Krásného Mikuláše všem,

původně jsem vůbec nechtěla psát... čerti k nám nesmějí, prostě žádná historka… až na včerejší mikulášský trapas :)

 

Včera po příchodu z práce jsem si uvědomila, že dvě z mých dětí si pozvaly na předvánočně-adventně- mikulášskou návštěvu skauty ze svého oddílu. Narychlo jsem chystala alespoň nějaké občerstvení, a když se ozval po šesté zvonek, bylo mi vcelku jasné, že skauti vcházejí do domu.

Dcerka utíkala otevřít, slyšela jsem chřestění řetězu, „blblblbll“, a já jsem s úsměvem (lehce pokřiveným, protože k nám opravdu nikdy žádný čert nesměl) vítala hordu osmi výrostků. Pátrala jsem po nějakých známých obličejích – ale někdo měl masku, jiný měl načerněný obličej, další balík vaty na obličeji… prostě čert se v nich vyznej…

Nejmladší syn dostal psotník, manžel se zuby-nehty tvářil statečně (když jsou to dětí kamarádi, musíme něco vydržet), čerti chřestili, Mikuláš halasil hlubokým hlasem.

 

Když už to bylo opravdu podezřele dlouhé, zatáhla jsem dcerku do prádelny a syčela jsem na ni, že „by měla své kamarády asi pozvat dál, aby nestáli v předsíni…“

„Ale já ty lidi vůbec neznám!"

„Jak – neznáš? Vždyť to jsou snad skauti, ne?“

„No to teda nejsou, naše skauty poznám!“

Skutečně jak u blbečků na dvorku.

 

V jednání s čerty – notabene neobjednanými – jsem jak panna nepolíbená, tak jsem je nakonec vypoklonkovala za pomoci několika balíčků oplatek. Ani nevím, jak se takováhle situace řeší. Ale nakonec všechno dobře dopadlo.

 

A jen pro zasmání - včerejšek byl asi opravdu divný den: moje sestra šla jako vyslanec rodiny na pohřeb vzdálené příbuzné a popletla si hřbitovy.

 

Zdravím a ještě jednou krásného Mikuláše

jaku


Milá jaku,
taky pěkné. A skauti přišli? 

Reklama