sof

V únoru mě ta zatracená kobyla „zrakvila“ natolik, že jsem dva měsíce nechodila, dnes je mým zlatíčkem, se kterým se budu jen těžko loučit. Jsem ráda, že jsme to dokázaly a vy si můžete přečíst náš příběh.

Tahle zrzavá welsh-ponička vypadá jako nevinné hříbátko. Má necelých 130 cm v kohoutku a něžné oči srnky. Přesto se mnou dokázala praštit drsněji než velký kůň. Ne, nejsem hazardér, který by si sedl na neobsednutého, byť malého koně, ani jsem si nehrála na rodeo. Jen shodou okolností se stalo, co se stát nemělo.

Zmíněná kobylka prošla základním výcvikem a už jsem na ní byla na vyjížďce.

Bez problému, až na jednu maličkost: Nechtěla na sebe nechat nasednout. Vždycky uskočila, než jsem stačila přehodit nohu a dvakrát mě shodila. Sakra, to mě mohlo poučit a dál nepokoušet ďábla. Jenomže jak jsem stará, tak jsem blbá, řekli byste. Nechtěla jsem to vzdát! Nakonec jsem se na ní vydrápala a vyrazili jsme s několika dalšími koňmi do terénu.

Po půl kilometru pohodové jízdy se najednou „zbláznila“ a tryskem si to namířila směrem k domovu. Snažila jsem se ji obrátit zpět ke koním, což se mi částečně dařilo, ale v té rychlosti na zmrzlé oranici zakopla a já jí přeletěla přes hlavu.  

Pádů jsem zažila hodně, ale vždycky jsem vstala, oklepala se a jelo se dál. Tentokrát jsem nemohla došlápnout. Koleno šíleně bolelo.

To se rozchodí, říkala jsem si. Nerozchodilo a skončila jsem jako lazar s ortézou a natrženým meniskem. Ani nevím, na jak dlouho mě ta malá mrška vyřadila z provozu…přesto jsem se rozhodla vzít si ji na léto a začít s ní úplně od začátku.

Při obsedání se stala nějaká chyba a kobylka ztratila důvěru v jezdce, kterou jsem musela znova získat.

Začala jsem s ní pracovat ze země, pomalu a trpělivě. Pak jsem si přes ni lehla jako pytel a nechala se vodit. Chvilku trvalo, než jsem i já překonala zábrany a pomalu přehodila nohu. Zkusila jsem to i sedlem, a když se mnou přešla celou jízdárnu, řekla jsem si, že máme (snad) vyhráno. První zatěžkávací zkouškou byla vyjížďka do lesa. Napřed krokem, pak klusem a teď už si troufneme i na cval.

Zdá se, že kobylka je z nejhoršího venku. Ale jak se bude chovat, až na ni sedne někdo jiný, nevím. Zatím nemám nikoho, s kým bych to vyzkoušela. Potřebuje citlivý přístup a lehkého jezdce. Ideální koník pro malou, odvážnou holčičku, která by chtěla sportovat.

Nevíte o nějaké?

Čtěte také:

Reklama