Začněme tím, že máme jasno, v jakém oboru se chceme uplatnit a také, co můžeme svému budoucímu zaměstnavateli nabídnout, aniž by nás musel zaškolovat…

Nepřeceňujme se, nabízejte jen ty svoje schopnosti, které umíte v praxi použít.

Naše plus je, pokud přesně víme, čeho chceme v práci dosáhnout.

Zvažte dvě důležitá kritéria – jak daleko jste ochotni za prací dojíždět a kolik si chcete vydělat.

Máte jasno ?

Super, jdeme na životopis.

Ten je dobré napsat na stroji nebo na počítači, samozřejmě bez pravopisných chyb. Předkládejte vždy originál, někdy píšeme i průvodní dopis, na kterém formulujeme svoji žádost (Na základě inzerátu tam a tam jsem se dozvěděla, že hledáte…)

Životopis by měl zhruba obsahovat:

-         jméno a příjmení

-         bydliště, adresa, jejíž součástí je i PSČ (málokomu se chce při písemné odpovědi hledat PSČ v katalogu a až mě překvapilo, kolik lidí si myslí, že úředníci mají v hlavě PSČ celé republiky…)

-         datum narození

-         rodinný stav

-         vzdělání (začínáme nejvyšším dosaženým) a případné jiné znalosti a dovednosti, jazykové znalosti

-         bývalá zaměstnání, dobu jejich trvání, své pracovní zařazení a náplň činnosti

-         datum a podpis

Někteří zaměstnavatelé vyžadují hned k přijímacímu pohovoru i vysvědčení nebo výpis z rejstříku trestů.

 

Vyšlo to? Vypadá to na přijímací pohovor? Pak žádný strach…

 

Snažte se vypadat upraveně a vezměte si s sebou dobrou náladu – nikoliv však rozřehtanou…

Dostavte se včas a vše nechce na zaměstnavateli – počkejte, až vám nabídne židli. Dívejte se do očí a odpovídejte přímo a k věci. Zapomeňte na negativní poznámky o svých bývalých zaměstnavatelích, osobní problémy a vyzdvihněte svoje přednosti  - například ochotu se nadále vzdělávat podle požadavků zaměstnavatele, zkušenosti v oboru, ochotu dojíždět…

 

Připravte se na různé otázky, i takové, které jsou svým způsobem diskriminační. Nikdy nezapomenu na chlupatého, kudrnatého a upoceného majitele firmičky s okny, který se mě zeptal, zda bych byla jeho milenkou… Nemít v ruce doporučenku (červená krevní sůl)z úřadu práce, tak zdrhám klidně i oknem…

Popravdě, milé dámy, zaměstnavateli je šumák do toho, kolik chcete mít dětí, zda máte přítele a jestli se chcete brzo vdávat… Nakonec ani otázka, zda máte někoho na hlídání nemocných dětí, není z těch, na které byste musely odpovídat..

 

O platu by měl začít mluvit nejdříve zaměstnavatel. Pokud se tak nestane, slušně se zeptejte, jaký plat má člověk na tomto místě… Mějte sami připravenou určitou představu, častokrát se zaměstnavatel ptá účastníků konkurzů na jejich představu.

 

A kde vůbec slušnou práci hledat? Na úřadech práce je šance na opravdu dobré místo malá, zkuste internet, inzeráty nebo se sama nabízet tam, kde cítíte byť minimální šanci.

Nejjistější jsou ale dobří známí, co si budeme povídat.

Přesto tady pořád platí, že pokud jste neústupní a tvrdohlavě jdete za svým cílem, pak se úspěch určitě dostaví.

Reklama