Svatba, osudová událost dvou zamilovaných, kdy se z Já stává My, má mnoho podob. Co dvojice, to jiná představa o svatbě. A také co země, to jiná svatební tradice a obřad. Vyzpovídaly jsme pro vás několik žen, které se vdávaly za hranicemi naší země.

Luci, mohla bys na začátek představit sebe a svého manžela?
Já jsem ze Slovenska a manžel je z Maharashtry, malého indického města Dhulia. Potkali jsme se v jednom z největších měst Indie, Pune. Manžel se narodil do chudší rodiny, ale vypracoval se natolik, že je dnes úpěšným podnikatelem. Vlastní několik restaurací, produkční dům v Mumbaji, věnuje se herectví a pomáhá dětem v dětských domovech. A v neposlední řadě podporuje mě a mé každodenní šílené nápady a jejich realizace.

Poznali jsme se v jeho restauraci, ale dobrými kamarády jsme se stali, až když jsem bydlela u něj v hotelu. Tam vše nabralo rychlejší spád a ani teď vlastně nevíme, od kdy jsme oficiálně spolu. Vdaná jsem od listopadu 2014 (hindu svatba) a prosince 2014 (úřední svatba).

indická princezna

Do Indie jsem se poprvé podívala v roce 2011, moc se mi tam zalíbilo, až jsem nakonec zůstala, vdala se a porodila dítě (sice v Rakousku, ale do Indie jsem ho přivezla).

Jak vypadají indické zásnuby? 
Naše zásnuby v Indii byly velké zhruba jako jsou běžné slovenské svatby. Dá se říct, že jsem to jako svatbu také brala. Manžel mě sice o ruku požádal „evropským způsobem“, ale dlouho si to připravoval a dokonce sledoval filmy, protože u nich nic takového není. O ruku mě požádal na Slovensku, ale skutečné zásnuby jsme měli v Indii. Tam bohužel moje rodina nebyla, tak se zúčastnili alespoň přes Skype.

indická svatbaMěli jsme spoustu hostů, kteří posedávali okolo a vše sledovali. Seděli jsme na zemi s manželovými rodiči, mými „indickými rodiči“, kteří zastupovali mé pravé rodiče, a s guru, který odříkal mantry v sanskrtě. Na prvním obřadě byl pouze manžel, na druhém jenom já a třetího už jsme se zúčastnili spolu. Je zajímavé, že v Indii si zásnubní prsteny dávají až během zásnub, takže já jsem ten svůj nedostala na Slovensku, ale až během této ceremonie. Manžel má zásnubní prsten také. Starší ženy, přirovnala bych je k pohádkovým sudičkám, nám na závěr udělaly kumkumem (červeným barvivem) tečky na čela, darovali nám rýži, mince, ovoce a zlato, a hostina a focení mohlo začít. Přípravami i celým obsahem to pro mě byla svatba.obřad

Už samotné přípravy na zásnuby musely dát obrovskou práci, jak vypadaly svatební přípravy?
My s manželem jsme svatbu vůbec neplánovali, vše bylo v režii jeho rodičů. Já si jen vybrala barvu a výzdobu pódia, typ květin a hudební skupinu. Přiznávám, že jsme ani neměli zájem se zajímat, protože jsme původně chtěli maličkou svatbu, ale jeho rodiče se zbláznili a skončili jsme s několika tisíci hosty. Nedá se ale čemu divit, šlo o svatbu nejstaršího syna, ke které je přistupováno s větším respektem, a tak musela být dostatečně pompézní. Od začátku bylo jasné, že svatba bude v Indii, na Slovensko bychom hosty pravděpodobně nedostali.

V Indii se do bílé oblékají pouze křesťanky, proto se na svatbách nevěsty oblékají do jiných barev, co jsi měla na sobě ty?
Byla jsem jedna z mála, která na sobě bílé svatební šaty měla.

pár

Jak probíhalo vyřizování všech dokumentů potřebných ke svatbě?
To nebylo, překvapivě, vůbec těžké. V Indii máte totiž na všechno lidi, sami byste nic neudělali. Tak jsme si najali právníka, který nás předal do rukou jiného právníka. Ten posbíral všechny naše dokumenty, pak jsme se podepsali, přísahali si věrnost, já se rozplakala, což vyvolalo překvapivé pohledy, protože poprvé v životě na svatbě někdo plakal, otočili jsme se a odešliJ Celé mi to přišlo jako pohádka, ve které jsem hlavní hrdinkou.

Měli jste rozlučku se svobodou podle místních zvyklostí? Jak probíhala?
Rozlučky zde nejsou moc rozšířené, i když i to se poslední dobou mění. Muži mívají rozlučky s tancem, alkoholem a zábavou, ženy buď mírnější rozlučky, nebo nic. U nás to bylo naopak, v Goa jsem měla rozlučku podobnou těm mužským, manžel se v místní restauraci setkal na večeři s pár kamarády.
obřad s
Konečně se dostáváme k tomu hlavnímu, ke svatebnímu dni, jak to celé probíhalo?
Do rezortu, ve kterém jsme měli svatbu, jsme dorazili den předem. Dostali jsme pokoje a připravili se na večer, kdy se konal Sangeet – seznamování rodiny, kamarádů, tančilo se. Alkohol oficiálně přítomný nebyl, ale nakonec se mezi slovenskými a některými indickými kamarády přece jen objevil.

Ve svatební den jsme začali v pět ráno tzv. haldi, což je malování kurkumou, pak přišlo na řadu chystání nevěsty – vlasy, make-up.

ruce

Následovaly obřady na pódiu, jeden pro mě, jeden pro manžela a další společný. Dostala jsem kousek kurkumy ovázaný okolo zápěstí, zelené skleněné náramky, mangalsutru, což je zlatý náhrdelník, a manžel mi udělal červeným barvivem čáru na pěšinku do vlasů, čímž jsou značeny vdané ženy. Pak přišel čas na první změnu oblečení. Těžké, červené svatební sárí jsem vyměnila za bílé šaty a sedla do dzoli, muž na koně a svatebčané se bavili a tančili do rytmu bubnů. Po skončení jsme šli opět na pódium, udělali jsme sedm kruhů a sedm kroků, při kterých jsem slibovala, že o něj budu pečovat a budu ho milovat, a on mi zase slíbil, že nikdy nepocítím hlad a také se o mě vždy postará. Vyměnili jsme si květiny a díky mně guru poprvé v životě pronesl větu: „Můžeš políbit nevěstu“. Přiznávám, že všichni byli v rozpacích.

zdobení

Potom následovalo fotografování novomanželů, opět změna oděvů a oběd. Po něm jsme si trošku odpočinuli a začali se připravovat na večerní recepci. Během té jsme se opět fotili na pódiu, usmívali se na hosty a do kamer, které byly všude! Jako občerstevní byly švédské stoly a co by to bylo za svatbu, kdyby si Slováci nepřinesli flašku a za pódiem, v čele s nevěstou, natajno nepopíjeli.

Po recepci jsme poseděli s kamarády a odešli do hotelu. Normálně nevěsta odchází do domu, kde bude bydlet. Další den jsme měli novomanželský obřad doma, obřad štastného manželství a prosperity.

zasnoubení


Jaké dary se dostávají v zemi, kde jste se brali?
To záleží na vrstvě, do které muž patří. Mohou to být květiny, ale také dům nebo vrtulník.

Vaše svatba vypadá téměř idylicky, objevilo se ale něco, co se ti moc nelíbilo?
Ano, moc se mi nelíbil zvyk, při kterém jsme stáli na pódiu a fotili se s každým hostem. To bych dokonce ještě překousla, ale nepřekousla jsem důvod – tchán je vážená osoba a co by si lidé pomysleli. Svatbu jsem trochu vnímala jako PR pro rodinu, do které jsem se vdávala, protože na svatbě bylo několik velmi významných hostl, dokonce král Maharashtry. Tím pádem jsem si svatbu moc neužila, protože jsem toužila po více romantiky. Navíc nebylo ani příjemné stát na pódiu a fotit se s každým hostem. My jich měli totiž více než tři tisíce.

Můžete si také přečíst:

Reklama