Na festivalu Humbook, jenž se v Praze konal před pár dny, jsme se zeptali několika obletovaných osobností, co by poradily ostatním ohledně spisovatelské cesty. Tady jsou jejich odpovědi. Pokud se vám zalíbí, pošlete je dál. Nebo začněte psát sama. Nikdy není pozdě splnit si tajný sen. 

Estelle Maskame

Estelle začala psát na Wattpad (on-line platforma pro psaní a čtení příběhů - obsah, který tvoří jednotliví uživatelé, mohou ostatní komentovat a hodnotit), když jí bylo 13 let. Její příběh o lásce mezi nevlastními sourozenci (zkratka DIMILY) se stal tak populární, že jen pár let poté je světoznámou bestsellerovou autorkou. Psaní se věnuje profesionálně. Je jí 21 let.
Estelle Maskame
Začala jste psát, když vám bylo 13 let a pustila jsem se do psaní DIMILY. Byl to tento konkrétní nápad, který vás přinutil psát, nebo jste chtěla být vždy spisovatelkou?
Už když jsem byla mladší, zamykala jsem se v pokoji a psala příběhy. Ale to bylo jen tak pro zábavu. Když mi bylo kolem dvanácti, začala jsem to brát trochu vážněji. A v té době jsem už zkoušela psát celé romány. Upřímně jsem se při psaní DIMILY jen tak bavila. Sice být spisovatelskou bylo mé vysněné povolání, ale mě nenapadlo, že by se to doopravdy mohlo stát. A pak jsem začala dávat svoje příběhy online. A o nějakou dobu později jsem dostala smlouvu na knihu. Takže ne že bych nějak vyloženě snažila stát se spisovatelkou, spíš se to prostě stalo, aniž bych si toho všimla (smích).

Měla jste nějaký jiný plán, co byste chtěla dělat, kdybyste se nestala spisovatelkou?
O tomhle jsem doopravdy nikdy nepřemýšlela, protože smlouvu na knihu jsem dostala, už když jsem byla střední škole. A v té době jsem ještě pořádně nevěděla, co bych chtěla v životě dělat. Takže jakmile jsem dostala příležitost psát na plný úvazek, chopila jsem se jí a nepřemýšlela jsem nad tím, co by se jinak stalo. Doufám, že budu takhle moci psát ještě dlouho a nebudu muset přemýšlet o záložních plánech.

Pamatujete si ten moment, kdy jste si uvědomila, že jste najednou známá a populární autorka? Jaký to byl pocit?
To, že ty knihy jsou „velká věc“, jsem si uvědomila asi teprve před rokem a půl. Byla jsem v Paříži na knižním festivalu a pamatuji si, že jsem byla neskutečně nervózní, že nikdo nepřijde. Ale byla tam fronta na podpis byla dlouhá 3 hodiny! A jakmile jsem viděla tu frontu, říkala jsem si, juj, tady je doopravdy tolik lidí, co miluje moje knížky a byla jsem velmi nadšená.

Jak přesně ses z Wattpadu dostala až do vydavatelství?
Já jsem dávala DIMILY na více stránek, ale pár přátel mi doporučilo Wattpad. Také jsem si založila twitter a hodně jsem o tom příběhu psala. A ukázalo, že všichni to milují! A mluví o tom! Když mi bylo sedmnáct, všimlo si mého úspěchu online vydavatelství v Británii a napsali mi. A nabídli smlouvu na knihu. Od té doby ten čas neskutečně uběhl a je až neuvěřitelné, kam jsem se dostala.

Už vám někdy někdo řekl, že jste pro něj byla inspirací, aby začal psát?
Ano, zejména na různých událostech a knižních festivalech. A pro mě, jako pro mladou spisovatelku, schopnost inspirovat lidi a být pro ně trochu vzorem, je naprosto úžasný pocit. Protože když jsme mladí, je snadné si myslet, že jsme na něco příliš mladí, abychom UŽ v tomto věku dosáhli svého snu. Možná, že kdybych já jako mladší viděla více takových lidí, více bych věřila, že je něco takového možné. Takže jsem ráda, že můžu i mladým lidem ukázat, že si mohou splnit své sny bez ohledu na svůj věk.

Sara Raasch

Když byla malá, napsala první verzi fantasy knížky Sníh nebo popel. Od té doby uběhlo mnoho let, ale k psaní se postupně vrátila, knížku přepsala a vydala. Na začátku byla snaha zachytit zimu jako kladnou postavu, na konci celosvětový bestseller.
Sara Raasch
Už jako malá jste chtěla být spisovatelkou. Měla jste také nějaké jiné ambice, kdyby tohle nevyšlo?
Ano, těch bylo hodně! A dokonce jsem nějaké potom i realizovala! (smích) Co jsem si doopravdy užila, ač to může být překvapivé, byla práce pro ruskou cestovní kancelář, což byla…naprostá náhoda! Pořád jsem bydlela v USA, ale psala jsem jejich stránky anglicky. A to bylo velmi zajímavé! Psala jsem o Moskvě, přestože jsem tam nikdy nebyla. Nebylo by špatné, kdybych zase někdy něco takového dělala, něco s cestováním.

První návrh knížky jste napsala už strašně dávno. Uvědomíte si příklad něčeho, co se velmi změnilo od původní knížky?
…toho se změnilo opravdu hodně! Až na hlavní myšlenku a hlavní hrdinku. Ale například Theron nebýval princ, takže jsem ho trochu povýšila a vylepšila! (smích)

Bez Therona by to nebylo ono.
Ano, zdá se, že všichni milují Therona!

Jak se ale z dvanáctileté holky stala úspěšná spisovatelka?
Vždycky jsem se snažila, aby moje knížky byly vydány. Ale očividně jsem na to šla špatně. Posílala jsem části nakladatelstvím, ale pořád nic. Až když jsem si najala knižního agenta, konečně se to po nějaké době povedlo!

Pamatujete si ten moment, kdy jste si řekla: „jo, teď jsem spisovatelka!“
Jedna holčička mi poslala své dílo. Byla to vločka a bylo to opravdu hrozně krásné. A tehdy jsem si řekla: proboha, to někdo udělal díky mým knížkám!

První knížka je věnována všem, kteří věřili, že se vám podaří vydat tuhle knížku. Ale co ti, kteří ti nevěřili? Jak reagovali na to, že se vám to opravdu povedlo?
Ti mě také většinou podporují! Moc se jim nedivím! Bylo mi dvanáct a první kapitoly opravdu nebyly tak dobré…
jak se stát spisovatelkou?

Společné otázky pro Estelle a Saru

Co je nejlepší na tom, být spisovatelkou?
Estelle: Pravděpodobně úplně každý den! Vstanu a moje práce mě baví. je to můj koníček. A každý den jsem vděčná, že můžu psát, cestovat, navštěvovat jiné země, poznávat nové lidi a poznávat své čtenáře z jiných zemí!
Sara: Fanoušci! Poznávat lidi, kteří jsou tak nadšení pro čtení a psaní! Psaní je velmi osamělé, ale poznávat fanoušky je hlavní důvod, proč psaní tak miluji.

Má „psaní“ také nějakou stinnou stránku?
Estelle: Je to hodně velký tlak. Byla jsem zvyklá psát si jen tak pro zábavu, ale najednou teď musím více přemýšlet o tom, co píšu. A samozřejmě také člověk chce, aby se jeho knížky prodávaly, aby byly populární. Ale zároveň chce psát něco třeba trochu jiného. Takže se snažím si psaní užívat a zároveň vyprodukovat něco, co si čtenáři užijí. Je to někdy trošku stresující. Zatím se ale zdá, že moji čtenáři si užívají, i když píšu o něčem trochu jiném, tak doufám, že to tak bude vycházet i v budoucnu.
Sara: Všechno týkající se komerční stránky. Termíny odevzdání, prodávání nové knihy… Nejdřív je to vášeň, ale jakmile se to stane prací, musí se hledat rovnováha. A to už není tak jednoduché.

Co je lepší? Přemýšlení nad příběhem, nebo vlastní psaní?
Estelle: Rozhodně o tom přemýšlet! (smích) Vždycky to mám skvěle vymyšlené, ale někdy mám trochu problém s tím to přesně takhle pak dostat na papír. Celé kapitoly si představuji v hlavě a všechno zní tak dokonale, ale když se to snažím „přeložit“ na papír, už to není tak snadné.
Sara: Přemýšlení o tom! Můžeš o tom přemýšlet, užívat si to, ale pak to máš dát na papír a najednou to musí dávat smysl! (smích)

Stává se někdy, že tě lidi poznávají na ulicích?
Estelle: Poprvé se mi to stalo včera! Tady v Praze. Přišla ke mně slečna, jestli bych jí mohla podepsat nějaké obrázky. Ale myslím, že trošku podváděla, protože na instagramu Humbooku bylo napsáno, kde jsme (smích)
Sara: Ne, ještě se mi to nestalo!

Když píšeš, předplánováváš si, jak to uděláš, nebo si prostě sedneš a píšeš?
Estelle: Prostě si sednu a píšu. Nejsem velký fanoušek plánování, protože potom se to stejně všechno změní. Když mám nápad, prostě se do toho ponořím a mám tak pocit, že se tak i příběh přirozeněji vyvíjí. Mám v hlavě spíš jen takový rámec, kam se má příběh ubírat.
Sara: Já si spíš všechno musím naplánovat.

Píšeš doma nebo někde venku?
Estelle: Buď doma, nebo v kanceláři mého vydavatele. Tam pak mám pocit, že jsem doopravdy v práci (smích). Takže toho mnohem více udělám.
Sara: S manželem jsme nedávno si pořídili nový dům a tam mám kancelář, kde píšu.

Dvojici zahraničních autorek jsme doplnili sympatickou tuzemskou spisovatelkou.

Petra Machová

Třicetiletá autorka během studia na střední zdravotnické škole propadla kouzlu knih, především fantasy, sci-fi a hororů. V roce 2014 publikovala první povídku. Aktuální román Dračí město je jejím knižním debutem a zároveň prvním dílem trilogie.
Petra Machová
Na začátek mám pro vás trochu jinou otázku. Jak se vám líbilo na Humbooku?
Velmi mile mě překvapila účast. Celý den bylo neskutečně živo, všichni se usmívali, lovili knihy a bavili se. Opravdu jsem si celý den užila a moc ráda jsem se setkala se svými čtenáři. Jsou úžasní!

Jak to bylo u vás? Bylo psaní vždycky váš sen?
Nebylo tomu tak odjakživa. Ale jakmile jsem začala psát a ještě víc číst, zrodil se ve mně sen vydávat knihy. Rostl a nepustil se mě. Nechtěla jsem napsat a vydat jen jedinou knihu. Ale psát víc a víc, abych mohla sdílet příběhy.

Jak se vlastně stalo, že vám vydali knihu? Ono to zase není tak snadné. Jsou autoři, kteří se o to snaží roky a nakonec si píšou aspoň blog, aby se jejich dílo dostalo mezi lidi.
Oslovila jsem nakladatele. A když jsem byla odmítnuta nebo jsem nedostala vyjádření do tří měsíců, šla jsem dál. Někdy jsem čekala i delší dobu. Až pak v létě v roce 2017 mi nakladatelství Host sdělilo úžasnou zprávu, že se jim moje Dračí město líbí a chtějí ho vydat. Pak byly už jen redaktorské úpravy a do roka a do dne je kniha na světě.

Kde a kdy nejčastěji píšete? Posloucháte u toho třeba hudbu nebo máte jiné podobné rituály?
Nejčastěji píšu v posteli. Je to pro mě nejpohodlnější. Podložím si záda polštáři, obklopím se jídlem a pitím - a píšu. Mám malý netbook a podložku na počítač s polštářem zespodu. Pak už stačí jen sluchátka do uší a mohu hodiny psát. Hudbu poslouchám, ale jen epickou a soundtracky. Písničky se slovy by mě rušily.

Co byste vzkázala těm, kteří zatím píšou jen do šuplíku?
Pokud uvnitř sebe cítíte, že chcete psát - a to pořád, že se chcete zlepšovat, objevovat nové nápady, světy, příběhy, tak vytrvejte. Pište. Přijímejte zpětnou vazbu. Mluvte o svých příbězích, sdílejte je a věřte si. Držím vám všem palce.

Děkujeme všem za rozhovor. A vy se, milé čtenářky, radujte se, pokud vaše dcera čte a píše. A podporujte ji v tom. P.S. Totéž se samozřejmě týká synů. 

foto:  Baru Votavová, Albatros Media

Přečtěte si také

Reklama