Ač to podle jeho díla příliš nevypadá, Tirso de Molina, vlastním jménem Fray Gabriel Téllez, byl mnich z řádu milosrdných bratří. Narodil se kolem roku 1584 ve Španělsku a zemřel roku 1648 v Almazánu. Za svůj život stihl napsat téměř čtyři sta her, většinou neoplývajících přehnanou fantazií a kreativitou. Šlo o dílka náboženská, historická, ale především o milostné komedie. A právě jednou z nich se nesmazatelně zapsal do dějin. Jmenovala se El burlador de Sevilla y el convidado de piedra - Sevillský posměváček a kamenný host - a spadala mezi takzvaná „dramata o plášti a o kordu“.

Svůdce a vrah
Hlavním hrdinou Sevillského posměváčka je Don Juan Tenorio, svůdce nevinných dívek, bezectný vrah a všemi mastmi mazaný mizera, který páchá své zvrhlé skutky jak v Seville, tak v Neapoli. Pohár však přeteče, když se posmívá kamennému náhrobku šlechetného Gonzala de Ulloy. Gonzalův duch vystoupí z hrobu a odvleče zločince do pekel. Konec nikterak nápaditý - a ostatně celý příběh se příliš nevymyká oblíbenému žánru té doby - vyprávěním o ctných caballeros, slušných chlapcích, jimž jakýsi floutek přebírá děvčata a nakonec je potrestán. Přesto, nebo právě proto, slavil Don Juan po svém uvedení nebývalý úspěch.

Další Juanové
Látku brzy převzali italští dramatici, posléze se jí chopil Moliére, Mozart na ni napsal operní libreto, Byron ji přepracoval jako satiru a Lenau jako chmurné drama. Don Juan se zkrátka stal slavným. Na jeho zločiny a mrzkou povahu bylo z části zapomenuto a opěvovány byly především jeho úspěchy u žen. A protože žádná jiná z Molinových prací neslavila takový úspěch, objevily se brzy vážné pochyby, jestli je vůbec grafomanský mnich prvotním autorem postavy slavného svůdce.

Skutečný Don Juan?
Uvažovalo se o tom, že je námět převzat z některého ze zapomenutých děl Calderonových, či snad že se jedná o původně italskou legendu. Tato myšlenka ovšem pobouřila Španěly, a tak přišli s teorií, že Don Juan měl předlohu ve skutečném muži - bohatém sevillském občanovi jménem Miguel de Manara, který proslul svým prostopášným životem, na jehož sklonku se zřekl svých statků ve prospěch kláštera Caridad. Další bádání ovšem prokázalo, že Manara sice žil v Seville, ale že pocházel z bohaté korsické rodiny a původně se jmenoval Vincentelo de Leca. To opět hrálo do karet Italům, jimž v té době Korsika patřila. Spor o Manarův původ ovšem uzavřelo zjištění, že se narodil až 3. března 1627, tedy pouhé tři roky před premiérou Molinovy hry - a i kdyby byl svůdníkem sebevětším, tak rychle se jistě předlohou Dona Juana stát nemohl.

Jak to tedy bylo?
Nakonec došli literární historici k závěru, že postavu Dona Juana skutečně do literatury přivedl Molina, a za vzor mu sloužili všichni sevillští grandi, šviháci a sukničkáři, co jich tenkrát v pyšném španělském městě žilo. Snad i proto měl Sevillský posměváček takový úspěch - ne že by snad šlo o dílo unikátní, ale bylo především aktuální - každý v něm mohl spatřit sám sebe, svého souseda či známého. A tak se Don Juan stal symbolem všech svůdníků - a také jakýmsi jejich mementem - konec konců, skončil přece v pekle.

Viděla jste Dona Juana jako film? Nebo operu? Či divadelní hru? Četla jste o něm knihu? Znáte nějakého takového „Dona Juana“? Chtěla byste nějakého potkat? A nechala byste se svést?

soutěž - kúra

 

Reklama