Bulvár

Jak se točí reklama a jak je svět malý

Na rozdíl od seriálů a asi i filmů velmi, velmi dlouho a velmi pečlivě a draze, takže výsledek cca 5 hodin natáčení sledujete max. 5 vteřin. Každý sebemenší detail je totiž nesmírně důležitý pro komerční úspěšnost spotu.

ZDE jsem vám vyprávěla o svých zážitcích při castingách na reklamy. A také o své jediné praktické zkušenosti.

Slíbila jsem, že když mi natáčení vyjde znovu, dám vědět... a to jsem ještě netušila, jaké zajímavé zážitky a neuvěřitelné náhody mě při něm čekají.

Jak to začalo

Nejdříve se před polednem na „place“ objevil k radosti nás všech cateringový vůz, takže jsme si dali všichni něco dobrého k snědku.

Poté nás jednoho po druhém brali do maskérny. Já i moje reklamní snacha jsme dostali lehce vynadáno za to, že jsme přišly nalíčené, ale nakonec nám maskérka a kadeřnice v jednom dodala odličovací prostředky a pustila se do práce hezky zčerstva. Těšila jsem se na nějaký nový úžasný look, protože jsem od minule věděla, že ve štábu pracují jen samé špičky. S napětím jsem našla zrcadlo a... zděsila se! Takhle že mám vypadat vedle svého o 8 let mladšího manžela? Vždyť ona mě udělala starší a ošklivější! Ale asi věděl, co dělá, jak vidíte na výsledku, docela mi to sluší, že?

Jak to pokračovalo

Točili jsme v krásném letním počasí před luxusní zelení porostlou krásnou vilou na Ořechovce, naštěstí v balerínách, neboť „manžel“ byl postavy pomenší, nedovedu si představit to utrpení na podpatcích...

Permanentní nudné postávání před vraty jsme si občas zpestřovali líbacími a konverzačními scénkami, které nakonec v reklamě nepoužili.

Přiznám se, že zdánlivé „výsluní slávy“, kdy stojíte „v záři reflektorů“ jako nejznámější „star“, obklopeni asi 20 lidmi s počítači, kamerami, kabely a další technikou, kteří pobíhají okolo vás, protože bez vás by tohle obrovské úsilí nemělo smysl, mi dělalo moc dobře a kompenzovalo nepohodlí a stokrát opakované akce.

A jak to dopadlo

Těsně před jedním ze záběrů slyším překvapený ženský hlas:

„Zuzko, co tady děláš?“

Ohlédnu se a spatřím kolegyni z divadla, o které jsem věděla, že v této čtvrti žije - šla zřejmě okolo.

„Točím, ne...?“ procedila jsem důležitě mezi zuby, abych nekazila režisérem pracně sestavenou kompozici a každý váš pohyb a hlavně mimika musí být provedena do detailů dle pokynů.

V pauze jsme se kochali s „manželem“ Jirkou naší (opět v uvozovkách) nádhernou vilou, zcela porostlou břečťanem, a nechávali se unést fantazií, kdože tam bydlí - určitě nějaký velký milovník zeleně.

„Tady někde má dům exmanžel tý holky, co na mě volala,“ povídám... „Představ si, že by to byla zrovna jeho vila! Ale to je nesmysl, těch vil je tady snad několik stovek...“

V ten okamžik přichází k brance produkční, zvoní a volá: „Pane V......o, prosím vás...“ pokračovala v prosbě.

„Ty jo, Jirko, to není možný, to je on!!! Je to jeho vila, chápeš tu náhodu?“

To ale nebylo všechno!

Po skončení natáčení následovalo focení. Jelikož vše trvalo delší dobu, než se avizovalo (vždycky je to tak), vyměnila se maminka mého reklamního vnoučka spěchající do práce za poněkud postaršího tatínka. Sedíme v pauze na zídce plotu a „snacha“ vypráví, že se setkala s topmodelkami v Itálii a že ji překvapilo, jak jsou ve skutečnosti ošklivé.

„A to byste teprve koukaly, jak ošklivé jsou baletky,“ praví pán, „já znal ty ze souboru Československé televize, a to byla hrůza!“

Cítila jsem potřebu oponovat: „Nemáte pravdu! Moje nevlastní matka v tomhle baletu tancovala a byla a je pořád moc krásná! Ale tu vy nemůže pamatovat... je jí už přes 70 a žije dlouho v Itálii,“ dodala jsem šetrně, neboť pán se snažil působit očividně mladší, než byl.

Chlapík se na mě nejistě podíval a říkal: „V Itálii? Ale tam žije Adamová, manželka Richarda...“

„No a to je můj otec!“ vítězně dodávám.

Rozesmál se: „No to snad ne! Richard je můj dlouholetý kamarád! Chodím za ním do té jeho agentury!“ Ani mu nevadilo, že jsem nepřímo odhalila jeho přibližnou věkovou skupinu.

Čekala jsem něco „do třetice“. A přišlo, i když už ne tak překvapivého. Z domu pana V......y se vyhrnula moje kamarádka a pustily jsme se do řeči na téma mého make-upu a účesu, ve kterém jsme dle slov režizéra vypadala „nádherně irsky“.

„Líčila Tě moje nejlepší kamarádka, víš to? Jedna z nejlepších v oboru. Známe se léta.“
„Aha, tak to ona filmařům dohodila váš dům!“
„Ne, představ si, že to je taky úplná náhoda, že si ho vybrali... stejně jako že tu točíš zrovna ty!“

Co k tomu dodat? Snad jen otázku, jestli se, moje milé ženy-in, též běžně s podobnými případy potkáváte ve svých životech a také tak často vyslovujete větu: „Ten svět je ale malej, že jo?“

   
12.11.2013 - Příběhy - autor: Zuzana Anai Hainallová

Komentáře:

  1. [4] Edour [*]

    Sml67

    superkarma: 0 17.11.2013, 12:22:04
  2. avatar
    [3] 1monika1 [*]

    Sml16

    superkarma: 0 13.11.2013, 20:02:58
  3. avatar
    [2] peetrax [*]

    To je hezký! A výsledek taky. Nevím, jestli se mám dřív dívat na tebe, nebo na vilu. Sml54

    superkarma: 0 12.11.2013, 10:27:08
  4. avatar
    [1] vitulka [*]

    Svět je opravdu malej, zjišťuji to skoro pořád..

    superkarma: 0 12.11.2013, 00:28:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme