Je asi hodně způsobů, jak reagovat na právě zjištěnou nevěru, ale před lety mne jeden opravdu pobavil.

Tehdy jsem pracovala na letišti, jeden z mých šéfů měl Peugeota 406 v krásné nazlátlé metalíze. Shodou okolností mu to auto v krátkém čase dvakrát nabourali a řidič, který to způsobil, vždy prý vystoupil z auta a pronesl: „Promiň, já tě neviděl...“

Nebyly to vážné bouračky, ale vždy to odnesly jen plechy. Když bylo auto podruhé opravené, dělali jsme si v kanceláři z šéfa legraci, ať to raději ještě nenechává nastříkat barvou, že bude ještě něco do třetice. Mávl rukou, zasmál se s námi a s radostí si pro opravené auto v pátek po práci jel. V pondělí jsem na parkovišti u letiště nevěřila vlastním očím. Podle SPZ to bylo šéfovo auto, ale rozbité čelní sklo, vymlácená světla a blinkry, v metalíze slušné rýhy a škrábance. Ne, neměl další nehodu, jen oslavoval v baru na letišti se svojí ilegální přítelkyní, že má auto zpět. No a nějaký dobrák, který o tom věděl, zašel k nim domů, a jeho zákonné manželce, která zrovna zvelebovala na zahradě záhon, sdělil: „Vy tu makáte na zahradě a Váš chlap zatím sedí v baru na letišti s milenkou.“

Manželka nemeškala, z domu to na letiště neměla tak daleko, vzala motyku a udeřila, a to doslova, na nejcitlivějším místě. Svému záletnému manželovi obešla auto opravdu důkladně. Ochrance letiště, která šokovaně vyběhla zadržet vandala, jen stručně sdělila: „Kdyby se pan Vítek ptal, kdo to udělal, tak že paní Vítková!“ Vzala kolo, motyku a odjela pryč.

Simba


Děkujeme za pěkný, i když trošku drsný příspěvek a posíláme za něj 700 bodů do VVS.

Reklama