Reklama

Jmenovala se Angelika, a jak už se na ženskou tohohle jména sluší, byla ryšavá jako ta příslovečná liška, oči měla temně hnědé, hluboké a nyvé, bok oblý, krok ladný, a jak se zpívá v jedné písni, rozhodně to nebyla jenom kobyla… Tedy přinejmenším ne ledasjaká kobyla, i když zápis v plemenné knize takzvaných ČT – českých teplokrevníků – o přehnaně modré krvi taky nesvědčil.

Láska pod úroveň
Jeden závažný problém ale měla – zamilovala se totiž pod svou úroveň. A to hodně pod svou úroveň – do kozla. Pravého, nefalšovaného, rohatého a smradlavého. Mohli jsme jí nabízet ty nejkrásnější ženichy, hřebce královské krve, ale ona o ně nejevila nejmenší zájem. Zato před kozlíkem, kterého znala od dětství, se nakrucovala, zadkem házela, ocas na stranu dávala… Nakonec nezbylo než použít nepěkný trik – milou kobylku jsme postavili nosem do kouta, přivedli kozla… A pak ho zákeřně vyměnili za hřebce. Pravda, kozel byl poněkud uražen, ale zkušený plemeník se mečící konkurencí nenechal odradit a předvedl očekávaný výkon. No a za rok se z toho podvodu narodilo pěkné hříbátko. Vychovával ho, jak jinak, kozel. A staral se o něj, nutno přiznat, jako o vlastního…

Nešťastný gigolo
Tím ovšem koňské trable té sezóny nekončily. Netrvalo dlouho, a do maštale přivezli nádherného hřebečka. Achaltekince, zlatosrstého krasavce s rodokmenem delším než žíně jeho hedvábně bílého ohonu. Vybrali jsme mu nevěstu, zkušenou, povolnou, a přivedli k ní onoho exotického prince. Mladíček pohazoval ušlechtilou hlavou, kopyty vířil prach, klenul šíji a vypínal plece ostošest, ale ke skoku se pořád neměl.
„No tak, hop,“ povzbuzoval ho poněkud rozladěný majitel, který měl zjevně pocit, že otálením jeho svěřence trpí i jeho mužnost. Ale krasavec pořád nic… Trvalo to skoro hodinu, než se konečně, celý zpěněný a upocený, odhodlal ke skoku. Ale chyba lávky! Vybral si špatnou stranu! Zasloužilá matka, už poněkud znechucena tím dlouhým divadlem, vzdorně trhla hlavou… A nabrala milého gigola do místa nejcitlivějšího. Toho dne už z připouštění nic nebylo…

 

Veledůležité prostěradlo
Problémy měl toho roku i známý, chovatel španělských mastinů. Jeho nejlepší pes, interšampión tituly ověnčený, byl vybrán, aby se stal otcem štěňátek neméně úspěšné dámy ze sousedního Německa. Seznámení proběhlo jako po másle a oba kolosové v sobě zjevně nalezli zalíbení. Ovšem problém nastal, když se nápadník pokusil vyvzpírat své naddimenzované tělo fence na hřbet. Milé slečně se doslova a do písmene podlomily kolena… A z aktu nebylo nic. Po několika neúspěšných pokusech nakonec chovatelům nezbylo nic jiného než nastávající podtáhnout pod břichem prostěradlo a s vypětím všech sil celou tu společnou masu podržet. Naštěstí se ani jeden ze psů nenechal lidskou asistencí odradit a úkon pak zvládli na výbornou.

A tak je to většinou. Člověk, chovatel či majitel míní, ale naši svěřenci mění. Ušlechtilá fenečka pohrdne nápadníkem s rodokmenem plným „von“ a odskočí si přes plot k sousedovic voříškovi, náš jezevčík neznámo jak nakryje čistokrevnou kólii paní Novákové a babiččin papoušek dospěje k závěru, že když mladé, tak jenom s botou strýčka z Moravy. Zkrátka i u zvířátek platí – ach ta láska nebeská…








Znáte nějaký případ zvířecí lásky?
Zamilovalo se Vaše zvířátko?
Nebo mělo mláďátka „bez lásky"?
Řešila jste někdy následky zvířecí lásky?
Co trapasy se zvířecí láskou?
Znáte vtipy a veselé historky o zvířecí lásce?
Nebo příběhy velké lásky a oddanosti?
A co mezidruhová láska?

Podělte se s námi o milostné příběhy svých mazlíčků na redakce@zena-in.cz! Nejlepší příspěvek odměním (a když to nebude neslušné", můžete i poslat fotky ;))!