Panu Jirkovi je šedesát let, a přesto, že se celý život snažil být poctivým a velmi pracovitým zaměstnancem, je teď před důchodem již roky bez trvalého a hodnotného zaměstnání. Jeho zdravotní stav je velmi pochroumaný a stav duševní je velmi narušen právě faktem, že ho nikde nechtějí. Přečtěte si jeho příběh.

 

Po sametové revoluci byl veselým padesátníkem, pracoval jako prodavač, a to i přes své vyšší vzdělání.
Porevoluční změny mu později dopomohly k lepší práci, byl zaměstnán v prestižním podniku, kde se díky svým schopnostem stal brzy obchodním inspektorem. Práce ho bavila, byl jí pohlcen a oddán. Poprvé v životě dělal něco, co ho naplňovalo a uspokojovalo.

 

Bohužel podnik, ve kterém pracoval, byl jako jeden z mnoha, časem vytunelován.

Pan Jirka jen sledoval své nadřízené, kteří si pomalu, ale jistě přesouvali aktiva podniku do nově vzniklých rodinných společností.
Pan Jirka dále již nebyl zapotřebí, byl vyhozen těsně před vyhlášením bankrotu, bez udání důvodu.
Tato událost pro něho byla otřesná. Po letech komunismu, kdy byl nucen dělat pro něho podřadné práce, které svým vzděláním dalece přesahoval, ho vyhodila bývalá komunistická smetánka na dlažbu. Na jeho psychiku to mělo velmi neblahý dopad.

 

Časem se díky opoře své rodiny vzchopil a pokoušel si hledat práci.
Prošel několika konkursy a přečetl bezpočet inzerátů. Stále se ale dovídal, že je věkově nevyhovující.
Jeho psychický stav se horšil, sebevědomí klesalo a on byl stále méně schopen bojovat.
Jednou se zdála situace již nadějná. Postoupil v konkursu do „finále“ a utkal se jen s jedním sebevědomým, avšak nezkušeným mladíkem v obleku a s kufříkem.
Pan Jirka tu noc nespal. Bohužel se ráno dověděl, že jeho zkušenosti v obchodě nejsou pro firmu zajímavé. Vyhrálo mladé sebevědomí.

 

Pan Jirka se již delší dobu potýkal se svým zdravím.
Měl slabou cukrovku, mírnou nadváhu a vysoký tlak. Ve dnech, týdnech a nakonec dlouhých měsících úmorného hledání práce se jeho zdravotní stav začal zhoršovat. Bylo nutné začít užívat Insulin a po posledním konkursu se pan Jirka psychicky zhroutil. Navštívil psychiatra.

 

Během pár dalších měsíců se ocitl v plném invalidním důchodu, který „získal“ hlavně kvůli velmi špatnému psychickému stavu. Nebyl schopen si již dále práci shánět, nesnesl další odmítnutí.

 

Dnes od těchto událostí uplynulo již pár let.
Pro pravdivost a také za účelem pozitivního závěru vám prozradím, že pan Jirka v posledních měsících „brigádničí“. Je prodavačem na výpomoc a po letech, co seděl jen doma za stolem a uzavíral se stále více do sebe, je teď veselejší. Brigádu mu sehnala jeho manželka s pomocí „známých“.

Jeho lékaří se podivují, jak se jeho stav za poslední týdny markantně zlepšil. On potřebuje být užitečný a pokud v práci může alespoň v malé míře uplatnit svůj obchodní talent, je šťastný.
Na těle i na duchu.

  

Příběh pana Jirky je možná ukázkovým problémem na téma „nezaměstnanost“ a je pravděpodobné, že jste v něm poznali příběh někoho z vašich blízkých.
Dá se říci, že konec Jirkova příběhu je přeci jen šťastný. Ale jeho zdravotní stav je navždy poznamenaný, jelikož ztrátu zaměstnání „neunesl“, nezvládl. Upřímně řečeno, nedivím se.

Reklama