Ahoj,

taky vám musím popsat jednu zkušenost se smrádkem. A to z dob, kdy jsem studovala zemědělku. Přes to, že jsem byla v pěstitelském ročníku, nevyhnula jsem se praxi i u dobytka. Krávy mi nikdy moc nevadily, pokud mě tedy zasr... ocasem zrovna nějaká nešlahla přes brejle:), ale co jsem fakt nemusela byl prasečák!

Když jsem tam poprvé vstoupila, smrad mě doslova porazil a nemůžu říct, že bych si časem zvykla. Pech byl, že tahle šichta mi vyšla zákonitě na pátek a to jsem zrovna jezdila vlakem z intru domů. Na intru jsem byla ve sprše snad hodinu, přesto, ikdyž byl v pátek vlak narvanej, já jela vždycky sama v chodbičce:) Koupala jsem se ještě znovu doma a v sobotu ráno mamka musela po mně prát povlečení, prase se mě prostě nepustilo.

Jednou jsem takhle jela dom a do té chodbičky přistoupili kluci, které jsem už od vidění znala a jeden se mi hrozně líbil. Dost často jsme po sobě pokukovali. Jeli jsme asi tři zastávky a v tom můj idol mezi řečí, povídá: Hoši, dem pryč, tady to smrdí jak v prdeli! A znechuceně se na mě při tom díval. Odešli a já jsem se cítila opravdu jak v prdeli. Už nikdy jsme po sobě nepokukovali a já dál jezdila se svým prasetem dom :).

P. S.: Nebylo to tak vždycky, někdy jsem jela s krávou a nejlíp bylo, když jsem měla pěstíky.

Věra


Tak já mám asi jasno, nejzábavnější příspěvek mi přišel nakonec. Za to utrpení si Věrka zaslouží odměnu za článek. Zatím to vidím na pořádnou porci mentolových žvýkaček, aby mohla přebít i po letech tu prasečí pachuť.:)

Reklama