Hm, pěkná pitomost, už vidím, jak nějakému muži nasazuji obojek a krásným pevným vodítkem ho nutím, aby poslušně kráčel vedle mé nohy. Jenže to pak už není pán tvorstva, ale obyčejný ratlík, který odmítá jíst masíčkou s kouskem tuku. Což je ohavné. Muž by měl i v péči ženy zůstat mužem.

 Generace žen, které dobývaly svůj chléb potem a leckdy i krví, si předávaly jeden důležitý postřeh ohledně svých manželů a milenců. Ty moudré věděly, že se tato dvě slova dají velmi elegantně spojit v jedno, a dá se tak ušetřit nejen čas, ale i energie. Co je tou myšlenkou, která zušlechťovala mezilidské vztahy a dokázala i v manželství zasít semeno lásky a smíru?

 Stačí velmi málo, pochopit, že celá obrovská osobnost muže, ano, on jakožto neopakovatelný originál a za všech okolností muž samec a lovec, se dá zjednodušit do třech sfér. Sfér, kde se mísí duchovno s tělesnem, kde se makrokosmos střetává s mikrokosmem. Žaludek, ego, penis. To jsou ta ultracitlivá místa, pouhé letmé pohlazení dělá zázraky.

 Zapomínám na svou lásku k cereáliím, které po ránu zapíjím grapefruitovou šťávou, což mi jako energie vydrží do časného odpoledne. Místo toho peču poctivý český štrůdl s rozinkami, oříšky a ušlehanou smetanou. K obědu chystám dušené hovězí maso, zásadně bez zeleniny, a domácí brambory polévám tukem. On to jistě ocení. Jeho pravěký pud po potravě a masu bude ukojen.

Přichází on, ztělesnění dokonalosti, vítám ho úsměvem a souhlasím s tezí, že na jeho ramenech stojí tíha světa. Pokud by on padl, zhroutí se absolutně všechno. Chválím, zapomínám na vlastní důstojnost a lísám se jako prašivá kočka. On vrní blahem a jeho ego nabývá neskutečných rozměrů. Vždyť on je poklad, který září a já se stávám ještě menší a nicotnější.

Pod elegantními šaty, ano, tak se má věrná ženuška v domácnosti oblékat, skrývám luxusní krajkové prádlo a černé podvazky. Po jeho zaslouženém odpočinku se pustím do svádění jeho osoby. Nabízím mu své pružné mladé tělo, znalosti kamasutry i tantry. Dopřávám mu nadzemskou slast, na kterou jen tak nezapomene. Jako lovec nezklamal, dobyl můj klín.

Měl všechno, a přesto utekl. Pohrdl mými dary a mou láskyplnou péči. Proč? Přestala jsem být sama sebou a dala vše. Takže od příště vařím jen na výslovné přání, pochvalu používám jako vzácné koření, které může pokrm skvěle dochutit nebo také naprosto zkazit. Lože vnímám jako své království, kde já jsem princezna. Konečně vím, kdo jsem a teprve teď se mohu směle pustit do hledání toho vytouženého skutečného muže.

Reklama