Čeština je velmi bohatý jazyk. Čas od času nám ovšem dojdou slova. Obzvláště chceme-li hovořit o věcech intimních. Tedy ne že by snad bylo málo výrazů, jimiž lze ženské intimní partie popsat, většina z nich má však jisté nešvary - jsou buď příliš medicínské, nebo nadmíru vulgární, dětinské, či svou poetičností vzbuzují spíše úšklebek. Jak jí - a ženský rod je tu zcela namístě - tedy máme říkat?

Co všechno je ženství?
Možná si vzpomenete na doby raného dětství a na pojmy lulánek a lulinka. S těmi ovšem člověk dlouho nevystačí. Někteří literární autoři se v protikladu k často užívanému „mužství“ pokusili razit pojem „ženství“ - v zahraniční literatuře femalia. Tento termín má ovšem jistý háček - zatímco mužství mužů je možná, alespoň podle některých, skutečně skryto především v jejich „mužství“, ženy obvykle vnímají své ženství šířeji než jen skrze pohlavní orgány.

Přirození a nymfy
Z latiny se nám zachovalo slůvko natura - přirození - přes svůj půvabný původ - pochází z pojmu nascor, což znamená místo zrození - v nás však vyvolává dojem spíše poněkud vulgární. Řecké aidoion, pocházející ze slovního spojení „v úctě vzhlížet“ nemá v češtině obdoby. To už se spíše setkáme se spojením ženského pohlaví se studem - latinské inhonesta Isidora ze Sevilly, či také užívané turpia a obscena mají český ekvivalent v krajině stydké, stydkých pyscích a dalších podobných výrazech. Přitom právě malé stydké pysky bývaly v řečtině něžně označovány nymphae - tedy nymfy.

Nefritová jeskyně
Básnivost východních jazyků je češtině poněkud cizí, a tak v nás čínské „brána života“, „lotosový květ její moudrosti“, „jeskyně lásky“, „otevřený květ pivoňky“, „nebeská brána“ či  „nefritová jeskyně“ vzbudí spíše pousmání, stejně jako latinská „královská cesta“. Ve východních jazycích často užívaný termín yoni, spojující v sobě úctu, poetiku i praktické pochopení, opět nemá v češtině žádný vhodný ekvivalent. A tak musíme, pokud chceme projevit jistou něhu, vystačit s kočičkou, číčou či zahrádkou.

Pochvy a ocasy
Medicínou poznamenaný pojem vulva pochází z latinského valvae - dveře, zatímco vagína, užívaná jak v užším slova smyslu pro označení pochvy, tak i šířeji k popisu ženských pohlavních orgánů, skutečně má svůj původ v oné pochvě, do níž muž zasouval svůj „meč“ (i když latiníci dávali přednost pojmu penis, což je archaický výraz pro zvířecí ocas). Genitálie zase poukazují na reprodukční funkci a také pro nás mají význam spíše technický.

Muži prý mívají tendenci vymýšlet svým pohlavním orgánům - především penisu - specifická oslovení - od něžného „ty můj macíku“ po nejrůznější jména. A někteří muži prý se svými penisy čas od času i konverzují. Ženy ovšem v tomto směru, zdá se, projevují mnohem méně kreativity...

Vzpomenete si, jak říkali pohlavním orgánům Vaši rodiče, když jste byli malí? A jak jste to Vy vysvětlovaly svým dětem? Znáte nějaké vhodné pojmenování ženských genitálií, které není ani medicínské, ani vulgární, nepůsobí dětinsky ani směšně? A jak říkáte té své?

Reklama