Veterinářka a zvířecí psycholožka Hanka Žertová vám odhalí všechna úskalí při soužití s kočkou. V dalším dílu našeho seriálu se dozvíte, jak si vybrat kočku, tak aby se vám nejen líbila, ale abyste s ní byly kamarádky...

cat

V našem seriálu o životě s kočkou jste si již, milé čtenářky, vybavily domácnost a připravily ji na příchod nového člena - té nejúžasnější kočičky na světě!

No jo, ale která to je? Jak si vůbec kočku vybrat, aby byla ta pravá pro vás? Právě to se dozvíte v dalším pokračování od veterinářky Hanky Žertové...

Jak vybrat tu pravou?

zertova

Spousta koček si své lidi najde sama. Prostě se najednou objeví na prahu domu, nebo se důvěřivě přidají k vybraným lidem na parkovišti či u obchodu, popřípadě zoufale mňoukají v opuštěné kůlně nebo zahradní chatce právě ve chvíli, kdy ti praví lidé procházejí kolem. Soužití s takovou kočkou bývá zpravidla velmi šťastné.

Je lepší kotě nebo dospělá kočka?

Můžete-li si vybrat, zvažte především, zda pořídíte kotě nebo dospělou kočku. Kotě je roztomilé, stále něco podniká, je zvědavé a odvážné, dokáže si hrát s každým kouskem provázku či papíru, se zátkou od láhve, s gumičkou nebo knoflíkem. Ve všem, co se jen trochu pohne, vidí potenciální kořist a okamžitě loví. Statečně bojuje se všemi domnělými nepřáteli i s vlastní nemotorností, denně posiluje všechny svaly a trénuje koordinaci pohybu, zdokonaluje se v běhu, šplhu, skoku dalekém i vysokém. Pořídíte-li koťata dvě, nemusíte mít televizi. Postarají se vám o hodiny zábavy. Ovšem než se taková kočičí omladina trochu zklidní a naučí se pohybovat s elegancí a pověstnou opatrností, je třeba počítat s mnoha poničenými věcmi, od váziček a květináčů přes záclony a závěsy až po parádní sedačku.
Rozhodnete-li se raději pro dospělou kočku, poohlédněte se po ní například v některém z útulků. Získáte oddanou kamarádku a bude vás hřát dobrý skutek. Jen nepodceňte zdravotní stav takto nabyté kočky. Ještě před adopcí se zajímejte o její zdravotní kartu, kde by měly být záznamy o prodělaných onemocněních a o způsobu jejich léčby, o odčervení, vakcinaci, kastraci, provedených zdravotních testech a laboratorních vyšetřeních. Kopii této karty vezměte s sebou k vašemu veterináři, kterého byste měli navštívit buď ještě před nabytím kočičky, nebo co nejdříve poté. Je možné, že kočka bude muset užívat nějaké léky nebo dodržovat speciální dietu, alespoň po dobu, než se plně aklimatizuje v novém prostředí.

Je lepší ušlechtilá, nebo obyčejná kočka?

U koček začala řízená plemenitba poměrně pozdě a dbalo se především na exteriérové ukazatele. Proto se dají jen velmi obtížně předpokládat povahové odlišnosti příslušníků jednotlivých plemen. Sice ve své praxi pozoruji, že některé problémy s chováním jsou častější u konkrétních plemen, ale nemám tolik pacientů, abych mohla vytvořit nějakou směrodatnou statistiku. Tyto poznatky mohou být navíc zkreslené zvýšenou oblibou určitých plemen koček, kterých pak za mnou logicky přichází více, nebo mohou problémové kočky pocházet ze vzácnějších linií, kde je kvalitních chovných jedinců málo A tak mi nezbývá než konstatovat, že co se týče povahy a chování koček, je lépe nespoléhat na charakteristiku plemene uvedenou v atlasu nebo na internetu a raději počítat s tím, že vaše kočička jakéhokoli původu bude jedinečná osobnost se spoustou zcela originálních vrtochů.
Za zamyšlení však stojí výběr barvy kočky. Pokud máte kolem domu jen zahrady a uvažujete o tom, že vaší kočce umožníte volný výběh ven, je ideální barvou klasický „mourek“, tedy kočka šedohnědé barvy s různě vyjádřenou černou kresbou v podobě vertikálních pruhů. Krásně splyne s okolím a přimáčknutá k zemi může nepozorována lovit myši, ale také sledovat pobíhající psy nebo děti. Bude-li kočka výhradně doma, dbejte naopak, aby s prostředím co nejvíce kontrastovala. Modrá kočka na šedém koberci není za šera vůbec vidět a hrozí, že na ni šlápnete nebo o ni zakopnete.

Jak se pozná dobrý chovatel?

Rozhodnete-li se pro koupi kotěte, ať ušlechtilého nebo obyčejného, nekupujte je na výstavě, v obchodě s chovatelskými potřebami nebo jen podle obrázků na internetu. Seznamte se s chovatelem, který koťata nabízí, a s podmínkami, ve kterých je odchovává. Vyplatí se kontaktovat více chovatelů a porovnávat.
U koťat je totiž velmi krátké a časné tzv. socializační období. To je časový úsek, kdy se kotě nejsnáze a bez zábran seznamuje se všemi záludnostmi prostředí a učí se v něm žít, a kdy se setkává také s ostatními živočichy a učí se s nimi vycházet, popřípadě je lovit nebo s nimi bojovat. Kotě při učení napodobuje chování matky a dalších domácích dospělých koček, ale zároveň získává vlastní zkušeností, které pečlivě ukládá do paměti, aby se jimi řídilo po celý svůj kočičí život.
Socializační období u koťat trvá zhruba od třetího do dvanáctého týdne věku. A protože ušlechtilé kočky (ani jiné - ale tam to nikdo nehlídá) by se neměly prodávat před dvanáctým týdnem, znamená to, že celou tuto důležitou životní etapu kotěte má ve svých rukou chovatel. Na něm nejvíce záleží, zda bude kotě přítulné, bude mít rádo pohlazení a pomazlení, nebude se bát dětí ani návštěv, zda se bude snášet se psem, zda se nechá chovat, koupat, fénovat a česat atd. Při návštěvě u chovatele si tedy všímejte nejen toho, zda je vrh vyrovnaný, zda jsou koťata čistá a veselá, ale zaměřte se i na ostatní kočky v domácnosti, na prostředí, ve kterém žijí, na způsob, jakým s nimi chovatel zachází, na to, jak se koťata i dospělé kočky chovají k novým podnětům, k cizím lidem, popřípadě k jiným zvířatům.
Před odběrem se přesvědčte, že všechna koťata z vrhu, ale i dospělé kočky jsou alespoň na pohled zdravé: Podívejte se, zda mají čisté uši, oči, okolí nosu a řitního otvoru. Prohlédněte si pozorně srst na krku a na zádech, zda tam nerejdí blechy nebo nejsou-li tam černé krupičky - zaschlé bleší exkrementy. Požádejte chovatele o dokumentaci k dosavadnímu odčervování a k provedenému očkování. Uzavřete s ním písemnou smlouvu o koupi kotěte a důkladně si ji před podpisem přečtěte. Když narazíte na hygienické nedostatky, nešetrné zacházení s koťaty, nejasnosti ve smlouvě, prostě na cokoli co vám zásadně vadí, vyberte si raději jiného chovatele.
Stále se najdou „chovatelé“, kteří odchovávají koťata téměř v úplné izolaci, v nehygienickém prostředí, bez kontaktu s lidmi, a dávají je novým majitelům příliš brzy. Takovým je lépe se vyhnout a nepodporovat jejich aktivity. To už je lepší ujmout se nechtěných koťat odnesených do útulku, a snažit se dobrou péčí rychle dohonit, co bylo na začátku jejich života zameškáno.

MVDr. Hana Žertová
www.hanazertova.cz

Čtěte seriál o kočkách...

Reklama