Je hezké plánovat si, co všechno letos dokážete, zhubnutím na vysněnou váhu počínaje a státnicemi z angličtiny konče. Ale nejdete na to úplně špatně? Kontrola je jednoduchá - pokud vnímáte tahle předsevzetí jako biče, není to dobře. Vždyť komu by se chtělo do nového roku vstupovat s tím, že něco za každou cenu musí. Že musí cvičit, že musí skoncovat s mlsáním milované čokolády, že musí jíst denně půl kila zeleniny...

"Já si snad už přinejmenším deset let slibuju, že od ledna hubnu, a vyzkoušela jsem už kdeco. Ovšem v únoru už o hubnutí vždycky nemohla být ani řeč. To už jsem měla vždycky všech odporných diet a nenáviděného cvičení plné zuby a říkala si, proč bych si něčím takovým měla proboha ubližovat?" líčí mladá žena své trable.

Víte, v čem dělala chybu? Hubla proto, že se o to snažili všichni, a přistupovala k tomu jako ke strašlivému zlu, které je třeba podstoupit proto, aby se přiblížila nějakému ideálu. Neměla se dost ráda na to, aby se jí to povedlo. "Loni však bylo všechno jinak. Rozešla jsem se pár měsíců předtím na podzim se svým přítelem. Moje ne zrovna ideální váha v tom ovšem nehrála žádnou roli. Přítel má baculky rád, takže v tom problém nebyl. Náš vztah se přežil, vyšuměl, naše názorové hodnoty se rozešly. Ukončila jsem to já. I když mi bylo smutno, ulevilo se mi," vzpomíná dvaatřicetiletá Jana na to, co předcházelo jejímu úspěšnému pokusu o zhubnutí.

Najednou měla spoustu času a energie. Až ji to samotnou překvapilo. "Nešlo čistě jen o čas, který jsem náhle měla pro sebe. Hrozně se mi ulevilo, že nemusím brát stále ohled na něčí názory, já totiž v tom vztahu dlouho popírala sama sebe a snažila se i ve svých názorech přizpůsobit partnerovi. Dneska už vím, že to byla chyba, ale došlo mi to prostě až po několika letech jeho trvání," doplňuje svůj popis. Začala se také mnohem více starat o to, jak vypadá, pod vlivem kamarádek se začala v přiměřené míře zajímat o módu, o to, co jí sluší a co by se dalo zlepšit. "Tím jsem se logicky dostala zase ke své problematické váze a tomu, co s ní. A... najednou to šlo samo," tvrdí Jana. Nemusela ani čekat na přelom roku a na obligátní novoroční předsevzetí. Začala zdravěji jíst a více se hýbat někdy uprostřed lezavého listopadu a vydrželo jí to vlastně dodnes, tedy už skoro rok a půl.

"Je to tím, že jsem si našla cestu zpátky sama k sobě a začala jsem se mít ráda," vysvětluje Jana svou cestu ke zhubnutí. Najednou nechápala, proč by měla stresy zahánět jídlem, proč by měla sedět doma a konejšit se čokoládou za to, že se její přítel kdesi zasekl s kamarády. Vždyť tím by si přece ublížila.

Kdo znal Janu tehdy a dnes, vidí velkou změnu. A ta rozhodně nespočívá jen v tom, že je na první pohled štíhlejší. Ona je zejména spokojenější, vyrovnanější a optimismus z ní jen vyzařuje. Stále jí zdravě - ono jí to totiž chutná. Stále chodí cvičit - ono ji to totiž baví. Proměnou prošlo nejen její tělo, ale i její psychika. "Víc si věřím, vím, že mám silnou vůli a že dokážu říci, co se mi líbí a co ne. To, že jsem zhubla, bylo jen součástí všech těch změn, které se se mnou udály," uzavírá své vyprávění sympatická žena.

Jak jste na tom s hubnutím vy? Magazín Žena-in vám bude v následujících týdnech přinášet rady, diety a nápady na cvičení, aby se vám v hubnutí vedlo tak jako Janě. A pamatujte si, neberte snahu o štíhlou linii jako nutné zlo, ale jako něco, co děláte pro sebe.

Reklama