Bulvár

Jak vidí školu nevidomí

Potkala jsem je na chodbě – skupinu dětí ve věku kolem patnácti let, veselé a rozesmáté – právě jim skončila první hodina tohoto roku, a tak mířili domů. Jenom neurčité, do prázdna upřené pohledy a bílé hole v rukou některých z nich prozradí, že jsou to zrakově postižení. Zdaleka ne všichni studenti Gymnázia pro zrakově postižené a Střední odborné školy pro zrakově postižené v Nových Butovicích jsou ovšem nevidomí – postižení se pohybuje v širokém spektru od slabozrakosti po úplnou slepotu, ale mezi studenty jsou i děti bez handicapu.

Těmi se totiž v případě zájmu doplňují třídy do plného počtu maximálně čtrnácti dětí. A zájem, jak mi potvrdila učitelka odborných předmětů Ing. Miroslava Wagnerová, skutečně je – o přijetí na gymnázium, obchodní akademii a dvouletou obchodní školu bez maturity, což jsou tři studijní programy, které Butovická škola zastřešuje, se ucházejí nejrůznější studenti – někdy ti, kteří nestačí na nároky jiných škol, ale mnohdy i ti, kteří mají na jiných školách osobní problémy – například se šikanou, se vztahem k profesorům a podobně. Přednost mají samozřejmě uchazeči se zrakovou vadou, pokud uspějí v přijímacím řízení, ale třídy jsou smíšené – a tak vidoucí studenti mohou svým handicapovaným spolužákům pomáhat a učit se soužití s nimi. Leckdy je ovšem také naučí pěkné lumpárny, podotýká s úsměvem PhDr. Eva Zichová, profesorka dějepisu a společenských věd, sama nevidomá. Eva Zichová je vůbec příkladem člověka, kterého handicap jen tak nezastaví. Kromě Butovic učí i v Radlicích, na škole pro sluchově postižené (viz naše reportáž).
"Jak se s neslyšícími dětmi vůbec domluvíte?" nedá mi to a zeptám se.
"Na hodinách mám tlumočníka do znakové řeči, jinak by to nešlo," prozrazuje paní profesorka. "Ale třeba na chodbách mě ti, kteří dokážou trochu artikulovat, zdraví sami. Nebo upozorní někoho z učitelů nebo vychovatelů a ten mi pak řekne, že ten a ten šel kolem a zdraví mě. No a já odpovím a učitel to zase přeloží. Je to trochu složitější, ale jde to," usmívá se sympatická paní Zichová a pohrává si se složenou bílou holí.

„Jak se ti líbí ve škole?“ ptám jsem se jedné ze studentek, která právě nastoupila do prvního ročníku.
„Líbí, a hodně. Je to tady jiné než na základce, takové klidnější, aspoň zatím. Na základce nám učitelka i v devítce chodila říkat, jaký děláme bordel a jaký jsme prasata, ale tady je to v klidu.“
„Mě se tady taky líbí,“ svěřuje se dívka s bílou holí. „Akorát si musím zvyknout na nové prostředí, zatím to tady vůbec neznám a pořád do něčeho narážím nebo zakopávám. Ale je to tady dobře řešený, takže si asi brzo zvyknu. Nejlepší jsou počítače – to je tady skvělé.“

 

„Počítačům se hodně věnujeme,“ vysvětluje mi Miroslava Wagnerová. „Pro nevidomé je to svět, ve kterém se mohou dobře orientovat. Učíme děti vést obchodní korespondenci, orientovat se na internetu, ale taky programovat a pracovat s webovými stránkami. Ale hlavně kromě speciální výuky informačních technologií používáme počítače i u jiných předmětů. Dneska už se třeba děti vůbec neučí psát na stroji, ale rovnou na počítači.“

Hodně studentů Butovické školy u informačních technologií nakonec zakotví, i když velký je i zájem o humanitní obory a o jazyky. Na vysokou školu se ovšem dostane jen menší procento dětí – zaměření školy je spíše praktické. Ve srovnání s výukou na západě (škola spolupracuje s podobnými zařízeními v zahraničí) je ale učivo stále málo orientováno do praxe – a nesrovnatelné je především množství lidí, kteří se dětem věnují. „Tam jsou na každého studenta tak dva, tři lidi,“ říká Miroslava Wagnerová, „ne jako tady, kde sice máme nárok na osobní asistenty, aby studentům pomáhali, ale plat, který pro ně dostáváme, je tak nízký, že to prakticky nikdo nechce dělat. Lepší je také dostupnost materiálů – tady si všechno musíme připravovat sami – jeden student třeba potřebuje vytisknout texty braillovým písmem, jiný černotiskem, zkrátka je s tím spousta práce navíc, kromě klasické přípravy na hodinu.“ „Ale co se metod a technického vybavení týče, tak už jsme od revoluce hodně pokročili,“ dodává Eva Zichová, „v podstatě už v tomto směru za západem nezaostáváme.“

Butovičtí se ovšem nevěnují jen výuce – založili občanské sdružení Viděno hmatem, v rámci kterého probíhá řada projektů pro zrakově postižené děti – a to především sportovních. „Nejsme klasické sdružení, které jenom sbírá peníze a pak je přerozděluje, nebo je třeba používá na vyplnění mezer v rozpočtu školy, snažíme se spíš zorganizovat vlastní projekty – dát dětem něco navíc. Hrajeme goalball, což je mezinárodně uznávaná míčová hra pro zrakově postižené, organizujeme tvůrčí dílny, plánujeme literární soutěž a v rámci spolupráce se zahraničím bychom rádi do budoucna zahájili i výměnné pobyty,“ říká Miroslava Wagnerová.

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud se zajímáte o Gymnázium pro zrakově postižené a Střední odbornou školu pro zrakově postižené, můžete ji navštívit na dni otevřených dveří 6. října. Nezapomeňte, že tuto školu mohou navštěvovat všechny děti, které splní podmínky přijímacího řízení. Více informací o sdružení Viděno hmatem získáte zde. Zrakově postiženým dětem také můžete přispět na konto 142803319/0800.

Znáte někoho zrakově postiženého? Kde si myslíte, že je hranice mezi „obyčejnou“ vadou zraku a zrakovým postižením? Chtěla byste, aby Vaše dítě chodilo do školy, kde je většina dětí zrakově postižených? Víte, jak se hraje goalball?

   
06.09.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [14] aiša [*]

    nevidomím držím palce

    superkarma: 0 06.09.2006, 20:19:04
  2. avatar
    [13] Ditulin [*]

    nechtěla bych přijít o zrak

    superkarma: 0 06.09.2006, 14:20:23
  3. [12] Jamca [*]

    Babička se starala o nevidomé manželé a vždy o nich mluví s láskou, užili si prý mnoho legrace.

    superkarma: 0 06.09.2006, 11:22:42
  4. avatar
    [11] xjannickax [*]

    bydlela jsem vedle školy pro hluchoněmé..a byly to skvělé děti..držím všem pěsti

    superkarma: 0 06.09.2006, 10:37:12
  5. avatar
    [10] Věrulinka [*]

    Znám osobně mladou paní,která je nevidomá má dvě děti,děti vidí a jak mamince pomáhají,mě vždy jdou slzy do očí.Co ona všechno zvládne,obdivuhodné.

    superkarma: 0 06.09.2006, 10:08:53
  6. [8] markousek [*]

    dětem je to jedno,chce jim to jenom vysvětlit a potom si alespon víc váží zdraví a pomáhají tem co to štěstí nemají

    superkarma: 0 06.09.2006, 09:29:53
  7. [7] mamina71 [*]

    Vždycky jsem říkala reději neslyšet, než nevidět.JSem ráda, že jsme všichni zdraví!!

    superkarma: 0 06.09.2006, 09:18:28
  8. [6] cvachova [*]

    Mají to mnohem těžší než zdravé děti

    superkarma: 0 06.09.2006, 09:05:53
  9. [5] FAXÍK [*]

    u nás jsou chluchoněmí

    superkarma: 0 06.09.2006, 09:02:08
  10. avatar
    [4] ALUDNEV [*]

    Neznám žádného s takovým postižením.Ale obdivuji je jak se umí zapojit.

    superkarma: 0 06.09.2006, 08:43:40
  11. avatar
    [3] lenagirl [*]

    v rodině žádného zrakově postiženého nemáme a nedovedu si to vůbec představit musí to být hrozné všem fandím a držím palce

    superkarma: 0 06.09.2006, 08:37:48
  12. avatar
    [2] bokul [*]

    Ja osobne znam nekolik deti s tezkym zrakovym postizenim a to predevsim diky tomu, ze s temito detmi jsem byla uz trikrat na tabore jako jejich vedouci. Osobne mam pocit, ze detem vice pomaha, pokud jsou integrovani mezi "zdrave" deti. Goalball neznam, ale znam treba hru na paseraky, a dalsi :-)

    superkarma: 0 06.09.2006, 07:59:03
  13. avatar
    [1] monca13 [*]

    goalball jsem nikdy nehrála, ale zato znám bocciu

    superkarma: 0 06.09.2006, 06:28:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme