V jedné malé vesničce v malém domečku žili tatínek a maminka. Měli se moc rádi, ale pořád si přáli, aby se jim narodilo děťátko. Dlouho se jejich domečku čáp vyhýbal, až jednou z rána opravdu přiletěl a položil jim do kolébky krásného chlapečka, kterému dali jméno Davídek. Měli ho moc rádi a byli šťastní, že ho mají. Davídek rostl a byl z něho krásný hošík, ale byl jedináček a měl všeho dosti a někdy se opravdu nechoval tak, jak by měl.

Jednoho dne za ním přišla babička a donesla mu čokoládu. Davídek si ji vzal, ale vůbec babičce nepoděkoval. Babička se podivila a byla z toho opravdu smutná.
Za chvíli to bylo Davídkovi divné, že si s ním babička vůbec nepovídá. Tak se zeptal: „Babičko, proč si semnou dnes vůbec nepovídáš?" Babička se na Davídka podívala a řekla: „Davídku, jsem dnes opravdu smutná, protože jsi mi nepoděkoval." Davídek se na babičku podíval, chvíli stál bez hnutí. A po chvilce říká: „Babičko, promiň, že jsem Ti nepoděkoval za tu čokoládu, cos mi dala, mám ji moc rád." Babička se usmála a řekla: „Můj milý Davídku, jsem ráda, že sis to uvědomil, a vždycky, když něco dostaneš, tak poděkuj. Je to velmi neslušné, když nepoděkuješ." „Ano, babičko. Mám Tě moc rád!"

Helena Macíková, vítězka kategorie: prevenčně výchovné pohádky za měsíc listopad v soutěži Příběh roku. Zúčastnit se stále můžete i vy! Stačí zaslat příběh teď v prosinci! Více ZDE.


 

 

 

Reklama