Dobrý den, milé Ženy!

Pro mě dobrodiní = dobré skutky.

Ne že bych se chtěla chválit, ale snažím se lidem pomáhat, jak to jde, a být ke všem milá.
Třebas jen takové maličkosti, jako pustit starší lidi nebo těhotnou paní sednout, přečíst v samoobsluze nějaké babičce cenu nebo co výrobek obsahuje, nebo třebas i přispění na charitu nebo dát dárek bezdomovci. Například třeba zrovna chystám jeden balíček pro maminku, která je sama s miminkem a nemá moc peněz. Nikdy za své dobré činy nic neočekávám, postačí mi úsměv :-).

Cítím se hned lépe a věřím, že se mi dobro v dobrém zase vrátí.....

Chtěla bych se s vámi podělit o náš s manželem společný dobrý skutek, se kterým se nijak nechválíme, ale za to, co jsme udělali, jsme na sebe pyšní.

Dlouho jsme se snažili o miminko, a když jsem konečně otěhotněla a věděla jsem to asi tak týden, přijela k nám na návštěvu manželova sestra. V té době se vykašlala na školu a také na moc hodného kluka a našla si jiného, ten se ovšem nikomu z rodiny moc nepozdával. Bylo jí dvacet a užívala si života.

Přijela si půjčit šaty na ples....a mimochodem nám oznámila, že je těhotná, ale že "to" chce dát  pryč.
A na to do sebe hrkla dvě štamprle slivovice. Řekli jsme jí, že také čekáme mimi, měla z toho radost, to ano, ale ze sebe si nic nedělala.

Asi za 2 měsíce mi volala, že by potřebovala půjčit peníze... na potrat!

Bylo mi z toho zle a řekla jsem jí, že ještě uvidíme. Manžel měl stejný názor jako já. Pak pořád jen volala, psala zprávy a sešli jsme se nakonec v jedné kavárně.
Už jsme s manželem byli dohodnuti, že jí nepůjčíme a ať všechno řekne svému otci, který do poslední chvíle nic nevěděl. Zavolala mu to do práce a jemu se prý podlomila kolena a musel odejít domů. A ještě jsme se s manželem dohodli, že se jí to budeme snažit rozmluvit.

Přišla, ukázala nám papír od doktora do nemocnice, už byl totiž na potrat "nejvyšší čas" a termín nástupu tam byl... hned na druhý den.
Řekli jsme jí, ať si to ještě zkusí rozmyslet, že jí budeme ve všem pomáhat, ať dá šanci tomu malému životu. Tím víc mě to bralo, protože jsem pod srdcem nosila naši dcerku. Už předtím jsme jí to nenápadně rozmlouvali.
Vyprávěla nám, jak už viděla toho tvorečka na ultrazvuku, jak už toho šlo hodně vidět a po manželově větě: "Tak jak to můžeš udělat, když už jsi ho viděla!!!!!", se šíleně rozplakala a... bylo rozhodnuto.
Zavolala svému příteli: "Necháme si ho!"
 
Ještě mě tenkrát dost dostala tchánova slova o tom, že to měla udělat, protože jejího přítele přímo nesnášel.
A dneska? Mají krásného zdravého chlapečka, bydlí u rodičů a všichni jsou šťastni. Často k nim jezdíme, jsou s naší dcerkou jen o 14 dní, tak si spolu krásně hrají. I po finanční stránce si nestěžují, je svobodná matka a přítel vydělává dost, a stejně babička s dědou jim pořád podstrojují. Tchán se prostě úplně změnil k nepoznání!:-)

Ani si nedovedu představit, co by bylo... stačilo jen půjčit ty peníze...
Jsme moc šťastní, že to takhle dopadlo. Nečekáme žádné díky, udělali jsme to, co jsme chtěli udělat, a díkybohu za to.

Děti jsou tak krásné a úžasné!!!!
Lucie.


Každá rada drahá! Ale vaše se vyplatil a sestra má dítě! Pomohli jste jí v nejtěžších chvílích a vyplatilo se to.

Stáli jste před rozhodnutím - půjčit nebo nepůjčit peníze?

 

Téma na středu?
JSEM DOBRODINEC

Jste dobrodinci?

Konáte dobré skutky?
Odsuzujete je, vysmíváte se jim?
Co je vlastně dobrodiní?

Pomáháte lidem?

Nebo si myslíte, že je to hloupost?
Mají být lidé za pomoc vděční?
Očekáváte za svou pomoc něco?
Myslíte si, že je vaše dobrodiní zneužíváno?
Jste rádi, když vám někdo pomůže?
Dovedete za pomoc poděkovat nebo projevit vděk?

napište na:
redakce@zena-in.cz


Reklama