Včera jsem doprovodila kamarádku Věru na úřad práce, kde se byla zaevidovat, protože prodejna, kde pracovala, byla zrušena. Tato návštěva mě hluboce poznamenala.

Při vstupu do budovy je nutné vystát si frontu u zařízení vydávajícího pořadová čísla. Po deseti minutách, kdy jsme stále stály na stejném místě, nás jeden týpek oslovil s tím, jestli nechceme za 50 korun koupit číslo, které bude za malou chvíli vyvoláno. Kamarádka při vidině několikahodinového čekání částku zaplatila a společně jsme se přesunuly do chodby plné čekajících.

Pravda, kamarádka byla vyzvána během pár minut ke vstupu do kanceláře, ale během chvilky byla zase venku. Měla špatné číslo. I vydala se opět k zařízení v naději, že dotyčný obchodník s čísly jí dá to správné. „Pani, a máte to čislo, co sem vam dal? Nemate! Tak vam ho nemužu vyměnit, ale mužu vam prodat to, co potřebujete." Věra už platit nechtěla a odevzdaně se postavila do fronty. Dalších deset minut stála na stejném místě, aniž by se k zařízení byť jen trošku přiblížila.

Tady máte 50 korun a dejte mi číslo ke dveřím 113. A né že budu hodinu čekat!!"
Nebojte pani, budete za chvilku vevnitř," mnul si ruce obchodník.
Když se vrátila, opravdu si ani nestačila sednout a bylo vyvoláno její číslo. Za čtvrt hodiny byla venku s hromadou papírů v ruce a nešťastným výrazem ve tváři.

Musím jít zase pro nějaké číslo a do dalších dveří na proškolení. Já tady snad budu celý den."
Zatímco Věra odešla, já poslouchala hovor dvou již zaevidovaných a jednoho nováčka".
Ukaž papíry! Ty vole, Rudo, von de na stodesítku. To maš blbý, bo tam sedí debilka, co tě hned pošle s doporučenkou."
S jakou? A kam?" zděšeně vejral nováček.
To uvidiš, až ti něco dá. Budeš muset jit makat, bo by tě jinak vyrazili z pracáku."
A jak to, že vy nemusite? Co je to za bordel? Já nechci k ty debilce!"
Hele dej mi kilo a Márovi taky a my ti poradíme."

Kilo změnilo bez smlouvání majitele.
Hnedka jak tam vlezeš, tak řekni, že se deš zejtra ptát na stavbu. To ona ti pak doporučenku nedá. A příště jí řekneš, že to nevyšlo."
No tak mě pošle příště. Ty vole, co pak?"
Tak potom dojdeš k doktoru a necháš si napsat neschopenku."
Mára, řekni. Jak to normálně dělaj všichni na pracáku."
Vole, nesmiš se nechat vyhodit, bo by ti šel dluh a nedali by ti podporu. Ale máš to blbý, bo ta blbka na stodesitce ti tohle nesežere. Budeš makat jako gádžo," mávnul rukou Mára.

V tom se nad dveřmi 110 objevilo číslo nováčka. Šel jak na popravu. Za chvíli byl slyšet randál a nadávky, potom se otevřely dveře a v nich se objevila mohutná postava úřednice. Velice nešetrně cloumala s nováčkem, který se marně snažil z jejích spárů osvobodit.
Hromada papírů mu přistála pod nohama a úřednice jen velitelským hlasem oznámila: Do tří dnů ať tu jste zpět i s potvrzenou doporučenkou!" a třísk! Zabouchla dveře. Na chodbě bylo hrobové ticho.

Nováček totálně rozhozenej vyjel na své dva rádce: Ste mi neřekli, na jakou stavbu jako du. No a vona je fakt dost hustá. Když sem ji řek, že pujdu k doktoru, aby mi na příště nic nepřipravovala, tak mě vyrazila."

To už přicházela Věrka, zničená z dalšího obchodu. Zase musela zaplatit, aby vůbec přišla na řadu. Proškolená byla během minuty a po podepsání byla přidělena do dveří číslo 110. Jen mi to na chodbě řekla, už u ní byli ti dva dobráci s tím, že jí za kilo poradí, jak na tu debilku musí jít. Věra chvíli nechápavě zírala, protože vůbec nevěděla, co se stalo. To nic, Věruš. Pánové ti chtějí poradit, co máš dělat, abys nemusela do práce. Mají to osobně vyzkoušené," vysvětlovala jsem s potutelným úsměvem.
Cožééé? Tak já mám platit, abych nedostala práci? Vy vyžírkové, nemakačenka, darmohlti, zmetkové spuchřelý všechny bych vás odsud vyházela. Když nechcete makat, tak táhněte a necucejte ze státu podpory. Já dělat chci! A jenom než jsem se dostala sem, tak mě to stálo 150 korun. A vy mi budete něco radit?" vřískala hystericky Věra.

Ticho na chodbě by se dalo krájet. Většina zírala na Věru jako na exota, že jako chce pracovat. Ta zabušila v plném vzteku do dveří a bez vyzvání je rozrazila. Nezajímá mě nějaký přiblblý číslo! Já chci práci, chci pracovat a vydělávat si peníze. Ty zmetkové a podvodníci na chodbě ať si klidně počkají, když dělat nechtějí," a zapadly za ní dveře.

S hrůzou jsem čekala, kdy obří úřednice vynese Věrku v zubech. Nevynesla. Naopak, když se otevřely dveře, úřednice si s Věrkou potřásala rukou a s úsměvem se spolu loučily. Při odchodu z úřadu práce jsme si připadaly, že jdeme špalírem hanby. Všichni si Věru s odporem prohlíželi a ti dva rádci neměli daleko k tomu, aby jí skočili po krku.

Za ty tři hodiny co jsem na úřadě strávila, jsem se dozvěděla tisíc možností, jak se vyhnout práci. Finty, jak se dají obejít zákony, vydělat peníze a ještě brát podporu. Ale za celou tu dobu jsem neslyšela, že by někdo opravdu práci chtěl. Že by si sám něco hledal, že by ho mrzelo, že mu úřad žádnou práci nenabídl. Možná by se úředníkům vyplatilo dát si na chodbu odposlech a tahle individua houfně vyhazovat.

Reklama