Reklama

Při práci s dětmi si často povídáme o tom, jaké věci je baví a jaká činnost je dokáže naprosto pohltit. Ať chceme nebo ne, devadesát procent dětí školního věku se v této souvislosti zmiňuje o počítačových nebo televizních aktivitách. Tyto věci prostě neodmyslitelně patří k životu současného dítěte a těžko s tím něco uděláme.  Můžeme se snažit domlouvat, přemlouvat, zakazovat i trestat, ale úspěšní zřejmě nebudeme. S moderními technologiemi se děti setkávají na každém rohu, ve škole i u přátel, takže ani domácnost striktně odtržená od všeho „moderního“ nic neřeší. Zkusme se na chvíli odpoutat od negativních emocí a zamyslet se nad tím, zda z toho, že máme doma obrazovkového hltače, nelze vlastně něco vytěžit.

hry

Počítačové a televizní aktivity bývají mnohem častěji spojovány se zlem, než s jeho opakem. Takováto zavrhování jsou do jisté míry oprávněná. Děti tráví u těchto činností mnoho času a často je tento čas opravdu ztracen. Dítě je odtrháváno od reality a pohlceno obrazovkou. Přesto, že dnešní děti jsou neustále napojeny na všemožné sociální sítě, nejedná se o sociální interakce v pravém slova smyslu. Přesto, že dnešní děti neustále vysedávají před televizní obrazovkou a sledují televizní příběhy jiných lidí, nezískávají tak vlastní zkušenosti s interakcemi. Přesto, že dnešní děti tráví hodiny času počítačovými hrami či videohrami, nelze říci, že by se jednalo o hraní v pravém slova smyslu. A nebo je to jinak?

Zaměřme se na počítačové a televizní hry, které jsou v současnosti asi nejrozšířenějším zdrojem zábavy mladších i starších školáků.  Samozřejmě, že můžeme vycházet z toho, že pokud se dítě dokáže soustředit a snažit alespoň v té oblasti, která ho baví, je to vždycky dobře. V takových případech se máme od čeho odrazit a můžeme zkoušet přenést tuto jeho situační schopnost i do jiných oblastí. Všechno chce ale čas. Pokud se Váš syn ze všech sil snaží přemoci příšeru na obrazovce počítače, asi těžko uspějeme s nabídkou podobnou této: „Ty se tak krásně snažíš useknout hlavu té obludě, co kdyby ses teď stejně krásně začal snažit spočítat příklady na násobení pod sebe?“

hryJe však rovněž jasné, že není hraní, jako hraní. Zkusme se na chvíli odpoutat od tématu hraní jako zdroje zábavy a podívejme se do jiných oblastí, kde se počítačové hry využívají. Nejrozšířenější oblastí, ve které jsou hry využívány k terapeutickým účelům, je oblast kognitivní neurorehabilitace. Zde jsou speciálně navrhnuté hry používány k obnově různých schopností a dovedností u lidí po mozkových příhodách nebo u osob s neurodegenerativním onemocněním. Takovéto speciální programy jsou založeny na myšlence, že lidský mozek je plastický. Cíleným tréninkem je tudíž možné poškozené mozkové oblasti buď rozvíjet, nebo umožnit jiným oblastem, aby převzaly funkci původně zastávanou poškozenou oblastí. Z této oblasti je již jen krok k tréninku kognitivních funkcí u dětí bez mozkového poškození. I v této oblasti existuje dnes mnoho studií, které ukazují, že počítačovým tréninkem je možné rozvíjet nejen paměť, ale třeba i rozumové schopnosti.

Jak je vidět, tak hraní nemusí být jen zlo, ale může přinášet i mnoho dobrého. I v některých komerčních hrách je možné nalézt mnoho aspektů, které mohou děti rozvíjet. Takovýchto her navíc značně přibývá. Vznik takových her je dán především poptávkou společnosti. Proto vznikají hry, které stále zůstávají hrami, ale zároveň obsahují prvky, které mohou hráče rozvíjet.

Například videohra s názvem Book of Spells pro PlayStation 3, která je prvním titulem interaktivní knihy Wonderbook je trochu jiná, než hry, se kterými jsme měli možnost se doposud setkat. Spolu s herním diskem dostane vaše dítě i knihu, o které se zprvu budete domnívat, že do ní někdo zapomněl natisknout obrázky a slova. Po zapnutí hry však kamera u vašeho televizoru způsobí, že se vaše dítě na televizní obrazovce promění v malého čaroděje a zprvu z nesmyslné knihy se stane 200 let starý lexikon kouzel. Vaše dítě se ocitne v tajemném světě kouzelnické školy, ve které se bude namísto čtení a psaní učit všemožným kouzlům, která jsou nezbytná pro začínající čaroděje. Vtip je však v tom, že dítě se tímto kouzelnickým učením bude učit i věci, které jsou důležité pro zvládání opravdových školních nároků.

Celou hru dítě ovládá imaginární kouzelnickou hůlkou, v kterou se promění pohybový ovladač. Odpadá tedy to, že dítě jen nehybně sleduje obrazovku a jediná jeho aktivita je pohyb ukazováčku po šipkovém ovladači na klávesnici. Společným hraním se rozvíjejí také interakce v rodině. Rodiče mohou u dítěte být, pokud hru hraje a případně mu pomáhat s plněním jednotlivých úkolů.

hry

Jednotlivá kouzla mají svůj název, který by si děti měly zapamatovat a zároveň každé kouzlo má svůj pohybový vzorec. Aby např. dítě mohlo zvětšit nějaký předmět, musí provést správně daný pohyb. Na konci každé kapitoly pak musí předvést, co se naučilo. Je potřeba zvolit správné kouzlo, provést správný pohybový vzor a splnit daný úkol. Tím, že je nutné přesně opakovat pohybové vzorce, dítě trénuje nejen motoriku, ale zároveň zrakově prostorovou paměť. To je oblast, která je velice důležitá nejen pro zapamatovávání, ale rovněž pro celkový rozumový vývoj. Dítě se po celou dobu musí soustředit, čímž trénuje bezprostřední pozornost. To je opět funkce, která je naprosto nezbytná pro zvládání školních dovedností. Kromě zkoušek na konci každé kapitoly dítě rovněž jednotlivá kouzla trénuje v průběhu procházení knihou.

U mnoha kouzel je důležité využít jak pohybové koordinace, tak i správně „objevit“ předměty, které je třeba nadnášet, zmenšovat, zvětšovat, odemykat či přitahovat. Tím dítě zároveň trénuje schopnost zrakového postřehování, což je oblast, kterou by měl každý malý školák cvičit. Při některých trénincích je také nutné rozpoznávat velikosti a srovnávat různé předměty. Tyto dovednosti dítě využije v počátcích učení se matematice. Pokud máme doma dítě, které má již počáteční nácvik čtení za sebou, variantou jak rozvíjet pokročilejší čtenářství je vypnout komentář. Dítě pak bude nuceno orientovat se v textu a pochopit jeho význam.

Autor: Mgr. Anna Páchová, dětský psycholog