Reklama

Blechy jsou tu už... No, hodně dlouho. Rozhodně déle než lidé. Ti jim ovšem chutnají. Což se, na druhou stranu, lidem příliš nezamlouvá. A tak se už odnepaměti snaží blech zbavit. Z počátku tak činili stejně jako opice - vybírali si blechy navzájem z kožichu a, pokud zrovna měli chuť, klidně s nimi nakládali stejně, jako blechy s člověkem - jedli je. Ale homo sapiens není tvorem rozumným nadarmo - a tak zapojil do boje proti blechám mozek.

Bleší rod
Na člověku si odpradávna pochutnává především blecha obecná. Skutečnou paseku však lidstvu způsobila až blecha morová. Žila totiž převážně na krysách, nepohrdla však ani člověkem. A právě na něj přenášela nejstrašnější nemoc středověku - mor. Ale ani blecha psí, o níž se říká, že na člověka nejde, nepohrdne lidskou krví - sice obvykle na člověku nesetrvá, ale nějakou tou chorobou ho také počastovat může. A aby to nebylo jenom na psech - stejný nehezký zvyk má i blecha kočičí, ba i blecha slepičí, obývající převážně ptactvo. Žádná z nich však, co se nepříjemnosti týče, nemá na blechu písečnou - ta se zavrtává do kůže - obvykle nohou - a způsobuje bolestivé záněty a někdy i tetanus. Původně žila jen v Jižní Americe, ale v devatenácté století byla zavlečena i do Afriky a rychle se tam rozšířila.

Odblešování
Se všemi těmi blechami, co jich na světě je, se člověk potýkal už od pravěku. Žel, potýkal se povětšinou neúspěšně. Jedinou obranou proti blechám bývala hygiena. Navíc jim, stejně jako jinému krvesavému hmyzu, příliš nechutnala krev silně prosycená česnekem, což sice těšilo česnekomilné národy, ale ve společnosti to zrovna úspěch neslavilo. Částečně, pravda, pomáhaly i nejrůznější byliny na kůži natírané či kouř z těchto bylin, jímž se „odblešovaly“ šaty, přesto však nebylo snadné se blech zbavit. Ve středověku se šatstvo někdy věšelo do šachet, v nichž byly umístěny latríny, protože čpavá moč blechám příliš nevoněla. Žel nevoněl pak ani majitel šatů. Barokní milovníci voňavek proto raději vynalezli nejrůznější drbátka, kterými bylo možno podrbat svědící místečko po bleším kousnutí, když se náhodou nějaké té potvůrce povedlo zdolat vrstvu pudru. Svědět přitom takové bleší kousnutí vydrželo i tři dny.

Pastička na blechy
Na počátku sedmnáctého století však přišel Němec Ernst Brückmann s převratným vynálezem - vytvořil pastičku na blechy. Válec z kovu s velmi malými otvory se naplnil medem nebo krví a posléze se zavěsil na krk. Blechy, vábeny pachem, naskákaly dovnitř. A přestože blecha dokáže vyskočit velmi vysoko, nedovede skákat přesně. A tak i ty blechy, které se nepřilepily, zůstaly ve válci uvězněny. Pak už zbývalo jen válec sundat a blechy například udusit v kouři či utopit. Pastičky na blechy se brzy staly módní záležitostí - nosil je každý cti dbalý šlechtic, a tak se vyráběly nejen ze železa, ale například i ze stříbra a různě se zdobily. Později vystřídaly válec další zajímavé tvary.

Moderní pastičky
S rozvojem chemie se objevily jiné, moderní způsoby, jak s blechami bojovat - nejrůznější postřiky, kapky či obojky. Přesto milovníci ekologie starou cestu ještě zcela nezavrhli. Někteří si dokonce vyrábí domácí pastičky na blechy. Nejde o nic komplikovaného - v noci postavíte na vybrané místo misku s vodou s trochou mýdla nebo prostředku na nádobí, těsně nad ni zavěsíte žárovku - a pak už jen čekáte, až se blechy vábené světlem utopí. Na podobném principu působí i v obchodech prodávané pastičky na blechy - jen jsou do nich blechy obvykle lákány pachovými signály.

Kousla Vás někdy blecha? Měla jste blechy? A co Vaši domácí mazlíčci? Jak proti blechám bojujete? Viděla jste někdy pastičku na blechy? Nebo dokonce nějakou máte?

soutěž - motýl