Politikem se člověk nerodí. A vlastně se jím ani sám od sebe nestává. Politici se vyrábí. Lépe řečeno vaří. Vezmete průměrného občana (podprůměrný i nadprůměrný vám bude přípravu zbytečně komplikovat), smícháte ho s trochou voličských požadavků, přihodíte plnou lžíci nabubřelých keců a okořeníte jednou či dvěma milenkami...

Recept ze Západu
Ale teď už vážněji. V našich zemích se nějaké to hledění si politického image příliš nenosí – nebo lépe řečeno, hledění si se nosí, ale vkus často schází, stejně jako ochota zapracovat a dostatek odborných znalostí. V zemích západních je běžné, že se kolem politika rojí celý tým lidí, kteří dbají o jeho image. A o co že to vlastně dbají?

Reklama na Michelin
K politickému image patří, chtě nechtě, i vzhled. Tatínkovské bříško ještě lze tolerovat, ale pneumatiky z dílny Michelin už zrovna vhodně nepůsobí. Představa pana Jandáka, se kterou se svěřil MF Dnes, že „Když je politik moc hubenej, je podezřelej, protože vypadá takovej nenažranej,“ by se hodila možná k některým národům staré Arábie, ale ne do moderního světa. Stejně tak domácí tepláčky a trenýrky hluboko zaříznuté nepůsobí zrovna reprezentativně.

Cicero by naříkal
Dalším důležitým bodem politického image je vyjadřování. Tedy žádné éééé a héééé, ale koherentní, souvislý projev, při kterém alespoň tu a tam zazní nějaká ta předem vykalkulovaná a poradci dodaná myšlenka. Žádná přehnaná upřímnost a la Václav Havel! Myšlenky samozřejmě, stejně jako vzhled a ostatně i styl a složitost řeči, musí odpovídat cílové skupině, ke které se politik vyjadřuje. A cílovou skupinu je třeba vybírat podle její volební síly – zvolit si intelektuální umělce by mohlo být krajně nešťastným řešením.

Kdo se umí prodat?
Nejzásadnější složkou image politika je ovšem to, jak umí ono image prodat – tedy komunikace s médii. V tomto směru naši politici ještě nevykročili z jeskyní doby kamenné. Jisté prvky pochopení public relations sice jevil mladíček Gross, ale ten zase nasekal jiné chyby. Topolánkovo současné gesto „Pojďte, novináři, budeme si hrát“ je spíše směšné, a i když Paroubek jeví více komunikativnosti než brtník Zeman, ani on není plně schopen využít síly médií.

Blogísek? YouTube!
Ostatně co se oněch médií týče, přišli už západní politici na to, že polem neoraným a zbraní v rukou zkušeného nadmíru silnou je internet. A nejen západní, i Putin oslovuje mládež na internetu. Manželé Clintonovi dokonce při své volební kampani natočili videoklip, parodující známý americký seriál, a umístili ho na YouTube. Využili tak toho, čemu se říká virální kampaň – postup dobře známý reklamním firmám, kdy někdo vyprodukuje první „příspěvek“, a ten se pak šíří po internetu s pomocí samotných uživatelů. Voliči pak sami zakládají diskuse a blogy, na kterých lobují za své kandidáty. Zároveň také často prostřednictvím internetu přispívají na předvolební kampaň.

Českým politikům ovšem internet k srdci nepřirostl. Většina z nich si už sice založila jakés takés „blogísky“, ty jsou ovšem povětšinou statické a živé asi jako tři dny leklý kapr. A ono se ani není čemu divit – potenciální voliči, užívající internet, jsou obvykle informovanější a aktivnější, a tím také kritičtější než konzumující většina – pro české politiky jsou tedy vlastně ohrožením, nikoliv žádoucí kořistí.

Zdroj obrázků: www.ateo.cz

Který politik má podle vás nejlepší image? A který nejhorší? Jak na Vás všeobecně působí čeští politici? Který se nejhůř obléká? A který se neumí vyjadřovat? Kterého zahraničního politika byste dala těm českým za vzor?

Reklama