Ahoj redakce,

když jsem si přečetla články týkající se stolování, především ten o srkající a mlaskající rodince, připomnělo mi to můj svatební den.

Vdávala jsem se 17.června 2006. Všechno bylo naprosto báječné a nezapomenutelné. Obřad v kostele všechny moje kamarádky rozbrečel, jiní z toho nic neměli(někteří totiž byli cizinci a faráři nerozuměli). Hostinu jsme měli v malebném městečku, hotel stojí na náměstí v těsné blízkosti zámku, takže okolí bylo opravdu hezké a klidné, nejen pro svatbu. Hostinu připravil hotel, takže jsme neměli žádné starosti. Slavnostní tabule byla přesně podle mých představ a požadavků.

Všechno probíhalo tak hladce! Žádné fiasko, skandál... Ale! Asi hodinu před večeří – kde se vzala tu se vzala – přede mnou stojí jedna známá z vesnice, kde bydlíme. Že chtěla vidět, jak vypadám. Normálně by mě to i potěšilo, kdyby ovšem nebyla „jako dělo“.

Podávala se večeře a ona nechyběla u stolu. Seděla s dětmi, kterým jídlo trvalo o trochu déle než ostatním. Některé děti nedojedly a milý nepozvaný host: „Ty už nechceš? Ukaž, dej to sem!“ Vzala všechny talířky a začala hrnout rukou na jeden talíř. Tou rukou se pak i najedla a ještě se u toho klimbala za strany na stranu. Divže nespadla ze židle. Děti z toho měly show, ale mě bylo do pláče. Naštěstí však hned jak někteří dojedli večeři, šli se projít do zámecké zahrady, takže onomu divadlu nepřihlíželi všichni hosté.

Její manžel seděl v autě a několikrát se marně pokoušel ji odvést. Vždycky se mu schovala nebo utekla na jinou svatbu. Bylo jich ten den celkem pět. Ještěže nám nikdo nepřišel vynadat. To už by mě kleplo. Manžel to nakonec  vzdal a odjel. Bohudík nějakým zázrakem se klukovi, co měl na starost rozvoz, podařilo podnapilou známou nasoukat do auta a odvézt.

Kameramani, co nás natáčeli byli nad věcí a rozesmáli mě historkou z jiné svatby. Tam se prý připletl bezdomovec, který blahopřál nevěstě i ženichovi, dobře si hodoval na hostině a pak se vytratil.K aždý si myslel, že je to příbuzný z druhé strany.

Tenkrát jsem se před hosty tolik styděla, ale dnes už na to vzpomínáme se smíchem. Na fotografiích je svatební tabule, raut a já s manželem u dortu. Kousek bych si dala, ale to už je teď všechno jen krásná vzpomínka :o)

biancab

Díky a posíláme jedny z posledních bodů do VVS – tentokrát 1000!

Pozn. red.: Článek nebyl redakčně upraven.

Reklama