Na základní škole  v 8 a 9 třídě jsme měli   povinné zemědělské práce na místním políčku, pak  pro holky   kroužky  vaření a kluci měli dílny. Čtenářky  určitě pochopili že,  to byla   "doba   temna", tedy za  totáče.

V kroužku  vaření jsem se  vyřádila. Ve  třídě jsme měli dívenku,   žalobníčku a malou udavačku, která vždy , v den kdy bylo vaření, na začátku   dne   křičela , skákala  z lavice a  volala." Pani učitelko,  Deverová nedonesla  vajíčka". Moc  to prožívala.

Teď  se  nad  tím usmívám, ale kdysi to byl  dost velký problém protože byla naplánována "vajíčková pomazánka". My  holky  jsme měli  radost z toho  že nás paní  učitelka  naučila dělat z mála,  drobné pomázanky,rybí, drožďovou,  mrkvovou, sýrovou, tvarohovou.

Ta doba  sladkého dětství utekla  velmi rychle . Na gymplu jsme  měli  nepovinné  předměty a   bylo z čeho vybírat. Mezi nepovinné předměty patřil  strojopis, domácí práce a vaření, a latina,. Mně se líbilo  všechno, ale   paní učitelka mně řekla:" ty půjdeš  na  latinu".

Snad jenom 6 dívek ve třídě   se dostalo  do kroužku vaření  a   jen jsme  jim  tiše záviděli.   Já ale  doma viděla jak  vaří moje  babička. Nikdy nevařila ani málo ani moc. Její umění  bylo v jednoduchosti. Samá staročeská   jídla, od  škubánku, přes  zapékané brambory, až ke specialitám které jsme měli vždy v nědeli. Maso  vždy jen jednou za  týden. 

Byla  to kuchařka  jak se patří.

Ráno  nám vždy oznámila , co za  dobrotu  bude ,až přijdeme  domů, ze školy.Babička  mi vždy  říkala : "když vaříš  doma,   vždy se ti ta rodina  bude vracet, nejen  pro  dobré  jídlo. A   taky   tím ušetříš pár korun.".

Pak nastalo období,  když  jsem se  vdala a já jsem se stala  taky  kuchařkou  na plný úvazek. Byla jsem   ženou v domácnosti  a byl  na  to  čas..   V neděli jsem si udělala  seznam  co budu vařit  na  celý týden /jídelní lístek/a  to jsem pověsila  do kuchyně.  Máma mi pomohla, kdy to bylo jen možné. Mojím koníčkem se stalo ,až po čase pečení. 

Moje kamarádka  Kristína mi dala  formy na mufínky, malé , střední i ty velké  a naučila mně  to péct. Dnes  už je  to taky  na českém trhu.ALe  já to pekla  tak před  23 lety.!!!

Nádherné na  tom všem  bylo, že za hranicemi všedních dní, byli přenádherné košíčky na mufínky. Recepty , které jsem pekla mám schované  jěšte  dnes :borůvkové, oříškové , s  čokoládou, mrkvové,dýńové se  skořicí, s medem, s  jogurtem s  rozinkami, se  šlehačkou.......  Dokonce mi  kamarádka  vysvětlila,jaký je  rozdíl mezi  ranním a odpoledním mufinkem.
A  tak dnes  je  vše  úplně jinak.

S manželem  si vaříme jen o víkendu. To jsme  většinou doma  a né v práci a je  na to  čas.  Vaření je krásná věc. A  to jak jídlo připravíme, a pro koho , je  taky  malý rituál  k   tomu, že někoho máme opravdu rádi.
 Tana M  


Taky jsme měli Táňo učitelku na vaření. Na základce. Její návody upravené na hrnečky pro začátečníky byly k nezaplacení. Ten sešit s jejími recepty mám dodnes. (ne, rýže tam bohužel není). Míša

Pokud máte co ostatním sdělit na téma vaření, pište dnes na redakce@zena-in.cz

Reklama