Bulvár

Jak si zachovat vlastní názor

„Co si o tom myslíš ty?" je otázka, na kterou dříve či později narazí každý z nás. Pokud vám tuto otázku položí zkoušející ve škole, tchyně či tchán nebo třeba šéf na pracovišti, málokdy ho opravdu zajímá, co si myslíte. Ne že by neexistovaly výjimky, ale co si počít v případech, kdy dotyčný skutečně váš názor slyšet nechce? Především když je to příbuzný nebo nadřízený, a vy se nechcete hádat?

Jak na inkvizitory?
Takový „inkvizitor" ovšem obvykle nežádá bezvýhradný souhlas se svým hlediskem. Žádoucí je prezentovat nepříliš odlišnou teorii a pak se, „pod tlakem jeho moudrosti“, nechat přivést na „cestu pravou“. Z etického hlediska možná pochybná, ale osvědčená praxe. Ale nedivte se. Ani my nejsme čistí, a ti druzí nejsou jen nemilosrdnými inkvizitory. S přehnaným sebevědomím prosazovaný vlastní názor často skrývá neznalost tématu a neochotu pochopit. Chceme-li tedy, aby naše názory byly vyslyšeny, aby se obecný trend změnil a aby inkviziční tribunály zůstaly v minulosti, do které patří, musíme i my dodržovat několik důležitých zásad. 
 
Přemýšlejte
Většina z nás striktně odděluje to, o čem se učí, od svého vlastního života. Biflujeme poučky a moudra. Je to bezpochyby snazší, nevyžaduje to od nás vytvářet si vlastní názory, ty pak hájit a mnohdy bolestivě měnit. Chceme-li však žít s osobním nasazením, chceme-li víc, než stát se kartotékami a chodícími muzei, musíme se tázat, musíme problematizovat. Nejen že si pak informace vztažené k našemu bytí lépe zapamatujeme, ale především nám k něčemu budou, naučíme se přemýšlet. A teprve z tohoto základu má smysl budovat vlastní, udržitelné názory.
 
Komunikujte
Základní podmínkou správné prezentace vlastního názoru či mínění je znalost skutečností, jimiž ho můžeme podložit. A je dobré neopomenout tyto skutečnosti uvést. Jen tak můžeme vstoupit do diskuse jako rovnocenní partneři. A pamatujte si, že i ti druzí jsou lidé a i oni mnohdy zapomínají či nepovažují za nutné uvést fakta, na nichž své mínění vystavěli, a tak to, co vám připadá jako populistické dogma, může být pečlivě promyšleným a léty ověřeným názorem. Nesouhlasíte-li tedy, zkuste se nejprve ptát. Snažte se poznat principy, z nichž dotyčný vyšel, pokuste se porozumět dříve, než budete vynášet soudy. Uděláte tak další krok po cestě ke vzájemné komunikaci. 
 
Pravdy banální a důležité 
„A přece se točí!“ mumlal si prý Galileo při odchodu od inkvizičního tribunálu, kde právě zmiňovanou skutečnost veřejně popřel. Někteří ho proto považují za zbabělce, jiní za moudrého. Pro nás je důležité na této pseudohistorické epizodě demonstrované Sokolovo rozlišení pravd na pravdy banální, pro které nestojí za to umírat, a pravdy důležité, jejichž popřením popíráme sami sebe. Jinak řečeno, nemá smysl hádat se jen proto, že dva krát dva se rovná čtyři, ale máme-li si zachovat osobní hrdost, nezbývá nám někdy než trvat na svých názorech. Co bude banálním a co životně důležitým záleží jen na nás, ale je dobré si tuto hranici uvědomovat a vyhýbat se jejímu posunutí jak do extrému fanatického vyznavače „pravdy za každou cenu“, tak do roviny všeobecné banality.

Trocha manipulace
Pozor na nenásilné změny názorů. Člověk má tendenci zachovávat si jakousi vnitřní kontinuitu. Z toho vychází Festingerova teorie kognitivní disonance. Jedná se v podstatě o to, že donutíme-li člověka změnit chování, změní on sám své prožívání a myšlení tak, aby chování odpovídalo. Totéž platí samozřejmě i opačně, ale nás zajímá především první případ. V naší situaci to znamená, že odsouhlasíme-li druhému něco, co není naším názorem, máme dvě možnosti: Za prvé prohlásit, že jsme k tomu byli přinuceni a jednali pod nátlakem, za druhé pak přijmout dotyčným prezentovaný názor a sami ho hájit. Přičemž čím silnější je na nás vyvíjené násilí, tím spíše se přikloníme k první variantě, zatímco pokud nám míra donucení připadá příliš malá, aby ospravedlnila popření vlastního názoru, přikláníme se k variantě druhé a stáváme se tak oddanými šiřiteli nového názoru. Jsme-li si této tendence vědomi, dokážeme se jí mnohem lépe bránit. Takže pozor na „nenásilné“ změny názorů!

Znejte svou cenu
Pokud se rozhodneme trvat na svém názoru přes všechna možná úskalí, platí několik pravidel. Za prvé: Pamatujte si, že váš názor je pouze váš, můžete se mýlit, mohli jste něco špatně pochopit a možná vám schází některá fakta, střežte se ho tedy prezentovat jako neměnnou pravdu. Za druhé: Buďte asertivní, nikoliv agresivní. Za třetí: Nebojte se uznat chybu. Skutečně se může stát, že v průběhu diskuse svůj názor přehodnotíte. Není na tom nic špatného, dokazuje to jen vaši schopnost přemýšlet a vyvíjet se. Ale pozor na kognitivní disonanci! Za čtvrté: Stanovte si cenu. Dříve nebo později se dostanete do situace, kdy vás bude trvání na vlastním názoru něco stát. Počítejte s tím a zkuste si ujasnit, kolik jste ochotni zaplatit. Galileo to zřejmě věděl. Za páté: Budujte si vlastní názory. Přemýšlejte. Chcete-li s čímkoliv souhlasit či nesouhlasit, pokuste se seznámit se všemi fakty, příčinami i následky. Máte vlastní hlavu, tak ji používejte. A za šesté: Neupírejte nikomu právo na jeho vlastní názor.

Převzato a upraveno z časopisu 3. pól.

Dostala jste se někdy do situace, kdy jste musela popřít vlastní názor? Ve škole nebo v životě? Dáváte přednost „pravdě za každou cenu“, nebo jste spíš nekonfliktní typ, který ustoupí“?

   
19.07.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] Kadla [*]

    sanvean: Bingo!

    superkarma: 0 19.07.2007, 13:13:00
  2. avatar
    [8] Meander [*]

    1. Ano. Nechtěla jsem, aby mě zavřeli.
    2. V životě. Ve škole jsem za názor dostala 4 z češtiny.
    3. Nejde o to, čemu dávám přednost. Jsem konfliktní cholerik, který nesnáší pobyt v kolektivu.

    superkarma: 0 19.07.2007, 12:16:04
  3. avatar
    [7] sanvean [*]

    Kadla: Jsem si vzpomněla na nástěnkovou scénu z Pelíšků:
    „Mami, to máme zase rajskou?“
    „Co vidíš?“
    „Kuře!“
    „Tak vidíš!“

    superkarma: 0 19.07.2007, 12:08:07
  4. [6] Anai [*]

    Vždy jsem měla svůj názor a na to doplácela, zvláště ve škole za totáče. Jako mladá jsem byla konfliktní typ, ale ne v partnerství, tam jsem se spíše vyhýbala (možná ke své škodě) a vyhýbám.

    superkarma: 0 19.07.2007, 11:15:43
  5. avatar
    [5] Kadla [*]

    Jsem velmi nekonfliktní a vždycky si prosadím svoje

    superkarma: 0 19.07.2007, 09:40:36
  6. avatar
    [4] veet [*]

    nejsem konfliktní typ,ale na hlavu si zrovna s..t taky nenechám.V případě nepodstatných věcí přivírám oči a dělám, že nevidím,ale důležité věci rozhodně řeším a neberu si servítky

    superkarma: 0 19.07.2007, 08:59:23
  7. avatar
    [3] fructia [*]

    sanvean: Souhlasím

    superkarma: 0 19.07.2007, 07:25:25
  8. avatar
    [2] sanvean [*]

    Jsem vcelku nekonfliktní typ. O hodně věcech se nestydím říct, že prostě NEVÍM, nejsem expert na všechno. Dělá se mi blivno z diskuzí na některých zpravodajských serverech, tam je to jeden expert vedle druhého.

    superkarma: 0 19.07.2007, 01:46:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme