Nad tímto tématem se ve skrytu duše tiše a potutelně směji.
Školní jídelna, to tedy byl nářez, a to doslova. Myslím, že od dob školních jídelen jsem si začala vybírat v jídle.

Už jako školkou povinná jsem nerada jedla všechny ty jejich blafy, které se ani za mák nepodobaly jídlům od mojí maminky. Musím říct, že tehdy jsem měla jeden nezapomenutelný zážitek s rajskou omáčkou. Jak to tak ve školkách bývá, po obědě se chodí spinkat. Takže všechny děti už dávno spaly a já se přes oči plné slz pořád koukala na talíř plný rajské omáčky, knedlíků a masa. Opravdu mi to nechutnalo, prostě jsem to nechtěla, ale dojíst jsem to musela. Nakonec to paní učitelka nevydržela a začala mě sama tou omáčkou krmit. Když byl talíř prázdný, paní učitelka si oddychla, že to má už konečně za sebou. V zápětí ale ouha, ta se tedy zmýlila, ta toho litovala. Během několika málo vteřin byl talíř opět plný rajské omáčky... a bylo co uklízet.

Taky si pamatuji, jak jsme na základce schovávali maso bez chuti pod hromadu brambor a takto maskovaný talíř odnášeli do okénka kuchyně, kam se dávali špinavé talíře, a jak nás milé paní kuchařky vraceli zpět ke stolu, že to musíme bezpodmínečně sníst, jinak nás nepustí z jídelny. Můžu říct, že několikrát se mi podařilo sedět v jídelně i třeba dvě hodiny. Občas paní kuchařky z okénka zmizely a jupí, to se to hned běželo s plným talířem k okénku a úprkem pryč z jídelny. Byla to taková hra na kočku a myš. 
Na druhém stupni jsem přešla na jinou školu a tam byla zase jiná specialitka.

Oproti té předešlé jídelně tady bylo jídlo poněkud chutnější a málokdy jsem ho odnášela zpět, ale k jídlu jsme dostávali třeba jablka, banány, pomeranče, kiwi apod., a to byl kámen úrazu. Všechny tyto dobrůtky jsme museli sníst ještě v jídelně a nesměli jsme je vynášet pryč. Jenže já a nejen já i mnoho dalších jsme si to prostě chtěli odnést na potom, až se nám to bude chtít sníst. Nebylo snadné projít kontrolou osmáků či učitelek, jež stáli u východu, ale občas se zadařilo a my měli neskutečnou radost, když jsme propašovali ve vytahaným svetru či mikině nějaký ten kousek mimo jídelnu. V těchto časech jsem si oblíbila "bramborové knedlíky", takový ty tuhý klihovatý kousky nakrájené z válečku bramborového těsta. Dokonce jsme se spolužačkou soutěžily, která jich sní víc. Už nevím, jak to tenkrát dopadlo, ale vím, že jsme jich obě snědly hodně přes třicet.

Takže když to vezmu kolem a kolem, tak mám z jídelen dobré i špatné zkušenosti, a následky? Asi jen to, že nesnáším a nejím rajskou omáčku a kečup.

Zdraví vaše stálá čtenářka

Mishaak


Ovoce? Banány? Kiwi? Šťastná žačka - my dostávali jen jablka ze školní zahrady.
Podařilo se vám někdy "vrátit" jídlo tak jako Mishaakovi?

Reklama