Já i můj hodný, milý muž milujeme Zdeňka Pohlreicha. Hltáme každý jeho pořad v televizi, vlastníme každou knížku, kterou kdy vydal. Vaříme podle něj, obdivujeme jeho kuchařské umění a jsme jím až posedlí. :-) Když jsme v předvánočním období plánovali návštěvu Prahy, měli jsme jasný program...

Užívat si romantiky předvánoční Prahy, setkat se s přáteli a najíst se u Pohlreicha. Na páteční večer jsme si naplánovali Divinis, na sobotní večer Café Imperial. A děkovali jsme, že pan šéf nemá restaurací více, to už by náš rodinný rozpočet asi neunesl.

zvěřinová terinka

Ihned po ubytování na romantické Kampě jsme se náležitě vymódili a vyrazili vstříc gastronomickému zážitku. Rezervaci jsme si na webu dělali asi tři týdny dopředu, protože jsme měli strach, že bude narváno. A to taky bylo. Lehce nervózní jsme vstoupili do příjemného prostředí restaurace. Hned jsme byli usazeni u našeho stolu a začal kolem nás kmitat moc milý číšník.

Všechno bylo od začátku jiné než v restauracích, kam běžně chodíme. Jídelní lístek byl přesně podle Pohlreichových zásad, pouze jeden potištěný papír formátu A4. Protože jsme nic nenechali náhodě, měli jsme o jídle jasno už z výběru na internetových stránkách restaurace. Můj muž chtěl ochutnat vyhlášená líčka, já králičí stehno.

mořský jazyk

K pití jsme si objednali pouze vodu a výběr vína jsme nechali na číšníkovi, který nám doporučil víno podle vybraných jídel. Ceny vína nás dostaly málem do mdlob, ale opravdu jsme byli připravení si večer vychutnat se vším všudy.

Vybráno jsme tedy měli a byli jsme připravení všechno pěkně nahlásit přicházející obsluze. To jsme ovšem zapomněli na denní nabídku, kterou měl náš milý číšník kompletně v hlavě. Odříkal nám další možnosti předkrmů, hlavních jídel i dezertů. Výběr mého muže nezviklal, objednal si proto telecí líčka s vínem Marsala a špenátem. Já jsem tak váhavá, že jsem se asi narodila ve znamení Vah a někdo popletl mé datum narození, takže jsem se tak rychle nemohla rozhodnout. Nakonec zvítězila ryba - mořský jazyk s čekankovým salátem.

Sami se sebou jsme byli spokojení, jak jsme to pěkně zvládli, ale číšník se pořád nějak neměl k odchodu. „Vy si nedáte předkrm?“ Aha. To nás tedy ani nenapadlo, utrácet za předkrm. :-) Tak tedy, když nabízíte. Dali jsme si zvěřinovou terinku s kaštany. Stačí jedna, rozdělíme se, děkujeme.

telecí líčka

Předkrm byl na stole za malou chviličku, s ním i víno, vybrané k předkrmu. Musím se přiznat, že jsem si nedělala přesné poznámky, takže vám můžu říct pouze to, že víno bylo červené, a ač cena za něj nebyla pro nás opravdu běžná, tak jeho chuť nás přinutila přestat myslet na závěrečný účet. Víno bylo výborné, skvěle doplňovala zvolené jídlo a bylo jasné, že personál je proškolený opravdu dokonale.

Po předkrmu jsme opět dlouho nečekali na hlavní chod. Čekanku jsem nikdy předtím nejedla. Mořský jazyk také ne. Obojí bylo výborné, chuťově opět skvěle ladící s bílým vínem, které jsem dostala k jídlu. Samozřejmostí byla vzájemná ochutnávka. Proto můžu říct, že vyhlášená telecí líčka jsou opravdovou pochoutkou. Zvolená příloha - bramborová kaše, byla jemná a nadýchaná, špenát byl chuťově také výborný.

Během jídla k nám občas decentně nakouknul „náš“ číšník. Zajímal se, jestli je všechno v pořádku, jestli nám chutná a jestli nic nepotřebujeme. Byli jsme na vrcholu blaha, nepotřebovali jsme nic.

Po hlavním jídle a chvilkovém romantickém mačkání rukou jsme si objednali i dezert. Jedno tiramisu a brownies s citronovým sorbetem. Taky dobré, ale už ne tak oslňující jako předkrm a hlavní chody.

brownies s citronovým sorbetem

Návštěva naší vysněné restaurace nás stála i se spropitným 2500 Kč. Velkou část z účtu mělo na svědomí víno, ale musím se přiznat, že lepší jsem zatím nikde nepila. Jídlo bylo pohádkové a obsluha na jedničku s pěti hvězdičkami. A až pojedeme zase do Prahy, určitě si tento zážitek rádi zopakujeme.

Reklama