Bulvár

Jak společnost vytváří komplexy

Děkujeme za vtipný příspěvek od čtenářky s nickem Tee. Přečtěte si ho zvažte, jak byste se v jejím případě zachovala vy?

Moji první podprsenku jsem měla ve svých sedmi letech. Ukradla jsem jí sestře ze skříně, vycpala si jí několika hadříky a dělala jsem, že jsem "silně" dospělá..naštěstí mou dětskou fantazii nepustili rodiče ze dveří a já se tak vyvarovala trapasu, který by mě čekal snad už na chodbě mého rodného paneláku.

Postupem času ( asi proto, že jsem zabíjela vosy, mouchy a jiný hmyz  - a krmila osminohého kámoše Jardu, co se usídlil vysoko v rohu mezi dvěma panely ) se mi příroda pomstila tím, že můj bujný růst zastavila několik centimetrů nad hrudním košem. Odbornící hovoří o velikosti dvě, já a mé zracadlo vidí něco, co není ani meruňka a ani broskev. A tak se rozjel nákup k udržení těch dvou ďáblíků, kteří se umí projevit jen v chladné, či vroucí situaci. :o)

Nejdříve to byly ty "ža devadešát pani, devadešát.." Kvalita šla stranou na úkor barevné kvantitě. A jak jsem začala uvažovat jako pravá žena, stal se nákup podprsenky důmyslným bojovým plánem. Sice jsem si musela (..a bohužel stále musím ) dlouho šetřit, ale výsledky v poslední době stojí za to.

Zamilovala jsme se do výtvoru Howarda Hugese. Díky němu mé fiktivní jedničky opravdu vypadají jako dvojky, ať už stojím u jakéhokoliv zrcadla. I do mého výstřihu se dá pro něco nakouknout.. :o) Převlékání doma je stále a pokaždé šok z tohoto iluzionistického kouzla. A tak si každé tři měsíce našetřím na kvalitní, účelu odpovídající podprsenku. Pokud se mi podaří ušetřit víc, vyhraje to sem tam i korzet, který ze mě na úkor menších zásob kyslíku udělá divu. Uff..to by byly mé pocity z podprsenkové historie mého života a na závěr bych řekla malou, maličkatou příhodu.

Byla jsem na nákupu podprsenky v jednom pidi butiku..nikdy bych tam asi nešla, pokud bych od kamarádky nedostalka slevovou poukázku. Měla jsme s sebou i svého přítele, který musel povinně ohodnotit výsledek tohoto produktu. Vzala jsme si několik kousků do kabinky, přítel šel se mnou. Zkouším první - fuj, zkouším druhou - bože 1500?? ..zkouším třetí a křup!.. krajka asi nebyla pravou krajkou - i když - když jsem otočila cenovku, byly tam neuvěřitelné 2000Kč!!

Přítel se smál, já zrudla a přemýšlela, kde si půjčím, abych jí splatila.. :o) Pak mě napadl spásný nápad - podprsenky jsme zmuchlala do jednoho klubka, které jsem vyklopila prodavačce na pult. Se slovy - nesedla mi ani jedna, jsem rychle s přítelem vypochodovala ven a zaběhla za nejbližší roh. Kamarádce jsem poukaz vrátila s tím, že už se tam nikdy neukážu a to jak z finančního, tak z morálního důvodu.

Krásný den milá Ženo-in.. Vaše čtenářka Tee..

Chtěla bych vidět výraz té prodavačky

Jak byste se zachovaly vy, milé ženy-in? Přiznaly byste barvu, nebo utekly? Stalo se vám při zkoušení někdy něco podobného? Co jste udělaly?

napište nám na redakce@zena-in.cz

   
16.09.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme