vzpomíná na své pletařské začátky naše čtenářka s nickem free. Prvním jejím dílkem byla soupravička pro dcerku, ale dopletla ji, až byly holčičce čtyři roky. S těžkým srdcem pak výtvor věnovala kamarádově čerstvě narozené dcerce.

Dobrý den milá redakce a vážené čtenářky. Ruční práce žen byly v mojí rodině samozřejmostí a tradicí. Moje maminka na mě jako dítě pletla a šila. Tatínek tenkrát byl řidičem z povolání u kovošrotu, což odpovídalo dnešním sběrným surovinám a občas jí přivezl odpad z textilky. Maminka ušila sukýnku, halenku, zástěrku a já se parádila. Nebyl problém mít každý díl košilky jiný.... dnes se tomu jříká vintage?

Kde ty časy jsou. Babička potom vyšívala kroje a to překrásně. Měla ty výšivky tak jemné a precizní, že se s ní nemůžou současné vyšívačky srovnávat. nechápala jsem, že měsíční práci- vyšívaný šátek, prodala za stokorunu. Pro ni to bylo asi moc peněz, když měla důchod 75 Kč.

Můj otec ovládal devatero řemesel a já mu musela být vždycky k ruce. Asi proto jsem odmítala zženštilé pletení a háčkování. Touha něco vytvořit mě přemohla po narození první dcery. Koupila jsem návod na soupravičku a dala se do pletení.

Jak těžké bylo protáhnout přízi očkem, aby mi to všechno nezklouzlo a kolik potu mě to stálo, na to
nikdy nezapomenu. Dva dny jsem pletla chodidlo bačkůrek. Zkrátka celou soupravičku jsem dopletla, když byly dceři čtyři a s bodavým pocitem u srdce jsem ji věnovala čerstvě narozené dcerce kamaráda.Stalo se, že jsem druhé těhotenství musela proležet v nemocnici. Dostala jsem se na pokoj s paní profesorkou, která o sobě sama hlásala, že by na gymnaziu měli vyučovat ruční práce. Nedalo se tomu vyhnout. Mohla jsem jenom číst nebo plést.

Za pobyt tam jsem upletla manželovi a dcerce několik svetrů a nachystala si výbavičku. Pak už mě tato záliba neopustila, ba naučila jsem se mnohé další. Od té doby jsem opotřebovala tři šicí stroje. Umím drhat, batikovat, vyšívat, síťovat, paličkovat.

Určitou dobu jsem měla útlum, bylo zbytečné se věnovat tvoření. Pletené svetry nebyly ani tak populární. Dnes se pletené svetry zase vrací do šatníků. No a není lepší dárek, než vlastnoručně upletený. Ovšem fotek mám velice málo. Tak snad vnouček v háčkovaném kabátku, ke kterému je samozřejmě čepička a bačkůrky, dcera v letních šatech a ponožkový pejsek mého vnoučka.

free

free

free

Zdar ručním pracem vaše free.

Milá free, no vidíte, jak jste se vypracovala

Tex nebyl redakčně upraven

Reklama