U nás je to s tím rozdělením prací těžké.

 

Manžel chodí do práce, kde dělá dvanáctky a ještě tam dojíždí. To znamená, že ráno v půl šesté jede do práce a vrací se mezi půl šestou a sedmou. Navíc dělá těžkou fyzickou práci – zedníka. Takže po něm nic velkého chtít nemůžu ani nechci.

 

Já zatím (jsme bez dětí a samozřejmě si neumím a ani nemůžu zatím představit a vědět, jak to budu zvládat s dětmi) zvládám domácnost sama.

 

Jsem ráda, že se manžel stihne postarat o auta a drobné opravy v domácnosti. Minulý měsíc mě překvapil, když se vrhl na budování sezení na zahradě ke grilování a relaxování.

 

Takže já zvládám takového to vysávání, úklid sama. V práci dělám s počítačem a domácnost je takový můj relax, kdy můžu vypnout mozek a na nic nemyslet. I když je pravda, že ne vše je dokonale lesklé, vygruntované. Přes týden dělám jen takový zběžný úklid – nádobí, praní. A o víkendu se luxuje, zametá, vytírá, takový ten větší úklid, v neděli v podvečer u hezkého filmečku žehlím. A nejraději uklízím, když jsem doma sama, to mi jde práce od ruky.

 

Ale abych manželovi nekřivdila, s košem chodí automaticky, když vidí, že je třeba ho vynést. Dokonce jsem ho odnaučila i pár zlozvyků, které si přinesl od maminky. Ponožky si vyhazuje do koše na prádlo sám, už jsem ho naučila i pověsit ručník na topení, aby proschl, atd…

 

A světe, div se, já jsem s tímhle naším rozdělením prací spokojená. Já bych například nezvládla údržbu aut, apod.

 

Prostě někdo si řekne, že jsem pipina od plotny. Ale nejsem jeho otrok. Už jsem ho dokonce odnaučila i chtít teplé večeře. Stačí, když tam je třeba rohlík, salám, párek. Sám si ho i ohřeje, stačí, když to koupím. Zavedla jsem u nás, že stačí i jedno teplé jídlo denně.

 

A když jsem se kdysi rozhodovala, jestli budu kariéristka v pronajatém bytě, kde jen přespávám, nebo ženská, která sice netrhá v práci rekordy, ale má i spokojený a klidný domov s dětmi, tak jsem se rozhodla téměř okamžitě. Zázemí je pro mě hodně důležité.

 

I když musím přiznat, že pod náporem většiny časopisů „pro ženy“ trpím neustálým pocitem, že jsem špatná manželka, špatná hospodyně a mám špatného partnera. Ale snažím se s tím bojovat J

 

Lucie

 

Milá Lucie, rozhodně si nemyslím, že bys byla špatná hospodyně. Ani trochu, Ono totiž o tom to je. Tvůj manžel má náročnou a fyzicky těžkou práci, navíc je celý den pryč... tak proč bys to nebyla ty, kdo se postará o vaše společné zázemí. Podle toho, co o něm píšeš, on rozhodně nepatří mezi nějaké lenochy a budižkničemu. Myslím, že vám to funguje znamenitě a že si jeden druhého vážíte. Gratuluji!

Reklama