Domácnost

Jak přijít nedopatřením ke kočce


Kočky byly v naší rodině odjakživa, už moje matka měla jako dítě bílomouru Mindušku. Její následovníci Minduk, Minda a Mikeš, klasické venkovní kočky, mě provázely odmalička. Pak naší domácností prošel šlechtic Medovík následován vždy už jen mourovatými, nebo mourovatobílými kočkami se jmény Emka a Moura (Mour bylo více, prostě tradice).

 

Když jsem se osamostatnila, bylo mi jasné, že s kočkami je konec. Kočka by byla chudák - pořád někam jezdím, věčně nejsem doma, bydlím ve druhém patře, určitě by odešla oknem, nemám čas... Rozumných argumentů hora jako Říp. Rozum je šikovná věc! Emoce a to, že je člověk ve špatnou chvíli na špatném místě, věc druhá.

 

Před skoro třemi lety jsme se cestou z jedné hudební akce zastavili s kamarády u známých na statku. Jejich kočka měla zrovna koťata. Jedno hezčí než druhé, všechny barevné kombinace běžné u čistokrevných „českých popelnicových koček“ (já jsem vždycky chtěla černou kočku nebo siamku). Jen jedno kotě bylo o polovinu menší než ostatní, jeho máma o něj nejevila zájem a sourozenci ho nepouštěli k cecíku. No ono to kotě ani pořádně pít nechtělo. Bylo mu měsíc a slečna ho dokrmovala, protože jinak by nemělo šanci. No jo, řekla jsem si, to je škoda, ale já kočku mít nemůžu. O láhev bílého později jsem už seděla v autě, kotě na prsou a vezla se směrem k domovu. Z toho tedy první ponaučení - nepijte, pokud vám někdo zkouší vnucovat kotě! Přesvědčí vás!

 

S argumentem, že stejně nepřežije, jsem 112 gramů vážící prťavou Despair dovezla domů a pustila se do piplání. Despair znamená česky beznaděj. Nomen omen, myslela jsem si. Omyl. Dnes vládne depozitu, hrdá a přísná. Pár zájemců o kočky už pokousala, když na ni číčali a šišlali a pokusili se ji pohladit. Respektuje a miluje asi tak čtyři lidi, které dobře zná.

 

Když už člověk tedy zvládne jednu kočku - a sám se diví, jak snadno se dá zvládat práce a kamarádi a kočka - tak si říká, že by potřebovala společnost. Díky jedinečnosti své kočky (každý máme přece jedinečné zvíře, lepší než ta, co mají ostatní) jsem se rozhodla jí pořídit jen občasné kamarády. Proto jsem se obrátila na OS Podbrdsko a nabídla jim možnost hlídání jejich koček...

 

Jak jinak, zase se to nějak zvrtlo (tentokrát za to nemohl alkohol) a z původního plánu občas pohlídat jednu, dvě kočičky se stalo regulérní depozitum. Za přibližně dva a čtvrt roku mi bytem prošlo 129 zvířat a na některá nikdy nezapomenu.

 

Zrzavá Michelle la Belle (nazývaná Hnusátko) - křehká zrzavá kočička s poruchou motoriky a živým masem místo polštářků na tlapkách byla snad nejchytřejší zvíře, které jsem potkala. Když jsme třeba cestou z veteriny šli koupit něco k jídlu a já s Michelle čekala před obchodem (to už měla tlapky v pořádku,) seděla slušně na vodítku a dívala se na procházející lidi. Prostě jen promluvit. Nového domova se nedočkala, zkosila ji běžná viróza. Pitva odhalila nezvratné degenerativní změny na plicích, je vůbec zázrak, že žila tak dlouho....

 

Většina „mých“ koček však měla štěstí a našla nový domov plný lásky a péče. Mezi nimi i řada beznadějných plašanů. Zprávy a fotky z nových domovů ukazující tato původně nedůvěřivá stvoření rozvalená na gauči jsou obrovskou motivací. Stejně tak i všechny ostatní pozitivní zprávy o tom, jak se daří mým bývalým svěřencům. Jen mám výčitky když odepisuji stručným: „Krásné, děkuji za zprávu,“ když zrovna nemám moc času.

 

Občas se stane, že přijde smutný mail: Dobrý den, je nám líto, ale náš milovaný kocourek/ kočička dnes umřel. Přejelo ho auto přímo před domem. Nejsmutnější na tom je, že všechny tyhle kočky byly určené výhradně do bytu a majitelům jsem to i zdůrazňovala, že ani v budoucnu by ven chodit neměly, a když, tak maximálně pod dozorem.

 

Do roka tak přišli o život dva buchtíci“ Sara a Warrick, nebo třeba siamáček Paraplíčko, který paničce utekl ven. Smutné je i to, že vím, jak dobře se o ně jinak jejich majitelé starali a jak moc je to mrzí. Přitom stačilo hlídat dveře, okna, nebo si prostě vzít kočku, která je ven chodit zvyklá.

Další věcí jsou sítě na oknech. To, že někdo nemá sítě na oknech, pro mne neznamená, že mu nedám kočku. Probereme možnosti, zeptám se, jak větrají, poradím s levným zabezpečením. Ne každý může například v pronajatém bytě vrtat do zdí, ale každý může udělat aspoň minimum - třeba v podobě nasazovatelné sítě v rámu. Minulý týden vypadlo z okna kotě, které jsem nedávno umisťovala, a jehož panička sítě plánovala, ale ještě je neměla instalované. Stačila chvíle nepozornosti a kocourek byl dole pod oknem. Naštěstí to skončilo jen“ zlomenou packou.

A proto prosím, dávejte na své kočky větší pozor. Když se jim něco stane, nebudete smutní jen vy, ale i někdo, kdo je piplal, staral se o ně, a ač je stihl poznat jen krátce, přece jen na ně stále myslí. Občas si říkám, že si hrajeme na bohy, když rozhodujeme o tom, kde a s kým kočka, kterou umisťujeme, stráví zbytek života, a není mi z toho úplně dobře. Jenže tady, u mne, zůstat natrvalo nemůže, kočka není stádní zvíře...

 

Depozitování nemusí být sebeobětováním, může být i takovým trošku náročnějším koníčkem, který má (tedy doufám) smysl, tak jako v mém případě. Kvůli péči o kočky nemusíte vzdávat svůj společenský život a zrušit všechny dovolené, je na vás, kolik koček zvládnete obstarat. Zatím bych řekla, že radost z dobře umístěných koček převažuje nad těmi negativními událostmi a stojí to za to.

 

První letošní koťata už přišla na svět, a jako každoročně potřebujeme bezinfekční depozita. Pomoc neznamená, že si domů vezmete hned deset koček, pomůže i azyl pro dvě, tři zvířata. Chcete-li znát detaily, pište na náš email.

   
03.09.2008 - Zvířátka - autor: Pavel Miškovský

Komentáře:

  1. [22] matuszyk [*]

    zajímavé.......

    superkarma: 0 31.05.2009, 22:00:37
  2. avatar
    [21] Quentinová z Montargis(Kentánová) [*]

    Micinky jsou moje lásky, našeho miciňáka jsme očekávali od Valentýna, kdy vyrazil za obecníma kočkama, pořád jsem si myslela, že se jen zatoulal, ale o víkendu jsme ho našli bohužel mrtvého  a poněvadž novým sousedům stále utíká jejich malý pes, šla jsem mu říct, aby na něj dali pozor, že náš kocour asi snědl něco s nádivkou, soused mne však překvapil, že na své zahradě našli před nedávnem jinou mrtvou kočku také.

     Kdybyste byli blíž...hned bych k vám frčela pro dvě nové micinky, chuděra malá Kentánová pořád na svého kočičouna čeká, maluje mu obrázky a volá ho každé ráno na zahradě.

    superkarma: 0 07.04.2009, 10:18:07
  3. [20] Didina [*]

    Jsem laik v chovani kocek. Nase rodinka mela vzdycky psy, my jako deti taky.Do prace se stavil syn od jedne kolegine a mezi reci padlo, ze maji zase kotata a jestli je neudaji, tata je utopi. Mela jsem k te kamosce namireno o vikendu, tak jsme s detma spojili i kouknuti na kotata. Domu jsem vezla tri svy deti a jednu mrnavou Kessy:))je klasicka poulicni smeska, ale se zbarvenim vojenskeho maskovani,takze uzasna. Zatim porad vyplasena,ale zvykame si. Ona i my. Rada si prectu co a jak,protoze se ucim poprve v zivote misto se psem, zit s kockou:)) Diky

    superkarma: 0 05.09.2008, 16:17:33
  4. avatar
    [19] oalison [*]

    Bébina, no asi jsem čuměla na blbé stránky a četla blbou publikaci, všude psali jací jsou to mazlové, navíc kamarád má kocoura briťáka a ten, jen si člověk sedne, už ho má na klíně a vrní a mazlí se do bezvědomí

    superkarma: 0 05.09.2008, 14:38:50
  5. [18] Bébina [*]

    oalison: Ale to je pro britky docela typicke, vetsinou nebyvaji moc muchlovaci.

    superkarma: 0 05.09.2008, 14:03:24
  6. avatar
    [17] oalison [*]

    gentiana: No já chtěla hlavně mazlíčka, doma co si pamatuju od mala, jsme vždycky měli nějakou číču měli a ty byly vždycky blahem bez sebe když se mohly stulit a vrnět v náručí. Za to ta moje potvůrka jak jí vezmu na ruku už ječí jak siréna a škrábe, pohladit se nechá jednou a pak zdrhá. Jediné kde se nechá podrbat je pod bradou a když mě vítá po návratu z práce tak tomu přidá vrnění, víc z ní nedostanu. Za to do sytosti zvládne lítat za šňůrkou, za míčkem, rolničkou a pokud už dvounožec nemůže uštván lítáním z místa na místo, usne na 20 min a za chvíli se zase dožaduje hraní...

    superkarma: 0 05.09.2008, 13:13:49
  7. avatar
    [16] Radka27 [*]

    Projela jsem webem ta plemena a nejvíce se mi líbí Cornish Rex. Malinko srstnatý, ovšem minimálně línavý. A tohle kotě být volné, tak ho chci. Jen promluvit
    http://www.zena-in.cz/fotoalba/admin_album.asp?id=7158

    superkarma: 0 04.09.2008, 21:08:24
  8. avatar
    [15] Radka27 [*]

    Tak děkuji, ukládám do paměti

    superkarma: 0 04.09.2008, 20:36:58
  9. [14] Bébina [*]

    Margarita: Ovsem u bezsrstych plemen je ponekud vyssi porizovaci cena i kdyz sla docela podstatne dolu, porad to jsou desitky tisic. Navic tyhle kocky sice nelinaji, ale je treba je kazdych par dni koupat, jinak kdyz je pochovate a mate na sobe nejake svetle veci, uspinite se od jejich kozniho mazu. Chce to volit plemeno bez podsady, cim vic podsady, tim vic kocka lina. Ja jsem mela doma dlouhou dobu jen orientalky a chlupy jen na mistech, kde pravidelne lezely. Nejmene zachlupativsi plemena jsou bezsrsta plemena (sphynx, donsky sphynx, paterbald), rexove, simaky a orientalky (a seychelky).

    superkarma: 0 04.09.2008, 06:59:25
  10. avatar
    [13] Meander [*]

    Radka27: Zkus rexe. Sice to chlupy má, ale jako by nemělo

    superkarma: 0 03.09.2008, 23:42:58
  11. avatar
    [12] Margarita [*]

    Radka27: takové ty nahaté ošklivé příšerky, co jsou tak škaredé, až jsou hezké
    JInak taky vlastníme jedno z těchto geniálních zvířat, černého kocoura kočky domácí jménem Čert. Nechápu, jak jsme kdy mohla žít bez kočky - to asi hovoří za vše, že ano

    superkarma: 0 03.09.2008, 22:58:46
  12. avatar
    [11] Barracuda [*]

    taky mám siamáka Mazlivější zvíře jsem nepoznala, je to můj závisláček. Ještě mám pak jednoho kocoura - klasika domácí. Jsem takový kočičí máma, mám je jako děti

    superkarma: 0 03.09.2008, 22:19:15
  13. avatar
    [10] Louisa [*]

    Bébina: donedávna spal na polštáři, teď na peřině. Už jsem se naučila přetáčet se tak, abych s kocourkem moc nehýbala a nerušila ho...

    superkarma: 0 03.09.2008, 21:31:14
  14. avatar
    [9] Radka27 [*]

    My jsme vždycky měli kočky u rodinného baráku. Mám je ráda, ráda se s nimi mazlím, ale do bytu mě to zatím nebere. Ráda bych jednou změnila názor. V pubertě jsem s Nikinou a Koketou spala taky v posteli Ale pak jsem prožila lekci kdy jsem bydlela u kamarádky co měla 2 kočky a s tou jednou černou jsem bojovala. Jen jsem otevřela dveře pokoje, měla jsem ji na polštáři a polštář pak plný černých chlupů. To jsem se vlastně poprvé v životě setkala na delší čas s kočkou chovanou v bytě. Existuje nějaké nelínající plemeno? Jestli jo, bude doma kočka.

    superkarma: 0 03.09.2008, 20:57:57
  15. avatar
    [8] sunshine [*]

    Na té prvné fotce je kotě o kterém se mi občas zdá ve snu, zubožené a slabé a já ve snu ho vyhazuju z bytu

    superkarma: 0 03.09.2008, 16:08:14
  16. [7] gentiana [*]

    oalison: Tak to já chtěla uřvanou hyperaktivní egocentrickou siamku a mám ji.

    superkarma: 0 03.09.2008, 15:36:06
  17. avatar
    [6] oalison [*]

    Já mám doma britskou kočičí slečnu, když jsem se podle popisů různých plemen rozhodovala co za číču si pořídím, o britkách psali: velmi tiché a mazlivé stvoření, neagresivní poměrně nenáročné.... A doma mám uječenou potvůrku, jejíž nejoblíbenější činností je lovit v jednu ráno můj palec z pod deky, pohladit se nenechá, natož vzít do ruky a každou chvíli jí musím střídat granule protože ty co měla včera přeci jíst nebude A pozor je tak mlsná že ohrnuje čumáček i nad tuňákem Rio Mare Ale přes to všechno je to moje zlatíčko a když občas po ránu přijde v dobré náladě k posteli a zavrní, beru to jako poctu nejvyššího uznání

    superkarma: 0 03.09.2008, 15:16:34
  18. [5] Bébina [*]

    Louisa: To ani nemusis. Vsichni preci vime, ze kocky spi zasadne se svym majitelem v posteli. Ted jen zbyva uhodnout, jestli prilehava k hlave, nebo spi v nohach. Jedna z mych kocek obcas vyzaduje spat se mnou pod perinou a spinka se nam tak moc dobre.

    superkarma: 0 03.09.2008, 14:40:21
  19. avatar
    [4] Louisa [*]

    Moc hezká micinka. Před nějakou dobou jsem slíbila dětem zvířátko - až se přestěhujeme do svého. Synův návrh - hada - jsem ihned zavrhla. Zvolili jsme kotě. Dcera si přála bílou kočičku, a vůbec nebrala ohledy na mé vysvětlování, že co se narodí to bude. Mindu jsme "objednali" u sousedů, a od května u nás bydlí krásný černý kocourek Lojzík. Nikdy jsme doma kočku neměli, ale hned jsem si zvykla a jsem moc ráda že ho máme. Ani nebudu psát, kde v noci spí...

    superkarma: 0 03.09.2008, 11:44:59
  20. [3] Pavla_b [*]

    Z Despair je krásná kočička

    superkarma: 0 03.09.2008, 10:14:46
  21. [2] gentiana [*]

    Depoyitum je bezva zábava. Já to provozovala nějakou dobu, než jsem potřebovala na příliš dlouho odjet a když jsem se vrátila z cizozemí, zjistili mi silnou alergii na kočky (a já se divila, že se dusím, myslela jsem, že je to staroba). Se slzou v oku vzpomínám na kocoura jménem Poika, který byl strašný mazel a posera a na norské lesní kotě, které ho brutálně terorizovalo. Nebo na jedenáctiletou kočku se špatnýma játrama a ledvinama, která vypadala jako půl kočky, ale nevynechala jedinou příležitost porvat se.

    superkarma: 0 03.09.2008, 09:48:08
  22. avatar
    [1] Simba [*]

    Moc hezký článek, a ta druhá fotka Despair dokazuje, jak krásná kočule se z toho drobečka na první fotce stala.

    superkarma: 0 03.09.2008, 08:46:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme