drahá. Tak si jich važme

Sama to moc nepřeháním - vzhledem k překážkové dráze mezi naším domem a chodníkem  prostě nosím tenisky a to pokud možno tenisky takové, které vydrží aspoň dvě sezóny všechno, co po nich chci - chození do práce, běhání se psem, krmení drůbeže a práce na zahradě a dokonce jim ani nevadí, když v nich sletím do vody nebo zapadnu do bahna. Pro jistotu ale mám doma i nějaké ty „lepší“ botky - letos balerínky, které měl Vietnamec ve slevě.

 Dřív jsem ale nosívala povinně do práce kostýmky a k nim samozřejmě lodičky, a to na vysokém podpatku. A protože jsem jako lektorka bývala v lodičkách i 10 hodin denně na nohou, tak jsem si je nakupovala dost obtížně - musely být pohodlné a stabilní. A tak mě kdysi poučila vedoucí domu obuvi v Brně, tehdejší Moravanky, jak se vlastně takové lodičky správně vybírají. Pominu takové samozřejmosti, že se kupují jako všechny boty odpoledne a na nohu v silonové ponožce a vrhnu se spíš na to, co jsem do té doby nevěděla.

 Když po lodičkách sáhnete, první si prohlídněte pečlivě vnitřek boty - včetně toho, že se opravdu podíváte „až do špičky“ - tam totiž dost často bývá nějaká nerovnost. U obyčejných bot to tolik nevadí, noha se jich totiž skoro nedotýká, u lodiček to je ale chyba, a to i u těch špičatějších.

 Při zkoušení dbejte na to, že lodička se nesmí na noze viklat - nosila jsem lodičky o číslo menší než tenisky. Lodička, která sklouzává dolů, je dobrá tak na zlámání nohy, rozhodně ne na celodenní chození. Obvyklá finta „narvu nohu až do špičky a budu se modlit“ je dobrá na přehlídkové molo, ne na denní nošení obuvi.

 Pak vyzkoušíte výztuž, kterou je bota vyztužena, aby držela tvar - musí pérovat, ale ne moc. Pevná výztuž znamená zbytečnou zátěž pro nohy a navíc může prasknout, měkká se časem zdeformuje a lodičky přestanou být stabilní.

 A pak si dáte lodičku na dlaň ruky pěkně do výše očí a prohlédnete si ji z obou stran - a to obě boty z páru. Osa podpatku musí vždy a ze všech stran svírat s podrážkou pravý úhel - jinak lodičky nekupujte, buď v nich nepůjde chodit, nebo se podpatek ulomí.

 Pokud jste nešetřily a koupily si lodičky z pravé kůže, musí sedět na noze hodně pevně. Kůže totiž trošku povolí. Kdyby náhodou nepovolila a boty byly hodně napevno, můžete je zevnitř potřít čistým lihem a obout na pár hodin chůze. Vysušují se podle rady našich babiček - starým obilím. Táhne pot a vodu a nemění přitom tvar obuvi. 

 Nevím, nakolik jsou tyhle rady univerzální, mě se ale rozhodně osvědčily. Lodičky jsem léta nosila všude a dobíhala v nich tramvaje, tahala těžké tašky a skákala ve městě přes výkopy.

 Pajda

Milá Pajdo, děkuji za užitečné rady a věřím, že se budou hodit.

Text nebyl redakčně upraven