S dětmi je někdy potíž. Zvlášť o prázdninách. Dovolené je málo, a tak hledáme, kam děti pošleme, aby nebyly doma samy. Já mám velké štěstí - děti tráví už několik let prázdniny u babičky s dědou.

kids

Mám skvělé rodiče, pohlídají děti v podstatě kdykoliv. Mohla bych hned po vysvědčení děti naložit do auta a odvézt je k našim a posledního srpna je zase vyzvednout. Samozřejmě toho nezneužívám, ale i tak naše děti tráví v létě u babičky s dědou hodně času. A všichni jsou nadšení, protože se vzájemně mají hodně rádi. A ke všemu je tam taky pejsek, kterého doma nemáme.

Letos poprvé budu prázdninové hlídání opravdu potřebovat. Donedávna jsem pracovala z domova, takže to nebylo nutné, bývala jsem víceméně pořád doma. Teď ale chodím do práce každý den, a i když jsou děti větší a samy by to určitě zvládly, nechtěla bych je celé prázdniny nechávat bez dozoru doma. Brzy by se asi nudily, a co by to bylo za prázdniny?

Takhle už se nejméně měsíc těší, až pojedou k babičce s dědou. Letos byly trochu zklamané, že nejedou hned po skončení školy, protože se chystáme nejdřív na dovolenou. Cestou zpátky od moře je ale vysadíme u našich a pak už tam zůstanou, nejspíš skoro do konce prázdnin. A to budou ještě naříkat, že tam byly krátce...

Na tábor nepojedu...

Trošku mě mrzí, že děti nechtějí jet na žádný tábor. Už dlouho se jich ptám, jestli by tentokrát nechtěly nějaký zkusit. A zatím máme zkušenosti jen s jedním táborem, když bylo Marušce asi devět let. Jela někam do jižních Čech, dohodli se s kamarádem ze školy, že pojedou spolu. Už při nástupu do autobusu jsem tušila problém, Maruška při loučení brečela a viděla jsem na ní, že by nejradši vystoupila a vrátila se s námi domů. Vydržela ale a autobus vyrazil.

Ještě tentýž večer mi volala vedoucí z tábora, že Marušku bolí břicho, a tak s ní musela jet do nemocnice, kde zjistili podezření na zánět slepého střeva. No a milá Maruška jela šupem domů... Tedy k babičce a dědovi, kteří bydleli blíž od tábora a mohli ji vyzvednout. Jako zázrakem už cestou v autě břicho bolet přestalo a po slepáku ani památky.

První (a poslední) tábor skončil tedy neslavně, od té doby děti do ničeho nenutím. Kdybych neměla hlídání, asi by letos jely, ale naštěstí si mohou vybrat. U babičky s dědou je krásně - jezdí se na výlety, chodí na procházky, k tomu bazén na zahradě a klid od rodičů. Ani se jim nedivím!

A jak to máte vy? Napište mi!

Dnešní téma zní: Jak řešíte hlídání dětí o prázdninách?

  • Máte menší děti, které ještě potřebují dozor?
  • Máte dost dovolených?
  • Kam děti o prázdninách dáváte?
  • Máte hlídací babičky a dědy?
  • Jezdí vaše děti na tábor?
  • Máte nějakou dobrou prázdninovou historku?

Napište mi, budu se těšit. Pro jednu z vás mám připravený dárek: vitamíny Marťánky, knížku o Shrekovi a tvořivý sešit pro předškoláky. Příspěvky posílejte do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz, heslo je HLÍDÁNÍ. Předem moc děkuju!

ce

Reklama