Rodina

Jak se rodilo před dvaceti lety

Přiznám se, že když si čtu o slastech, strastech a zkušenostech dnešních budoucích, nebo čerstvých maminek, občas se přistihnu, že tiše závidím.

Před pár lety jsem dokonce koketovala s myšlenkou, že bych si na stará kolena pořídila ještě benjamínka. A to především pro ukojení mateřských pudů, které začínají pomalu strádat, ale i pro to, že bych si chtěla vyzkoušet porod tak, jak je vedený dnes. Se všemi vymoženostmi, které dnešní porodnická zařízení skýtají.

Mám na mysli porodnickou přípravu, svobodný výběr porodnice, možnost prohlédnout si jednotlivá oddělení i s porodním sálem a seznámit se s personálem. Jsem si jista, že bych zcela určitě nepohrdla edpidurálem a vyloženě bych se těšila na nastávajícího tatínka, který by mi utíral zpocené čelo, zjihle by na mě hleděl a po narození našeho potomka bych třeba zahlédla v jeho oku slzu štěstí, vděčnosti a radosti.

O tohle všechno jsem totiž byla ochuzena. A nejen já, ale všechny ženy, které přivedly svá dítka na svět v našem vyspělém socialistickém zdravotnictví.

O výběru porodnice jsem si mohla nechat leda zdát a přítomnost manžela při samotném porodním aktu byla tehdy považována za zcela nepřípustný výstřelek.

A tak jsem tedy ve chvíli, kdy na mne přišla těžká hodinka, byla odvezena do porodnice, odebrána manželovi, který obdržel všechny mé svršky, a byl vyprovozen úsečným: „Zavolejte si odpoledne. Dřív to nebude.“ Velkoryse nám byla dopřána půlminutová dojemná rozlučka za asistence sestry, která již netrpělivě třímala v ruce holicí strojek.

Poté jsem byla oholena zívající ošetřovatelkou, která na mě vychrstla hrnek studené vody a tupou žiletkou se snažila zbavit mé intimní oblasti ochlupení. Držela jsem statečně, ale byla ve mně malá dušička. Kolena mi vibrovala a jen jsem se modlila, aby sestřička nezajela hlouběji, než je nutné.

Po této proceduře jsem absolvovala lahůdku zvanou klystýr a byla zavřena do izolace, která obsahovala sprchový kout a dva neuvěřitelně špinavé záchody. Již při letmém pohledu bylo jasné, že několik nešťastnic přede mnou si v této místnosti prožilo své horké chvilky. Zvedal se mi žaludek a mé estetično trpělo jako zvíře. Pouhý pohled byl totiž naprosto odrovnávající a představa, že „to“ budu muset dokonce použít, ve mně vyvolávala děs a hrůzu.

Porodní bolesti mají ale jednu velkou výhodu. Když se začnou pořádně ozývat, zredukuje se váš mozek na vnímání bolestivých stahů a všechny ostatní záležitosti ponechává milosrdně utopené hodně hluboko. Po hodince jsem se osprchovala, obdržela čistou, vymandlovanou košilku „andílek“, která neměla ani jednu šňůrku na zavázání, a byla jsem odvedena do jakési mučící místnosti. Alespoň jsem se to domnívala, neboť se odtamtud linul křik, sténání, hlasité funění a občas padlo i nějaké ostřejší slovo. Byla to “hekárna“.

Přes břicho mi byl napojen monitor a já jsem úlevně poslouchala pravidelné ozvy srdíčka svého miminka.

Několik dalších hodin jsem si připadala jako vyplašené zvířátko. Vykuleně jsem sledovala maminky, které kvílely jako sirény každé tři minuty a nedokázala jsem si představit, že bolesti, které prožívám já, se ještě znásobí, až dosáhnou stádia, kdy se i já připojím k tomuto hlasitému porodnickému chóru.  V pravidelných intervalech přicházel lékař, který zjišťoval postupující proces otvírání, a dodnes mě zamrazí, když si vzpomenu, jak mě utřel, když jsem jej požádala, aby s vyšetřením chvilku počkal, až mi odezní stahy: "Nevyvádějte mi tady, maminko. Nemám na starosti jenom vás a něco snad vydržíte!"

Odtrpěla jsem si několik dlouhých hodin na tomto pokoji, ale pak již šlo všechno poměrně rychle. Přemístili mne na porodnický sál a dostala jsem pokyn k zahájení vypuzovacího procesu. Přiznám se, že šrumec, který nastal, mi dal úplně zapomenout na to, proč tam vlastně jsem. Byla jsem schopná vnímat jen ansámbl sestřiček, asistentek a jednoho lékaře, jejich hlasité povzbuzování, abych tlačila, a mé zoufalství a totální vyčerpanost.

Zodpovědně můžu říct, že tak těžkou práci jsem v životě nevykonala. Po půl hodině to ale přišlo. „Už vidím hlavičku.“ hlásila asistentka a já jsem si zmateně uvědomila, že: „No jo, já vlastně rodím dítě!“

Dcerka se narodila a hned byla odnesena do vedlejší místnosti. Po ošetření mém i jejím mi ji přinesli a položili do vozíčku s červenou peřinkou.

Dojatě jsem ji pozorovala a vzpomínám si, jak moc jsem toužila mít u sebe i svého manžela. Bylo mi líto, že se toho zázraku nemohl zúčastnit, a cítila jsem se strašně osamělá.

Pocit osamění mě pak provázel po celý pobyt na oddělení šestinedělí. Návštěvy byly zakázány, květiny zapovězeny a na telefon – jediné spojení s domovem - se stály dlouhé fronty. Od jediného funkčního aparátu se linul zástup bledých přízraků v županech, které čekaly, až na ně přijde řada. Pak jsme si každá odfňukala do telefonu své dvě tři minutky a odploužily se zpět do nemocničního pokoje.

Sestřičky byly profesionální a kladly důraz hlavně na správnou techniku kojení. Výcvik v tomto oboru spočíval v tom, že vždy jedna seděla u mne na posteli a trápila mou holčičku štípáním, taháním za vlásky a někdy i pořádným poplácáním po zadečku, a to ve snaze donutit to mrně pořádně sát. Tehdy jsem v sobě poprvé objevila agresivní sklony a poznala do důsledku, co to znamená, když se řekne: "Rve se za své dítě jako lvice." Byla jsem označena za hysterickou potížistku a co se týče kojení ... ponechána sama svému osudu.

Přesto všechno ale můj pocit vrcholného štěstí převažoval nad všemi negativními myšlenkami. Holčičku jsem měla u sebe na pokoji a byla jsem tomu moc ráda. Tehdy to ještě tak běžné nebylo a v některých porodnicích stále nosily sestry miminka na kojení každé tři hodiny.

Jak říkám. Byla jsem šťastná. Přesto ale ve vzpomínkách přetrvávají jakási hluchá místa.

A jsem ráda, že dnešní maminky si to štěstí mohou vychutnat daleko intenzivněji a s člověkem, který je jim nejbližší.  

           
   
12.09.2003 - Těhotenství a porod - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. [24] onohlo [*]

    taky bych to nechtěla zažít

    superkarma: 0 20.03.2013, 09:58:27
  2. [23] jithule [*]

    bylo to těžké

    superkarma: 0 26.12.2012, 16:43:07
  3. [22] rendac [*]

    Sml59

    superkarma: 0 15.12.2012, 09:10:16
  4. avatar
    [21] hubajda [*]

    ja bych to zazit nechtela Sml23Sml23

    superkarma: 0 04.11.2012, 12:06:49
  5. [20] marienka-m1 [*]

    To musel být děs Sml15

    superkarma: 0 10.12.2011, 11:25:16
  6. avatar
    [19] vodfon, kolie [*]

    átéčko — #15 Sml58

    superkarma: 0 20.09.2010, 15:36:21
  7. avatar
    [18] vodfon, kolie [*]

    Hrozně!

    superkarma: 0 23.12.2009, 20:25:47
  8. [17] Manheru [*]

    :-)

    superkarma: 0 20.07.2009, 22:00:51
  9. avatar
    [16] Avilo [*]

    átéčko — #15 A podařilo se podruhé rodit doma? To by bylo zajímavéSml52

    superkarma: 0 28.06.2009, 17:58:12
  10. avatar
    [15] átéčko [*]

    Pamatuji si to také tak. Byl to děs a já chtěla rodit podruhé doma

    1. na komentář reaguje Avilo — #16
    2. na komentář reaguje vodfon — #19
    superkarma: 0 14.09.2008, 20:00:20
  11. avatar
    [14] Krišpína [*]

    cicinka: A co vyměnit manžela? To byl jen vtip.Ten velký odstup je z velké části způsoben zdrav.problémama,druhé dítě jsem strašně chtěla a o třetím ani neuvažovala.Vyplatilo se,mám vytouženou princeznu i když kluci jsou taky zlatíčka .

    superkarma: 0 13.09.2008, 19:57:07
  12. avatar
    [13] cicinka [*]

    Krišpína: Ty máš ale velký věkový rozdíl mezi dětmi.Já bych chtěla taky ještě jedno,ale manžel opět dnes zopakoval,že malé dítě už neeee.

    superkarma: 0 13.09.2008, 19:49:10
  13. avatar
    [12] Krišpína [*]

    Poprvé jsem rodila před 17 lety a mám z toho osipky ještě teď .Příšerný doktor, ještě horší sestra .Před 3 roky to bylo o moc lepší,por.asistentka super a doktor taky .Před 4 měsíci jsem to dotáhla k dokonalosti,malá se narodila 20 min. po mém příjezdu do porodnice a všichni byli bezva,včetně tatínka .Já vidím velký posun hlavně v přístupu personálu, i když záleží na lidech.Ani super vybavená porodnice by mi nenahradila milé chování.

    superkarma: 0 13.09.2008, 19:29:27
  14. avatar
    [11] cicinka [*]

    Já rodila poprvé před 12 lety.tatínek zásadně odmítl být se mnou.Byla jsem tam od půl druhé v noci a on měl čas zavolat až v šest večer.Porodní asistentka úžasná a skvělá.Dětské sestřičky také.nabízely mi,že mimalého ještě ohlídají ať se prospím atd.No a fronta na automat nebyla.Za pět dní se tehdy narodilo sedm dětí.
    O tři roky později to taky šlo,asist.co přišla do služby byla taky milionová.A ačkoli se tehdy za 9 dní narodilo 27 dětí fronta na telefon taky nebyla.Obsazovala jsem tehdy poslední volnou postel.
    kde jsou ty krásné časy.
    jediné co mi vadilo,že jsem se nudila a když nám děti řvaly jak na lesy,tak nebyla možnost úniku.

    superkarma: 0 13.09.2008, 17:22:13
  15. [10] janina01 [*]

    alpina: , já rodila před jednadvaceti lety

    superkarma: 0 12.09.2008, 17:48:00
  16. [9] Milanka [*]

    Když jsem rodila prvního syna, mě sestřička oholila, ale nesprchovala jsem se, bylo to docela rychlé. Byla to stará porodnice, děti nám ke kojení sestřičky nosily do postele a bylo to v 60.letech. Žádná špína tam nebyla. Druhého syna jsem rodila v nově upravené porodnici. Je to 30 let. U porodu jsem měla vynikající porodní asistentku, před porodem mě neholila a dr byl zkušený. Přesto že jsem měla těžký porod si se mnou poradili. Všude bylo čisto, denně jsme dostávali čisté prádlo,ale některé ženy ho házely ve sprchách na zem a šlapaly po něm. Děti jsme chodily kojit do kojírny a sedaly jsem si na nafukovací kruhy, aby nás to nebolelo. Moc se mi to nelíbilo. Později už dávali děti na pokoj. U automatů žádné fronty nebyly a mohla jsem si zavolat i ze sesterny a když mi někdo volal, sestřičky mě zavolaly. Tím nechci říci, že se za ta léta spousta věcí nevylepšila.Ale čista neměla nic společného s dobou, ale primařem, jak a lékaři, jak své oddělení vadli.

    superkarma: 0 12.09.2008, 15:06:32
  17. avatar
    [8] alpina [*]

    janina01: okno v druhým poshodí, na večeři tlačenka s cibulí - nerodila jsi před cca 22ti lety ve Šternberku???

    superkarma: 0 12.09.2008, 11:04:30
  18. [7] janina01 [*]

    pěkně napsané, to samé jsem prožívala já, moc mě mrzelo,že svoje dítko můžu ukázat jen z okna ve druhém poschodí, k večeři kojícím maminkám nabídli i tlačenku s cibulí , je fajn, že dnešní maminky jsou na tom lépe

    superkarma: 0 12.09.2008, 09:20:43
  19. avatar
    [4] blesksoft [*]

    Přesně jste to popsala.Já rodila před 16 lety přesně stejným způsobem.A jakým ponižujícím způsobem se k nám choval veškerý personál od lékařů až po uklizečky.A jak jsme obtěžovali svými požadavky.Plíny pro děti to byla vzácnost a dupačky jen jedny na den!

    superkarma: 0 13.09.2003, 18:38:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme