Když jsme „rozjeli“ další kolo hubnutí s Ketodiet. Ozvaly se (jistě oprávněné) hlasy, že by bylo dobré oslovit čtenářky, kterým se podařilo zhubnout. Jak vypadají po roce? Podařilo se jim váhu udržet, nebo došlo ke známému jo-jo efektu? O své zkušenosti se s vámi podělí čtenářka Miriam (Pajda).

Tak nějak jsem si říkala, že pokud nenapíšu, jak to vypadá teď, budu se sama před sebou stydět. Protože ty, které nám fandily, a hlavně ty, které nám různě vyhrožovaly, že sejdeme strašnou smrtí na zničená játra, ledviny a podobně, se shodly v jednom: že by chtěly vidět, jak budeme vypadat za rok. Ovšem jedna věc je přemýšlet a druhá je sebrat odvahu a napsat něco. A tak mě e-mail od paní Křížové, ve kterém žádá o shrnutí pocitů a výsledků, mile překvapil. Zdá se, že čtení myšlenek funguje.

Asi si vzpomenete, že jsem do diety šla s manželem. A jeho odpověď na otázku „Jak se cítíš?“ byla: „Tlustý.“

Hmm... tak to jsem zrovna slyšet nechtěla. Vůbec. Ale ano, přiznám se, že jojo efekt tam je. Strašný... po třech svatbách, hodech,  zabíjačce a Vánocích jsem přibrala neuvěřitelná 4 kila. Necelá. Manžel tři a půl. Taky strašné. Shodili jsme dohromady celkem 26 kilogramů a nabrali necelých 8. 

A co se změnilo? Hlavně náš dům. Máme vymalováno. Všude, kde to šlo. V obýváku máme krásný zlatý váleček. My, kteří jsme se zadýchávali i při blbém vysávání, jsme sami vymalovali tři místnosti a dodělali konečně obložení podlah. Máme chuť se hýbat. Vylezeme na Děvín, aniž bychom museli odpočívat... jo a na toho koně jsem taky vlezla. V létě jsem totiž pomáhala rozvážet mrkev. Pětadvacetikilové pytle čerstvé, voňavé, právě oprané mrkvičky. Nádhera. Připadala jsem si jako králík. Chodila jsem všude s mrkví v puse. Šoférky (protože mrkvičky vozí matka s dcerou) k nám jezdily s mrkví v puse. Naši zákazníci odjížděli s mrkví v puse. První pytel mrkve sežrali psi. Nestihli jsme ho uhlídat. A protože se mrkvička vozila hlavně do stájí, došlo i na to svezení, kvůli kterému jsem do diety šla. Pravda, nenapadlo mě, že pojedu s mrkví, ale byla to nádhera. Tak to by před dietou nešlo. Jednak bych ty pytle neunesla, druhak bych paní poslala do háje. Ale tu hromadu energie, co jsem nasbírala, jsem musela nějak vybít. A pocit, že pomáhám lidem, kteří si to zaslouží, byl taky úžasný.

Stravování? Noooo... králíci, kuřata, husy, kapři, prasátko, prasátko... ještě prasátko... a mrkev. Dušená, mražená, v mrkvovomeruňkovém čatní... objevila jsem taje hummusu, i když mě ho učil dělat opravdový Turek, a ne pan Pohlereich. A cizrnové karbanátky. A červenou čočku. Na kredenci leží pořád nějaké hryzání - květák, čínské zelí, brokolice... a ke každému jídlu je salát. No... ke každému ne. Třeba k vaflím jsem dala marmeládu.

Co na to obvodní doktorka? Tak to opravdu nevím. Od května jsem ji neviděla. Nemám potřebu k ní chodit jen tak a nemám žádnou chorobu. Rozbory krve jsem si ale - pro klid duše - nechala udělat v rámci preventivní prohlídky. Závodní lékařka nechápala, proč. Nějak nic nenašla. U manžela totéž. Naše játra a ledviny netuší, že by měly po Keto přípravcích kolabovat. Možná jsme divní. 

A jestli bych do toho šla znovu? Za sebe říkám rovnou, že... chvilka napětí... ne že „bych“... my do toho půjdeme! Mám ještě šest kilo přebytečného sádla, a to půjde dolů! A manžel se těší na dalších 12 kilo úbytku. Takže od 23. února jdeme znovu na to. Manžel už se taky připravuje. Únor je dán našimi povinnostmi, ze kterých se nevyvlékneme - chystáme v naší vesnici Otevřené sklepy, a to znamená, že nejméně dva dny nebudeme vařit, budeme jíst to, co bude, a budeme na nohách... ne, že by to s dietou nešlo, ale nerada bych skončila s tím, že dietu poruším dřív, než pořádně začnu. A kdo bude chtít, může se přidat. Budu jen ráda, když v tom nebudeme ve dvou.

n

První foto je aktuální, druhé před dietou

Pajda

A ještě dovětek: manželovi to zhubnutí prospělo opravdu ve všech směrech... i v tom manželském. ;-)

Související články:

Navnadila vás Pajda? Chcete jít do hubnutí také? Přihlaste se. Všechny potřebné informace najdete na tomto odkazu. Klikněte ZDE

Reklama