Ty nejneuvěřitelnější příběhy píše sám život. O ten svůj se dnes podělila Vanda (35 let), jež se již podruhé v životě profesně setkala se stejnou osobou, kterou nemůže vystát. A nejen ona. Špatná pověst dotyčnou předchází, nicméně vždy se dokáže svým šéfům aspoň na čas zalíbit a doslova rozbít celý kolektiv.

Vanda dělala mnoho let v jedné velké společnosti. Dařilo se jí a po letech poctivé práce získala pěkně placené místo. Práce bylo sice hodně, ale nestěžovala si. Kolegové dobří, podmínky férové, zkrátka téměř ideál.

woman

Jenže pak se začalo ve firmě propouštět a nastaly zlé časy osobních soubojů, které by před tím nikdo nečekal. Když Vanda přišla o svého skvělého šéfa, samozřejmě ji to mrzelo, ale netušila, že za pár týdnů ohrozí tato událost i ji.

  • Nikdy si nikdo na mou práci nestěžoval, vše jsem odevzdávala včas a bez chybičky,“ vzpomíná Vanda na minulost.

Nový šéf moc nevěděl, kdo co dělá, a než se stačil zorientovat, už se vytvořila kolem něho skupinka patolízalů, kterým nebylo nic cizí. Na to ale Vanda neměla žaludek. A tak si dál hleděla své práce, kterou dělala podle svého nejlepšího svědomí.

Jak byla překvapená, když jí nový šéf oznámil, že si může sbalit věci, neboť v rámci reorganizace není pro ni v práci místo. Reorganizace spočívala v tom, že na její místo byla šéfem dosazena jedna z kolegyň, která dřív dělala víceméně pomocné práce a každý o ní ve firmě za ty roky věděl, že na víc prostě nemá.

  • Kolegyně mi radily, ať bojuji, že tohle není možné, ale mně z toho bylo jen zle,“ vysvětluje Vanda absurdní situaci, které nemohla dlouho uvěřit.

A tak spolkla hořkost, vzala odstupné a šla. Práce v takové firmě by ji stejně už netěšila. Díky svým schopnostem a pověsti doma skutečně dlouho nebyla a zakrátko se ponořila do práce na novém místě natolik, že na křivdu v původním zaměstnání téměř nepomyslela.

Samozřejmě si ji pamatovala. Na takové věci se nezapomíná! A také jméno té, co ji svým vychytralým chováním zcela záměrně (jak se později dozvěděla) připravila o dobrou práci, zůstalo v paměti. Občas se o ní dokonce doslechla. Na jejím místě dlouho nepobyla a Vanda si pomyslela něco o tom, že spravedlnost přece jen existuje.

Co dělala dál, nebyla Vandina starost. Roky ubíhaly a nové místo se zdálo ještě lepší, než to první. Opět fajn lidi, které práce baví, snesitelný šéf, dobré platové podmínky. A pochvala, když se něco povedlo.

O tom, že byla přijata nová kolegyně, se Vanda dozvěděla mezi prvními, ale nějak se tím nezabývala. Firma prosperovala a je jasné, že přicházejí noví lidé. Když však ve své firemní poště zahlédla jméno, které nebylo možné zapomenout, byl to šok, který nemohla hned tak rozdýchat.

Vůbec jsem nevěděla co mám dělat,“ říká ještě dnes se značným znechucením Vanda, jež přiznává, že první myšlenka byla běžet za šéfem a vypovědět mu, koho to do firmy přijal. „Ale nedokázala jsem to. Neřekla jsem to nejdřív ani kolegům, protože jsem nechtěla vypadat jako žalobníček, který si svým chováním hojí bolest způsobenou takových odchodem,“ vysvětluje žena, která pak už jen mohla sledovat, jak se vychytralá bývalá i současná kolegyně opět lísá k šéfovi.

Naštěstí si časem i ostatní kolegové všimli, že jejich nová posila zdaleka neoplývá takovým pracovním elánem a nadáním, jak ji při představování líčil šéf, a tak Vanda není na svoje stesky sama. Nebojí se jim už vyprávět, jaké má s dotyčnou zkušenosti. Ale tím to končí. Nikdo se neodváží šéfovi sáhnout na jeho oblíbenkyni, která s ním hraje neskutečné divadlo, po chodbě kolem něj cupitá a švitoří jako diblík. A přesně tohle mu asi dělá dobře.

Je to vážně nechutné. Ale co můžeme dělat?“ uzavírá své vyprávění Vanda, která by si nejraději sbalila věci a šla zase o dům dál. Ale má opět ustupovat? Jít bez boje z cesty někomu, kdo pro firmu není objektivním přínosem a ještě má tu drzost se nad ostatní povyšovat?

Přečtěte si také

Reklama