Celý rok se doma obléká do tepláků a trička, ale sotva začalo chladné počasí, syn si usmyslel, že je mu teplo a chodil doma jen ve spodním prádle. To se mu ale jednou pěkně vymstilo, jak píše čtenářka s nickem lenulazlubiny.

Mám syna. Pubertálního syna. A jak už to bývá, vždy udělá opak toho, co po něm chci. Inu, třináctiletý kluk pobral všechnu moudrost světa, a nikdo mu to nevymluví. Jmenuje se Petr.

Celý rok se doma obléká do tepláků a trička, ale sotva začalo chladné počasí, syn si usmyslel, že je mu teplo a chodil doma jen ve spodním prádle. Když pak někdo zazvonil a on měl jít otevřít, měl výmluvu... nemůže, není oblečený.

A tak se jednou stalo, že jsem šla nakoupit a vyvenčit našeho psa. „Klíče si neberu, buď doma.“ Houkla jsem ještě na Petra. Ten zabručel a šel mi říct ke dveřím ahoj. V tu chvíli, byla jsem už v mezipatře, kde „parkuje“ náš výtah, jsem si vzpomněla, že nemám s sebou peníze. Tak jsem syna poprosila, aby mi podal peněženku. Ten popadl peněženku a běžel k výtahu. Klíče si nevzal a průvan udělal své: zabouchl dveře. Já byla oblečená, ale Petr zůstal stát na panelákové chodbě jen v boxerkách. Co dělat? U otce máme náhradní klíče, a tak jsem se rozhodla jít pro ně. Petra jsem poslala k sousedům, aby na chodbě nezmrzl. Ten se ale stydí před druhými i v pyžamu, a tak rezolutně odmítl k sousedům jít. „A tak ti půjčím alespoň nějaké oblečení.“ Navrhla jsem mu. „Ne, nechci, já to na sebe nevezmu!“ zapřel se syn a zůstal na chodbě tak, jak byl.

Já sice spěchala k otci, nemám to ale nejblíže. Co zatím dělal syn? Stál na chodbě a kdykoli někdo přijížděl výtahem na naše mezipatro, rychle přešel o patro výš nebo níže, aby ho nikdo nezahlédl.

Taťka byl naštěstí doma, a tak jsme byt odemkli a syn si od té doby opět obléká na doma tepláky a tričko. Celou událost odnesl jen silnou rýmou, z které se brzy zotavil.

Já mám ráda na doma sukně. Nevím ani proč, protože sukně ven nenosím. Doma se cítím dobře v létě v krátké minisukni, ve které se doma nemusím stydět, a v zimně si vezmu dlouhou volnou sukni s tričkem nebo mikinou. I když jsem doma, nemusím přece vypadat jako od popelnic? Mám ještě dceru, Lucinku. Ta byla tenkrát, když se událost s klíči stala, u babičky. Ta nosí ráda i po doma nová trička a halenky, korálky, náramky i prstýnky a rifle. Je to parádnice, a tak jí musím někdy vysvětlovat, že to nejlepší oblečení má do školy atd.     

S pozdravem Vaše stálá čtenářka  lenulazlubiny

Milá lenulozlubiny, díky za pěkný a poučný příběh na dnešní téma

Reklama