Bulvár

Jak si uhnat opičku?

S opičkou jsem těžce pozadu. Je mi přes třicet, za sebou celkem svobodná léta na VŠ, rok na kolejích a jediná a poslední opička byla, když jsem se ve dvou letech napila burčáku ve strýcově sklepě. Fakt.

Když mi bylo těch kouzelných patnáct, tak se mamina pokusila mi vysvětlit, že bych se měla naučit si aspoň cucnout vína, nebo něčeho podobného. Asi půl roku mi každou neděli nalila nějký aperitivek, nebo víno (v množství několika kapek) a tvrdila, že teď už to bude určitě moc dobré. Nebylo. Nikdy.

V podstatě jediný alkohol, který si dám s chutí, je malé pivo v horkém dni, nebo po dobrém obídku. Vína celkem poznávám, vím, jaké označit za kvalitní a potěšit tak přátele v Rakousku, ale že by mi to chutnalo, to
ne. A s ostatními nápoji je to stejné. Prostě mi to nechutná.

Kolegové na vejšce a v pak v práci si zvykli, že si dávám džus, cizím tvrdím, že beru léky. Rodina si zvykla taky, aspoň je někdo vždycky po ruce za volant. Ale přesto jsem kdysi chtěla vědět, jakou mám opičku, co snesu a kdy padnu. Kamarádův strejda vlastní hospůdku, kámoš tam pingloval a tak jsme se dohodli, že manžel bude "na džusíku" a já se pokusím v příjemné společnosti opít. No a tak jsem pila. Sám pan majitel mi nosil různé dobrůtky s tím, že když už piju, tak ať aspoň zjistím, jestli mi něco nechutná. Pivečko, slivovička, vínečka, likérek... Bylo po půlnoci a můj drahoušek prohlásil, že má v žaludku rybník a rostou mu žábra a že jedeme domů. Vzhledem k tomu, že mi pan vedoucí v zoufalství donesl whisky, tak zavelel: "dopij a poď".

Já jsem myslela, že chce, abych to vypila hned a hbitě. Tak jsem na jeden zátah tu skleničku vypila. Až
pohledy všech zůčastněných mi naznačily, že je něco špatně. Že jsem to asi takhle pít neměla. První promluvil kámoš: "Jestli ani teď nejseš pod parou, tak všechen ten chlast platím". No, nebyla. Kluci mi ještě
objednali kafe - prý pro jistotu, ale jediný následek toho večera byl, že jsem měla veselou náladu. A kocovina, kterou mi předpovídali se taky nekonala. Ale už aspoň vím, že v případě nutnosti jsem ochotná cucat whisky s ledem.

Kuře


Děkujeme za zajímavý příspěvek.

Je pravda, že jedna věc mě na české společnosti neskonale štve - člověk aby se málem omlouval, když nechce pít. Občas třeba i půl roku prostě nemám na alkohol chuť, ale vysvětlit to veselé společnosti je někdy neuvěřitelná dřina... Jako by nepít bylo nějak nenormální...

Jaké jsou Vaše zkušenosti s první opičkou, ženy-in? A také jste se setkala s tím, že když nepijete, lidé si o Vás myslí, že jste nenormální nebo nemocná?

Napište mi o svých zážitcích na redakce@zena-in.cz!

   
31.07.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] kareta [*]

    Ale 1 pivo brčkem by tě položilo
    Taky si myslím, že je to trapné, jak se ve společnosti "musí" pít. Já jeden čas hlásila, když už moc otravovali, že jsem alkoholička - to byly pohledy...ale byl pokoj. Když jsem žila venku, dovedli jsme se bavit dlouho do rána i na nealku. Češi jsou divní

    superkarma: 0 31.07.2007, 11:05:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme