V rozhovoru s historiky Alexandrem Brummerem a Michalem Konečným nahlédnete do života v nacistickém Brně. Dozvíte se například, že přímo v Brně byl koncentrák nebo poboční tábor Osvětimi...

Hitler v Brně 17. 9.

Dva mladí historici, Alexandr Brummer a Michal Konečný, právě vydávají v nakladatelství Host pozoruhodnou publikaci o Brně pod hákovým křížem. Jde vlastně o průvodce po městě s akcentem na místa, která jsou spojená s nacistickým terorem a židovským i romským holocaustem.

Kniha je velice zajímavá a neméně zajímavé muselo být její psaní. Domluvili jsme se s oběma autory, že nám toto zvláštní dobrodružství trochu přiblíží...

Co vás vedlo k vytvoření takové publikace? Jak jsem pochopil z jejího úvodu, vzorem byla obdobná německá kniha, ale proč jste se rozhodli právě pro Brno?
Michal: Ano, máte pravdu. Inspirovali jsme se ve východoněmeckém Výmaru, kam jsme asi před rokem jeli na exkurzi. V informačním centru města, které bylo před nástupem Hitlera k moci v roce 1933 jednou z bašt nacionálního socialismu, jsme náhodou narazili na průvodce městem za nacistického režimu a okamžitě nás napadlo, že by něco takového šlo udělat i pro Brno.
Alexandr: Byla to jasná volba a důvodů bylo několik. Především jsme tady oba vystudovali, žijeme tu i pracujeme a máme tohle město docela rádi. Žije se tady docela dobře, ale chtěli jsme lidem připomenout, že i tohle místo má svoji temnou minulost. Stejně důležité ale samozřejmě bylo i to, že dějiny Brna k sepsání něčeho takového přímo vybízejí: žila tu velká německá i židovská menšina, město bylo jedním ze dvou nejdůležitějších center gestapa v protektorátu, jeho obyvatelé si za války, a to nejen kvůli nacistickému teroru, ale i bombardování a přechodu fronty, hodně vytrpěli. Asi to bude znít cynicky, ale prostě bylo o čem psát.

V úvodu také píšete, že hrozbu totality nelze nikdy vyloučit. Obáváte se v dnešní době příchodu totality a je to také důvodem, proč jste knihu sepsali? Pokud ano, jaké vidíte signály?
Alexandr: Zní jako klišé, ale tyhle věci je potřeba připomínat pořád. Žádný „plíživý nástup“ totality neregistruji, ale to neznamená, že v těch textech paralely k dnešku hledat nejde a asi bychom byli rádi, kdyby si čtenáři nad pasážemi o romském a židovském holocaustu vzpomněli třeba na xenofobní výlevy některých politiků nebo na rasistické žvásty na různých internetových fórech nebo pod články na zpravodajských serverech.

Alexandr Brummer (nar. 1982 v Brně)

Studoval ruštinu a historii na FF MU. V roce 2012 zde ukončil doktorské studium v oboru české dějiny a v současnosti pracuje jako učitel ruštiny a redaktor.

Michal Konečný (nar. 1982 v Tišnově)

Absolvent historie a dějin umění na FF MU, kde v současnosti na semináři dějin umění směřuje k dokončení doktorského studia a kde také přednáší. Pracuje na Památkovém úřadě v Brně.

Který osobní příběh, nebo lépe osobní tragedie, co jste objevili, vás nejvíce zasáhla a proč?
Alexandr: To opravdu těžko říct. Třeba v Kouničkách nacisté popravili na 700 lidí. Ty příběhy jsou otřesné všechny, a to tím spíš, že zdaleka ne vždy šlo o lidi skutečně zapojené do odboje, ale třeba jen o jejich příbuzné.
Michal: Za nejtragičtější určitě považujeme osud brněnských Židů jako celku. Ti lidé, často majetní lékaři či právníci, tady normálně žili, ale pak přišla okupace a oni najednou nesměli jezdit v tramvaji, chodit do parku nebo nakupovat v obchodech. Nakonec je zbavili všech práv, vzali jim majetek a odvezli do koncentráků. Najednou z toho města, na jehož rozvoji a prosperitě měli nezanedbatelný podíl, prostě zmizeli. Jedenáct tisíc lidí bylo najednou pryč a v jejich krásných vilách a bytech se zabydleli gestapáci a nacističtí pohlaváři.

Nesměli jezdit tramvají? Můžete to víc přiblížit, co všechno Židé nemohli. Myslím, že dnes si to lidé moc představit nedovedou...
Michal: Dnes je to opravdu nepředstavitelné. Perzekuce Židů spojená s řadou zákazů v protektorátu začala už od roku 1939. Například nesměli mít doma telefon, vzali jim řidičské průkazy, zakázali nakupovat cukr a cukrářské výrobky a později i další potraviny nebo tabák. Nemohli cestovat či navštěvovat veřejná místa a od roku 1941 museli viditelně nosit židovskou hvězdu.

Jistě jste při sbírání podkladů narazili na spoustu zajímavých věcí, které se do knihy nevešly. Jakým způsobem jste dělali selekci?
Michal: Že se tam nevleze všechno, co bychom chtěli, nám bylo jasné od začátku a co víc, původně mělo být místa ještě méně, protože jsme nejdřívmysleli jen na brožuru.
Alexandr: Vlastně to souvisí s jednou z předchozích otázek: soustředili jsme se na hlavně na totalitu, tedy na věci, které nepoučenému člověku s odstupem přijdou úplně absurdní, nemožné a které se v jeho městě přece jako by nikdy nemohly stát. Takže tam máme především služebny gestapa, věznice a místa spojená s židovským i romským holocaustem nebo perzekucí vysokoškoláků a vysokoškolských profesorů. Současně jsme chtěli ukázat, že svůj podíl hrůzách té doby neměli jen Němci, a tak jsme tam zařadili i něco málo o české kolaboraci a antisemitismu.
Michal: Asi nejvíc nás mrzelo, že nezbylo víc prostoru pro místa odkazující ke každodennosti za protektorátu, ale knížka prostě není nafukovací.

Svoboďák

Tak schválně, pro ukázku, nadhoďte jednu konkrétní protektorátní každodennost, kterou v knížce nenajdeme...
Alexandr: Dostat tam šla celá řada dalších věcí. Brněnskou pobočkou Hitlerjugend počínaje a fenoménem totálního nasazení konče. Ten Totaleinsatz, nucené pracovní nasazení v Říši, nás nakonec mrzí hodně: týkal se totiž obrovského množství mladých lidí.

V souvislosti s tím, že knížka není nafukovací, se nabízí otázka, zda bude mít pokračování?
Alexandr: S pokračováním pro období protektorátu nepočítáme, ale možná zkusíme dát dohromady něco pro další historické období.

Další období? Chcete jít hlouběji do historie, nebo naopak pokračovat v čase dál?
Alexandr:To nemůžeme prozradit. Budete se muset nechat překvapit.

Co vám práce na této knize dala?
Alexandr: Její přípravě jsme se oba věnovali ve svém volném čase, takže to bude asi opět znít trochu cynicky, ale protože šlo o volnočasovou aktivitu, tak nám dala hlavně zábavu, dá-li se to tak říct, po večerech.
Michal: Důležitější asi ale je, že nám její příprava umožnila se důvěrněji seznámit s jednou z nejtemnějších kapitol našeho města... Věděl jste třeba, že byl přímo v Brně koncentrák nebo poboční tábor Osvětimi? Nebo že tady v létě 1939 proběhl protižidovský pogrom?

To jsem nevěděl. Kde byl v Brně koncentrák – tedy, co tam je dnes?
Alexandr: Jmenoval se Pod kaštany a šlo o areál bývalých kasáren přibližně v místech dnešních sadů Národního odboje. To místo je ale dnes známé prostě jako „na Šelepce“. Je tam hospoda se zahrádkou a parkem naproti.

Vím, že je pro vás Brno srdeční záležitost a chcete se věnovat jiným obdobím, ale nebylo by zajímavé, udělat podobného průvodce i pro další česká města?
Alexandr: To nás vlastně vůbec nenapadlo. Ta knížka je asi projev našeho lokálního patriotismu.

Brno nacistické

pruvodceNetradiční průvodce po brněnských lokalitách z doby nacistické okupace, který prostřednictvím příběhů čtyřiceti brněnských lokalit seznamuje čtenáře s tím, jak vypadalo město v době nacistické okupace. Na časové ose, vedoucí od obsazení k osvobození, jsou představena místa spojená s nacistickými koncentračními a internačními tábory, úřadovnami gestapa, okupačními úřady, vysokými školami, českou kolaborací, válečnou výrobou, holocaustem Židů, Romů a homosexuálů, propagandou, germanizací města i stavebními či památkovými zásahy v duchu národního socialismu. Další lokality jsou vybrány na základě konkrétních událostí, provázejících dějiny Brna ve vybraném období, jako byla návštěva Adolfa Hitlera, 17. listopad 1939...

  • Fotografie: archiv autorů

Přečtěte si také...

Reklama