Novinky

Jak se kvůli znaménku nedostala na vysokou

To si musíte rozhodně přečíst. Příběh, který je vtipným pojednáním o tom, jak spletité mohou být cesty života. Nebýt znaménka velikosti mexického dolaru, mohla mít naše čtenářka s nickem lacetka úplně jiné vzdělání a úplně jiného manžela. Řečeno samozřejmě s nadsázkou

Milá redakce a čtenářky, posílám Vám k dnešnímu pihatému tématu svoji historku o tom, jak taková věc, jako mateřské znaménko může zamíchat životními kartami - anebo taky nemusí. Možná je to právě o tom, že naše cesty životem jsou dávno dané a jakýkoliv vnější, a ještě hůř násilný pokus, se z nich vymanit, je boj zbytečný či minimálně předčasný.

Kdysi dávno před lety jsem se shodou milých okolností ocitla na technické univerzitě – fakulta strojní, obor strojírenská technologie.  Nebudu rozebírat detaily, i takové věci se dějí.  Ale všichni – mí rodiče i já – jsme věděli, že je to jen dočasné stanoviště, jelikož já nejsem člověk stvořený pro mechaniku, pružiny a nepochopitelné projekce deskriptivních geometrií. Takže když za mnou rodičové někdy v únoru přijeli, s přihláškou na jinou VŠ, byla jsem sice překvapená – přece jen si udělali výlet přes půl republiky – ale brala jsem to s úlevou, že bude moudřejší ukončit ty marné pokusy.

Mělo to ale pár háčků. Tím prvním bylo poměrně nekompromisní přání mé maminky, abych to tentokrát zkusila na „vysokou pedagogickou“. Ano, byl to její životní sen, a přestože předtím to bylo jen něco, co doprovázely její sentimentální povzdychy, tentokrát to byla její jasná Šance, které se jen tak nemínila pustit.  Druhý háček spočíval v „dobré lékařské zprávě“ alias posudku, který (nevím jak dnes) měl tenkrát formu „doporučení ke studiu“ či nikoliv. A třetí hák byl ve skutečnosti, že naši to brali na otočku a ono už bylo skoro pět hodin. Náš vysokoškolský doktor měl samozřejmě ordinační hodiny!

 No, bylo nějakých 16:47 když jsem, s našima v zádech, doběhla do čekárny. Je víc než jisté, že doktor už končil, protože když jsem zaťukala na dveře ordinace, nejdřív to vypadalo, že už tam není. Ale máti to nehodlala jen tak  vzdát, zabušila a já po chvíli slyšela jeho šoupající se bačkory.. Náš pan Doktor byl poněkud svérázný. Na každou nemoc ordinoval Vicedrin, bez rozdílu diagnózy, a když neměl náladu, tak vůbec nic. Otevřel vyjeveně dveře a čekal zřejmě přízrak, který nepochopil „jeho“ pracovní dobu. Mamka zkrotla a jala se mu líbezně líčit okolnost, proč ho tihle lidé právě teď obtěžují. Nejdřív to vypadalo, že ji /nás vyhodí, ale nakonec svolil, s tím, že si tu mrzutost nějak vynahradí (to jsme se ovšem měli dozvědět až o něco později).

Zavřel se se mnou do ordinace a se znechucením zasunul do stroje ony listiny. Po vyplnění dědičných chorob a anomálií přišla na řadu prohlídka plic atd. Nic zjevného neobjevil…, ale pak se šeredně zamračil, vzal si lupu a několikrát ji sem a tam přiblížil k mému krku. Co jsem na světě, mám tam totiž nepřehlédnutelné „znaménko krásy“, a to velice podobné tomu, co měli sourozenci Hogofogo a Tornado Lou a vlastně i zbytek Kolalokovic rodiny –  to „mexického dolaru velikosti“.  Občas jsem si s ním dost užila, to když se někdo „nepodíval dostatečně pozorně“ a pronesl poznámku typu: „Jéé, co to máš na krku?“  nebo „Cos to prováděla  za lumpárny? A s kým?“  Ovšem doktor Babočka  (ne, není to jeho pravé jméno, ale snad to nevadí) se tentokrát díval mnohem, mnohem pozorněji.  Pak rezolutně prohlásil . „To  musí  každopádně pryč. Vyříznout. Na operaci!“

A pokračoval v zápisu mého chorobopisu, aniž by se zastavil. Zavrtěla jsem se na židli a řekla jsem, že v „žádném případě“. Nějak jsem si sebe, bez tak důvěrně přirostlé věci, mně vlastní, nedovedla vůbec představit. Navíc, předtím mě vidělo tolik doktorů a nikdo se ani slovem nezmínil. A najednou by mi to měli vyříznout? Vždyť to by bylo, jako kdyby mi uřízli ucho nebo uši.. Nikdy!  Babočka se s skřípěním židle odsunul od stolu a s pohledem na hodinky se mlčky rozlítil. Vztekle vytáhl papír ze stroje, a mně bylo jasné, že kdyby mohl…

Jenže mamka byla pořád za dveřmi a tak na mě nemohl řvát, jako to běžně dělal na (podle něj) simulující studenty. Chvilku si s bradou na hrudi něco mumlal pod fousy, už se na mě ani nepodíval a pak se jakoby nic začal vyptávat, na jakouže to školu chci vlastně jít a jaké mám plány. Když zjistil, že „asi na pedagogickou“, povytáhl obočí, zahýbal ušima a hlubokým nádechem nasál veškerý vzduch z okolí. Zjevně kul pikle - a ukul je rychle. Vytáhl ze šuplíku nějakou knížku a dal mi přečíst nějaké odstavce, slova, řádky. Připadala jsem si trošku jako blázen, on při tom zíral z okna, žmoulajíce přitom nožičku od brejlí. „Tak to je jasné..!“ náhle vítězoslavně prohlásil. Aniž by cokoliv dalšího řekl, naťukal bleskurychle něco do papírů, podepsal je a vyhodil mě ze dveří.

Až na chodbičce jsem se dozvěděla, že“ přijetí na pedagogickou fakultu po provedení fonetických testů nedoporučuji“ a já se jen marně dodnes domnívám, že záminku mu možná daly moje „liška-šiška-pampeliška“ nebo cokoliv jiného, ačkoli když je vyslovuji, zdá se, že mi všichni rozumějí :-)

A tím skončila, dřív než začala, má vysokoškolská anabáze s potenciálem paní učitelky, kterou jsem se pochopitelně už nikdy nestala, protože s takovým lékařským posudkem bylo zbytečné pokoušet i bláhové „štěstí“. Naštěstí! :-)

Mamka se s tímto verdiktem prostě musela smířit a můj život šel dál svou cestou, kterou bych nazvala tou původní, a na které jsem brzy potkala svého budoucího muže, co spolu máme dvě skvělé děti.  A to mé westernové znamínko krásy? Od té doby si ho kupodivu žádný kožař „ani nevšiml“ a že je poměrně pravidelně navštěvuji, člověk nikdy neví.

lacetka

Milá Lacetko, díky za skvělou příhodu a držím palce, abyste se svým znaménkem zůstala i nadále ve zdravé symbióze

Jak jste na to s pihami, znaménky a pigmentovými skvrnami vy, milé ženyušky-in? Nemusí být zrovna velikosti měxiského dolaru, aby stály za napsání příspěvku. Děkuji všem, které napíšou třeba jen o malé pize, která je něčím zajímavá, zvláštní, nebo pozoruhodná.

Na vaše příspěvky o pihách a jiných skvrnách, které „zdobí“ vaši kůži se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

   
15.05.2012 - Čtenářské příspěvky - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [18] PanJan [*]

    Strojírenská technologie není vůbec špatná! Sml16 Lakování, balotinování, pískování, vidím to jako dneska. Škoda, že jste ze strojárny odešla ;) ALe hlavně, že jste spokojená jinde Sml58

    superkarma: 0 04.03.2016, 00:52:06
  2. avatar
    [17] lacetka [*]

    Díky všem Sml16 Sml53

    superkarma: 0 16.05.2012, 07:36:54
  3. [16] Jala [*]

    Buď ráda, že to tak dopadlo!

    superkarma: 0 15.05.2012, 23:11:56
  4. avatar
    [15] yutinkaca [*]

    opravdu pěkný článek

    superkarma: 0 15.05.2012, 22:12:31
  5. avatar
    [14] LudPa [*]

    Vždycky se najde nějaký důvod, když se chce.

    superkarma: 0 15.05.2012, 14:58:27
  6. avatar
    [13] ladouch [*]

    Moc heké, pobavila jsem se.Sml59Sml59

    superkarma: 0 15.05.2012, 13:26:04
  7. avatar
    [12] vmarta [*]

    Sml52Sml52 hezky napsané

    superkarma: 0 15.05.2012, 12:47:05
  8. avatar
    [11] gaba23 [*]

    úplně si toho doktora představuji Sml52.

    superkarma: 0 15.05.2012, 12:35:31
  9. avatar
    [10] ekleinovka [*]

    Jej,to je hezky clanek

    superkarma: 0 15.05.2012, 12:19:12
  10. avatar
    [9] Kytinkak [*]

    krásně napsanéSml67

    superkarma: 0 15.05.2012, 12:04:16
  11. avatar
    [8] enka1 [*]

    Sml16No právě, co kdyby se  někde objevili další držitelé tvého "kolalokavského" znamení, někteří možná z řad zločinců, kteří by mohli ohrozit bezchybný stav učitelstva -> jak doktor zachránil pedagogické sborySml58Sml30

    superkarma: 0 15.05.2012, 11:50:52
  12. avatar
    [7] Markýza [*]

    paráda, slzím smíchy Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 15.05.2012, 11:37:59
  13. avatar
    [6] Věrulinka [*]

    Sml67 pěkně napsaný příběh, krásně jsem si početla Sml67Sml59, díky Sml67

    superkarma: 0 15.05.2012, 11:28:08
  14. [5] Roland [*]

    Krásný a dlouhý příběh Sml67.

    superkarma: 0 15.05.2012, 11:26:57
  15. avatar
    [4] hubajda [*]

    hezky sem si pocetla Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 15.05.2012, 11:16:47
  16. avatar
    [3] Jindriska8 [*]

    Pěkný příběhSml59Sml59

    superkarma: 0 15.05.2012, 11:03:35
  17. avatar
    [2] Hanula [*]

    Sml16krásný příběh

    superkarma: 0 15.05.2012, 11:02:36
  18. avatar
    [1] Krupová [*]

    Dneska článek psát nebudu. Tvůj článek jsem přečetla jedním dechem a výhru bych ti stejně přeposlala :-)Sml54 Tvá liška-šiška-pampeliška mě dostala. Moc povedený příbehSml67

    superkarma: 0 15.05.2012, 10:44:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme