Termín porodu nelze na 100 % určit, pokud ženu čeká normální porod, a ne zrovna „císařák“. A pokud své děťátko počne budoucí maminka v březnu, musí počítat s předvánočním, nebo rovnou vánočním nadělením.

Zítra je tu Ježíšek, a tak jsem se zamyslela nad tím, jak jej budou prožívat, či prožívají ženy nalézající se v 9. měsíci těhotenství. Soustředí se plně na nadcházející porod a příchod nového človíčka, takže svátky se jich téměř netýkají, nebo prožívají obavy z prožití vánočních dnů v porodnici?

pregnancy

Většina z vás si asi řekne, že radost nad zdravým děťátkem přece vysoce předčí jakoukoliv sentimentalitu a smutek ze skutečnosti, že žena nemůže trávit svátky mezi „svými“. Někoho může dokonce napadnout, že jde přímo o rouhání… Zvláště ty méně šťastné, které delší dobu usilují o otěhotnění. Tyty ženy by s radostí možná strávily v porodnici třeba hned dvoje Vánoce za sebou, jen kdyby se jim konečně „zadařilo“...

Jenže ono to tak jednoduché není… málokdo nepodlehne o Vánocích emocím. A zvláště taková šestinedělka. Není snadné zejména Štědrý den prožít v porodnici. Hledala jsem ve svém okolí ženu, která porod absolvovala zrovna na Ježíška, leč marně.

Nejblíže téhle situaci je má 26letá snacha Lucka, která čeká holčičku. V porodnici jí nedávno změnili lednový termín a „přidělili“ druhý svátek vánoční. Když jsem se zeptala, co by říkala tomu, kdyby porodila už 22., nebo dokonce přímo 24. prosince, navíc vzhledem k tomu, že doma má 3,5letého chlapečka, s úsměvem a optimismem jí vlastním odpověděla: „Já jsem se rozhodla, že budu na Štědrý večer prostě doma! Buď to přijde pár dní před ním, nebo až potom…“

Moc bych jí to přála a samozřejmě sobě také! Právě dnes vzpomínám, jak jsem přesně 33 lety, 14. 12., porodila prvního syna, bratra Lucčina manžela Filipa.

Ultrazvuk tehdy v plenkách - termín „baj voko“, tedy alespoň v mém případě. První termín proběhl totiž už ke konci listopadu. V předstihu jsem tehdy nakupovala dárky, balila je, a dokonce jsem si neodpustila i s bolavými zády díky 20 kilům nadváhy upéct cukroví, přestože jsem věděla, že tchyně by se toho místo mě ujala velice ochotně.

Po narození syna jsem měla to štěstí, že jsem opouštěla porodnici 23. prosince. Tehdy bylo normální strávit tam nejen týden, ale často ještě delší dobu. Pamatuji se, že ty méně šťastné „spoluobyvatelky“ pokojíku byly smutné, a některé dokonce plakaly, když se při ranní vizitě dozvěděly, že ještě musí počkat. A to jim svítala naděje, že se zadaří ještě další den - v 80. letech minulého století se o Štědrém dnu normálně pracovalo a tedy i propouštělo z nemocnic.

Moje kamarádka Táňa je takové dnes již asi 30leté „vánoční miminko“ a její maminka vzpomíná: „Myslím, že každá ženská, která není na Ježíška doma, bulí, asi proto, ze není se svými blízkými, tedy nejen ta těhotná, či ta, která právě porodila. Může být klidně třeba na rekreaci, kterou si zvolila, ale ta lítost přijde prostě vždycky... Já byla v porodnici až od 27. 12., to už bylo po Ježíšku. Zato jsem tam zůstala do Nového roku, na Silvestra. Dojemné bylo, když ty malé u nás nechaly sestry přes půlnoc. Tehdy jsme děti u sebe mít nemohly. Táňa se akorát pokakala, tak to „bublalo“... To jsem hned poznala, že „má názor“ a líbilo se mi to!“

Z Táni skutečně vyrostla opravdová osobnost, mladá žena s vyhraněnými názory, přesně jak její maminka tušila.

Tehdy byla situace v porodnicích vůbec úplně jiná než dnes. Velmi přísná a neosobní. Řekla bych, že se ani příliš nelišila od té, kterou prožívala generace mých matek. V těchto dobách mávaly rodičky svým manželům maximálně z okna. Nesměly ani přijímat dárky, dbalo se vysoce na sterilitu.

Dnes je všechno přirozenější a veselejší. Maminku a miminko mohou příbuzní navštěvovat dle libosti, kdy se jim zachce a jak často se jim zachce. Novorozence mohou mít matky stále u sebe, odpadá frustrace z osamělosti a izolace.

Samozřejmě se zde nabízí i možnost alternativního porod doma, v tom případě by starosti s trávením Vánoc či vítáním Nového roku v porodnici zcela odpadly, ovšem hrozí zde zase nezanedbatelné riziko komplikací. Přece jen už dnes ženy v genech porody, kdy často asistovaly jen samy sobě, nemají... navíc lékařská technika umí zázraky a v porodnicích dnes už nikdo netrpí - zvláště, když může být budoucí tatínek „při tom“.

Doufám, že mezi čtenářkami se najde maminka, které se téma někdy týkalo, či bude týkat, a přiblíží nám své pocity…

Reklama