Vánoce byly už deset let v naší rodině výjimečné tím, že se s rozestupem přibližně dvou let narodilo mně a mojí sestře postupně pět kluků jako buků. Takže před Vánocemi, o Vánocích nebo těsně po nich jsme vždycky slavili narozeniny našich nejmilejších členů rodiny - dětí a synovců.

Tento rok se ovšem stalo něco mimořádného - po Velikonocích se nám narodila Julinka, první holčička nové generace. Bylo zvláštní slavit narození bez tklivé doby vánoční, bylo příjemné přivést dítě na svět v době jara a rašení života.

Ale nebyl to bezstarostný příchod miminka. Přes počáteční radost, že to dobře dopadlo, jsme záhy zjistili, že Julinka má následky těžkého porodu, které jsme rozcvičovali Vojtovou metodou. Rehabilitační pracovníci byli optimističtí a před adventem jsme byli ujištěni, že bude patrně v pořádku.

Sotva jsme si oddechli a společně oslavili 6 měsíců naší dcerušky, Julinka onemocněla. Vypadalo to na angínu, ale panu doktorovi se něco nezdálo a poslal nás na krční. Tam si nebyli jistí, ale vzhledem k věku miminka nás poslali na vyšetření do asi 100 km vzdálené nemocnice se specializovaným pracovištěm. Vzala jsem dcerku s vysokou horečkou do auta a jela s ní jako o život, sanitka by tam prý stejně rychleji nebyla.

Po příjezdu vzali malou na CT, které se u malých dětí dělá v narkóze, a pak hned na operaci, měla absces za mandlí v krku. Zdálo se, že je po problému, ale ukázalo se, že infekce se jí rozšířila do celého krevního oběhu a kolabuje. Dostala transfuzi, ale její stav se nelepšil. Nemohla sama dýchat, a když mohla, dávali jí opiáty na zklidnění.

Po týdnu, kdy jsme jen bezmocně stáli nad jejím oteklým tělíčkem se samými hadičkami a modlili se za její uzdravení, se začala náhle zlepšovat a za několik hodin se z úplného bezvědomí dostala až do zcela normálního režimu. Stal se zázrak, uzdravila se!

Museli jsme překonat ještě mnoho týdnů abstinenčních příznaků po podávaných opiátech, ale to už nic nebylo. V době adventu, v době narozenin našich dvou synů, se nám znova narodila naše dceruška. Ani neumím popsat tu hlubokou vděčnost, když jsme dostali ujištění, že tuto zkoušku přestála bez následků.

Ty Vánoce jsme sobě ani dětem nenadělili nic zvláštního, neměli jsme žádnou mimořádnou výzdobu a cukroví bylo poskrovnu, ale nikdy nezapomeneme na to, jak uplakaní štěstím jsme u vánočního stromku byli všichni spolu.

Reklama