Život na venkově je sice idylický, ale může nám připravit i spoustu nástrah. Jednou z nich je sněhová vánice, když právě rodíte. Jak byste si poradili? To vám ve svém příběhu vylíčí další naše čtenářka, které moc děkujeme

Ahoj všichni, tak já žiji na vesnici, a ten zážitek spojený s vesnicí nebyl vůbec příjemný. Do porodu mi zbývaly tři týdny, bylo to začátkem února roku 2006. Naše ulice byla již více než týden zavátá metrem sněhu - prostě sněhová kalamita. Naši odlehlou ulici prostě silničáři "zazdili"... Zatím jsem byla v pohodě, takže žádné nebezpečí jsem si nepřipouštěla, snažila jsem se myslet pozitivně, ale jak jsem jednoho rána zjistila, bylo mi to houby platné...!

Plodová voda tekla jako rozbouřený potok a kontrakce přišly z čista jasna tak silné, že nebylo na co čekat...! Auto samozřejmě nepřicházelo k úvahu, tak manžel volal záchranku, která nám potvrdila co nejrychlejší příjezd. Ale miminko čekat nechtělo. Manžel i já jsme byli totálně vystresovaní. Podle pokynů asistentky po telefonu se do díla pustil manžel, bylo to pro nás oba trauma...a záchranáři se k nám dobrodili ve chvíli, kdy naše dcera poprvé spatřila světlo světa!!!!

ovečka

manžel

Tím jsem chtěla říct, že život ve městě má určitě mnoho výhod, hlavně v hledání zaměstnání, lékařské pomoci, v kulturním a společenském vyžití...ale s životem na vesnici bych neměnila. To, jak ráno děti vyběhnou ven a já nemusím řešit nástrahy měst - to je zase výhoda pro nás vesničany!!!

Ten dramatický porod musel úžasně posílit váš vztah. A co další dítě? Naplánovali jste si ho raději na léto?

Co tomu říkáte, milé ženy-in? Zachovaly byste také chladnou hlavu?

Reklama