Rozpačitá z dóz na cukr a sůl je čtenářka Věrulinka. Již nejednou jí omyl přivedl do nelichotivé situace. Své cukrářské umění popisuje v příspěvku k dnešnímu tématu...

Sůl si mnoho lidí cení nad zlato. Čtenářka Věrulinka je z ní ale občas rozpačitá...


Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Je mi 61 let, vařím, peču od 19 let, co jsem se prvně vdala, neuměla jsem nic, ale díky mé první tchyni, která byla vyhlášená kuchařka a měla trpělivost se mnou, vše mě naučila. Za to jí jsem nesmírně vděčná, ač to byla někdy opravdu tchyně ne zrovna milá. Ale o mrtvých jenom dobré, že?

Vaření mě bavilo a vždy jsem na ní vzpomínala a děkovala jí v duchu, protože nebýt jí, nevím jak bych se v kuchyni otáčela. Za to dneska mě vaření nebaví. Jsme dva, takže vařím obden a ještě prskám, jako křeček. Zase musím stát u plotny, ach jo. No, není zbytí, jíst musíme.
Ale vrátím se k tématu dne-průšvihy při vaření. Že bych měla průšvihy, to ne, ale přece jenom i mistr tesař se utne, aj profík. Tím nechci říci, že jsem profík, to ne.

První průšvih: krásný jahodový knedlíky, těsto nadýchaný, jedli jsme je očima. Už jenom nandat na talíře a můžeme jíst. No, ale...
Pěkně posypaný tvarohem, politý máslem, musí plavat v másle, šlehačka nesmí chybět a hodně cukru.
První talíř jsem dala manželovi, ten se chopil příboru a s velikou chutí se pustil do prvního sousta. Mezi tím si nandavám já a koukám, že se nějak zarazil.
Proč nejíš, ptám se?
Ale... rozhostilo se ticho.
Sednu ke stolu a pustím se do knedlíků já, cpu se až mám boule za ušima.
Manžel pomalu do sebe souká další sousto.
Prosím tě, jez, tváříš se, jako kdybych ti dala na talíř zmije.
Tak ochutnej z mého talíře, říká manžel.
Jeho tvář mi naznačovala, že je něco v nepořádku, ale co?
Ochutnala jsem a běžela na WC, sousto vyplivnout.
Vrátila jsem se zpět, vzala talíř a šup, obsah byl v koši a já se smíchy dusila.
Asi by jste neuhodly milé ženy, co jsem udělala?
No, ano, jenom jsem si spletla cukr ze solí a že jsem nešetřila, ocukrováno, tedy osoleno bylo dosti.
Ještě že jsem zvyklá, nebo, lépe řečeno, neumím vařit v malém množství, knedlíků bylo pro vojenskou rotu.
Manželovi jsem nandala znovu, ale už mu tak nechutnalo, v ústech i po několikátém vypláchnutí, cítil sůl.

Druhý zážitek:
Na přání manžela abych něco upekla ke kávě, jsem se rozhodla pro rychlý koláč, základem je žmolenka, určitě vás recept hodně zná.
Šup, šup, bylo hotovo, ale po dopečení se mě nezdála barva žmolenky, vždy je pěkně do zlatova. Zkoumala jsem znovu těsto špejlí, ne nelepilo se. Tak proč je žmolenka barvy bílé, tak, jak jsem vložila do trouby. Vrtalo mi to hlavou, ale manžel byl rychlejší, koláč ještě ani nevychladl a už zakrojil a začal se cpát. Já si v duchu, jako vždy říkala, bože můj, jednou jedinkrát to nenechá vystydnout, když v tom běžel a na WC a ústa vyprázdnil.
Co děláš, prosím tě, ptám se.
Nic, ochutnej tvůj slavný výrobek, odpovíš si sama!
Ale to jsem si už i já zakrojila, no a šla tam, kde byl před chvilinkou manžel.
No jasně, opět, místo cukru, jsem dala sůl.
Opět koláč skončil v útrobách koše a já jsem šla dělat nový, ale už jsem si dávala pozor, abych nespletla tyto dvě dózičky, foto dodávám. Ovšem, proč si je pletu, opravdu nepochopím. Barvoslepá nejsem, tak proč? Vždyť je to jasný, barevný kytičky jsou cukr a modrý kytičky je sůl. Takto skončilo i vaření kávy, ne nám, my pijeme kávu zásadně hořkou, ale návštěvě. Kamarád hned zkraje co k nám začal chodit, si řekl, kolik že cukru do kávy. Tak jo, začala jsem mu jí sladit sama, až jednou se scénář opakoval. Dostal kávu osolenou a od tohoto slanokafe, si jí raději sladí sám.
A manžel? Jak má příležitost, všem vypráví o mém cukrářském ne-umění, prostě mi dělá super reklamu. Ale kamarád se mi vždy zastane a řekne, mlč dědku jeden, umí výborný domácí dortíky, chtěl bych tě vidět, jaký by jsi upekl ty?
Na to manžel řekne, no já bych si hlídal sůl. Vyprskneme všichni tři smíchy a já bych manžela nejraději něčím bacila. Já uzavírám větou, když se nestane nic horšího, o co jde? No přece o nic, že?

dozy

Jinak, co se týče vaření se mě nic nestalo, díky Bohu.

Zdraví,
Věrulinka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 8. září 2011: Kuchařské průšvihy

I mistr tesař se někdy utne. Tedy, jste-li geniální kuchařky, milé čtenářky, jistě máte zkušenost i s nějakým nepovedeným pokrmem. A je-li pro vás kuchyně spíše mučírnou, myslím, že k historce na dnešní téma nebudete muset příliš dlouhou brouzdat po stezkách paměti.

  • Jaký byl váš největší kulinářský průšvih?

Své příspěvky zasílejte na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Chcete-li mít šanci k uveřejnění a získání dárku, zasílejte své příspěvky do 8. 9. 2011 15.00 hodin. Pozor! Uveřejním pouze příspěvky, které budou dlouhé alespoň jako tento odstavec textu. A ještě ten dárek... tentokrát jím budou dvě knížky: BioAbecedář Hanky Zemanové (vydalo nakladatelství Smart Press) a Kniha o kávě od Petry Veselé (taktéž Smart Press).

bio kava

Reklama