Bulvár

Jak se dostat na hřbitov

Minulý díl ZDE.

„Má to jeden háček,“ zchladil naše nadšení Žíťa. „Nevíme, kdo tě chce zabít.“
Měl pravdu. V tomhle podivném světě jsem se nevyznala a silně jsem pochybovala o tom, že by mi po krku šel někdo z toho minulého. Minulého... Překvapilo mě, jak snadno jsem svůj předchozí život smetla ze stolu.
„Musíme na Hřbitov,“ řekl Filip a samo to slovo mrazilo. Tak nějak jsem tušila, že to nebude příjemné místo. A to jsem hřbitovy měla ráda – například Olšany – je tam klid, nádherné stromy, břečťan, vinoucí se po starých hrobkách...
„Ale jak nám to pomůže?“ zajímala jsem se.
„Dají se tam získat odpovědi na otázky. Na jakékoliv otázky.“
Žíťa zbledl a zavrtěl hlavou: „Tam mě nikdo nedostane!“
„Přivedl jsi Kláru sem. Jsi za ni zodpovědný. Znáš pravidla.“
„Já ji sem nepřivedl,“ bránil se kluk. „Našel jsem ji! A pak, tyhle starý zákony už stejně nikdo nedodržuje!“
„Já ano,“ nehezky se ušklíbl Filip.

Nakonec jsme Útočiště opustili ve třech. Teda vlastně ve čtyřech – já, Filip, Žíťa a Rufus. Ukázalo se, že Hřbitov se říká Starému židovskému hřbitovu v Josefově. Nebo aspoň něčemu, co bylo na stejném místě. Šli jsme podzemím. Stoky se klikatily, větvily, rozšiřovaly a zase zužovaly, stoupaly, ale většinou klesaly, zdivo se měnilo z cihel na zčernalý kámen a strop nás nutil čím dál tím víc sklánět hlavu.

Orientaci jsem ztratila už po prvních třech odbočkách, a tak jsem jen poslušně následovala Žíťu, nesoucího lucernu. Připadalo mi, že jdeme už celou věčnost a dávno jsme museli podejít Prahu, když jsme konečně zastavili v jakési suché výduti.

„Dobře mě poslouchej,“ obrátil se ke mně Filip. „Budeš celou dobu mlčet. Ani slovo, rozumíš?“
Sice se mi to nelíbilo, ale přikývla jsem.
„Nesmíš sejít z cesty. Za žádnou cenu. Ať uvidíš cokoliv.“
Ušklíbla jsem se. Jasně, klasická pohádková instrukce. Nejsem pitomec, abych něco takového nezvládla.
„A drž se za mnou. Nikde sama nezastavuj, nikam neodbočuj, nevracej se beze mě, jasné?“
„Jasné,“ potlačila jsem tendenci odpovědět „Ano, pane“ nebo se zeptat, co by se nám asi tak mohlo stát na hřbitově. Filip i Žíťa se tvářili tak smrtelně vážně, že jsem přece jen začínala mít strach.
„Tak jdeme,“ zavelel Filip a vykročil první. Za ním jsem šla já, nakonec Žíťa a jako poslední se držel Rufus, naježený od uší až po špičku ocasu.

První dojem, který mi doslova zahltil smysly, byl pocit obrovského prostoru. Jako by se cesta před námi otevírala do nekonečna. Temného nekonečna, členěného jen tupými zuby náhrobků, čnícími ze zčernalé půdy. Hřbitov neměl strop, ale nebyla jsem si jista, jestli to, co se nad ním rozkládá, je obloha. Žíťa zhasnul lucernu. Uviděla jsem, že cesta, na které stojíme, slabě šedě světélkuje. Po chvíli se oči přizpůsobily tmě a já rozeznávala i tváře svých společníků. V podivném přítmí působily bledě a strhaně. Filip vkročil na Hřbitov.

Nejdřív jsem neslyšela nic. Ale pak jako by mi uši i mozek zaplavila změť šeplavých hlasů, ze začátku nerozeznatelných od sebe, ale pak se z nich začala vydělovat slova.
„ ...nosíš v sobě... do popela... sbohem... šel tak daleko... mami... ona nemá... ztratila se...“ Nedávalo to smysl, přesto jsem si náhle s leknutím uvědomila, že jsem za Filipem zaostala. Protáhla jsem krok...

Sevření na kotníku mě přinutilo vyjeknout. Trhla jsem nohou a podívala se dolů. Ta věc, která mě držela, ke mně zvedla hlavu. Vypadala jako podivný, dlouhý červ, s krátkými, beztvarými končetinami připomínajícími lidské ruce. Oči měla prázdné a bělavé a marně lapala po dechu bezzubými ústy. Vypadala jako... Málem jsem se celá obrátila naruby. Najednou jsem věděla, co to je...
„Já nechtěla...“ zašeptala jsem zlomeně. „Byla jsem pitomá... nechtěla jsem... nemohla jsem tě mít...“
Ta věc... mé dítě, mé dávno zapomenuté, ztracené, nenarozené, zavražděné první dítě, se zachvěla a natáhla ke mně druhou nedovyvinutou ruku... bylo to mnohem větší, než by mělo být, jako by to vyrostlo takové, jaké jsem to potratila...

„Kláro!“ Žíťův výkřik mne přinutil otočit hlavu, odtrhla jsem pohled od té věci dole a uvědomila si, že jsem téměř sešla z cesty, že stojím jednou nohou mezi černými hroby, sotva půl kroku od hladově se otevírajícího chřtánu jednoho z nich... Setřásla jsem tu věc z kotníku, náhle vypadala jako beztvarý chuchvalec čehosi bledého, a honem se vrátila na stezku.

„Už rozumíš?“ šeptl Žíťa, zatímco jsme spěchali, abychom dohnali Filipa.
Rozuměla jsem. Sice ne tomu, co je hřbitov zač, ale moc dobře jsem věděla, proč sem nechtěl jít. Cesta vedla dál mezi hroby...

Pokračování příště

   
21.08.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [14] Eliza [*]

    taky se příjemně bojím a to jsem vyrostla na knihách co napsal E.A. Poe.
    Ale nejhorší horor jsou německé pohádky, to jsem nedočetla

    superkarma: 0 22.08.2007, 09:16:20
  2. avatar
    [13] Deta [*]

    Zdravím příznivkyně Stephena Kinga!!!!!!!!

    superkarma: 0 21.08.2007, 20:24:28
  3. avatar
    [12] OlgaMarie [*]

    Modré z nebe: Já jdu po špičkách ke dveřím a kontroluju uzavření bytu.Několikrát za film.A pokud u toho usnu a vzbudí mě zesílená hudba při reklamě,kontroluju ,zda mi jdou dobře hodiny.

    superkarma: 0 21.08.2007, 13:38:13
  4. [11] Lucajsek [*]

    uf.. bojim bojim

    superkarma: 0 21.08.2007, 13:30:49
  5. avatar
    [9] Modré z nebe [*]

    Líbil se mi film "Ti druzí" a jako malá jsem umírala strachy při Poltergeistovi.

    superkarma: 0 21.08.2007, 13:20:30
  6. avatar
    [7] Modré z nebe [*]

    Šmankote ... bojím, bojím Mám ráda horory, ale vždycky, když zesílí hudba anebo se hrdina blíží k tmavýmu zákoutí, koukám nad televizi ...

    superkarma: 0 21.08.2007, 13:19:00
  7. [6] Yvaine [*]

    Fuj, ten potrat v hrobě...hnusná představa

    superkarma: 0 21.08.2007, 11:26:42
  8. avatar
    [5] vininka [*]

    OlgaMarie: Ale hororů od Kinga se bojím jako čert kříže...

    superkarma: 0 21.08.2007, 09:15:54
  9. avatar
    [4] vininka [*]

    Taky jsem se hřbitovů bála...ale nějak jsem se z toho dostala...asi vyzrávám

    superkarma: 0 21.08.2007, 09:15:16
  10. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    Řbitov zvířátek od S.Kinga jsem četla stojící,abych případně rychleji mohla zdrhat.Tohle jsem přečetla vsedě.

    superkarma: 0 21.08.2007, 08:18:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme