Vztahy

Jak pomoci na svět motýlovi a přežít

Mám přítelkyni, s níž její patnáctiletá dcera vůbec nemluví. Občas z toho má červené oči. Jiná má dceru, která někdy pusu ani nezavře. Ale bohužel z ní jdou jen žlučovité ironické řeči, všechny kolem kritizující, napadající, zraňující. Ve své bezbřehosti jde tak daleko, že neváhá skandalizovat vlastní rodinu udáním za násilí. Na matčino domlouvání i na jakýkoliv dotyk reaguje dcera odmlouváním, drzostí a obviněním z obtěžování. Kamarádka přiznala, že bezmoc ji párkrát přivedla k neprozřetelné facce, ale postoj dívky ji ranil natolik, že se chtěla zabít. Protože rodinu znám, snažila jsem se jí vysvětlit, že její dítě je pouze v problémovém období. Že dcera jen nedomyslela, jaký význam mají řeči o bití, když se sdělí veřejně. Je lehké mít nadhled, když jde o jiné lidi, ale zmatek v hlavě je k nepřežití, když jde o vlastní rodinu.

"Mám takového milého žáka, a tak jsem jej při jedné příležitosti objala kolem ramen. Ten se na mě obořil se slovy: Vy jste snad pedofilka, paní profesorko! Zachvátil mě zmatek, hořkost a zlost. Pamatuji si, že já jako studentka jsem byla moc ráda, když mi dal oblíbený profesor najevo svoji náklonnost. Myslím, že to nikdy nebylo něco, co by hraničilo s dobrým vkusem,“ přišla za mnou přítelkyně – profesorka prestižního gymnázia. Jak to je s dotýkáním se dětí? Můžeme je ještě vlastně pohladit po vlasech, nebo poplácat po ramenech? Kde je to zákonné jednání a kde už zneužívání?

Říkáte si, co s tímto tématem na začátku prázdnin?  Ale ono je aplikovatelné na rodinu, kroužek, na pobyt dětí u příbuzných i přátel, na mládežnický turistický tábor. Mnoho učitelů si povzdechne nad svým údělem. Dle nich nemají velkou šanci děti usměrnit, když jejich chování překračuje únosnou míru školního pořádku. "Když nadávky jsou až moc hrubé a agresivita některých je neúnosná, co nám zbývá? Dát jim psát 100krát - budu slušný a podobně? Jaký trest jim můžeme dát? Křik je ničení si vlastních hlasivek, domluva je k smíchu. Urážky vůči pedagogům jsou každodenní záležitostí," říkají.

Rozumní výchovní pracovníci připouštějí, že situace pro dnešní děti je omnoho náročnější než pro generace předcházející. „My jsme měli alespoň nějaké hranice, oni v domnění, že všechno můžou, jsou ve svém jednání jak utržení ze řetězu. Svoboda je krásná, ale děti - stejně jako všichni v naší společnosti – neumějí s ní pracovat. Jak je to však mohou naučit rodiče, kteří taky o odvrácené straně svobody, tj. o odpovědnosti – nic neví a ani nechtějí vědět!!!

Někdo mi nedávno dal do ruky list papíru s nadpisem Desatero pro rodiče puberťáka. I když se tato rukověť snaží nahlížet náš problém z té humorné stránky, je na ní mnoho pravdy. Přečtěte si a dejte - nebo nedejte mi za pravdu:

  1. Pijte střídmě, leč pravidelně. Jedině tak lze přežít.
  2. Mějte je přese všechno rádi.
  3. Mluví-li s vámi, naslouchejte jim. Nemluví-li s vámi, nedorážejte.
  4. Chvalte je. Neříkejte, že není zač, něco se vždycky najde. Hledejte!
  5. Odpusťte si řeči o tom, jací jste byli, když vám bylo 15. Byli-li jste stejní, tak vidíte.
  6.  Buďte s nimi, stojí-li o to. Stojí-li o to, nestojí si zas tak špatně.
  7.  Dopřejte jim soukromí.
  8.  Tu a tam se poohlédněte, kde je máte. Co když po pátém rumu nemohou trefit domů.
  9.  Vězte, že každá trampota má svou mez a i ta „vaše“ puberta jednou skončí.
  10.  Nezabíjejte je!

Odmaturovali jste? Nejste dospělí! Máte vysokoškolský diplom? Žádné potvrzení dospělosti. Porodila jste dítě? Stále nic! Až přežijete pubertu vlastného dítěte, dokážete, že je z vás hotový člověk! K rozporuplnému období, které prožívá několik mých přátel se svými dětmi, i já se svojí dcerou, se snažím přistupovat konstruktivně. Moc to nejde! Vždy, když mi je nejhůř, říkám si: To, v čem se nachází moje holčička, je jako kukla. Ošklivá, pevná, omezující. Ale ona praskne a objeví se motýl. Krásný, barevný, svobodný.  

     
   
01.07.2004 - Láska a vztahy - autor: Mária Uhrinová

Komentáře:

  1. avatar
    [46] femme [*]

    Po přečtení článku jsem děsně móc ráda, že jsem měla doma vždycky jen toho krásně vybarveného motýlka mám tři, teď už dospělé, dcery a každá prošla pubertou bez ztráty kytičky

    superkarma: 0 01.07.2004, 20:14:12
  2. avatar
    [41] Žábina [*]

    marta-b: já teda vůbec nejsem zastáncem tvrdé výchovy, ale myslím, že děti si dovolují k rodičům jen tolik, kolik jim oni sami dovolí..

    superkarma: 0 01.07.2004, 15:02:48
  3. avatar
    [40] marta-b [*]

    Měla jsem bouřlivou pubertu, ale trvalo to jenom asi čtvrt roku, kdy jsem chodila s takovým divným individuem . Naši čekali, jak se to vyvrbí a mně samotný pak došlo, že takhle taky nechci žít ... a přešlo mě to. Takže se dá říct, že jsem měla pubertu docela v pohodě. Neteři je teďka devět a někdy bych jí rozthla jako hada, když svojí mámě řiká tak nabučeně "jasně, mami, no jasně, TY to víš určitě nejlí..." a kroutí přitom očima. To je pak na Dneska ty děti dospívaj tak nějak dřív nebo co.

    superkarma: 0 01.07.2004, 14:46:00
  4. avatar
    [39] Žábina [*]

    sharonka: beruška2: já mám dva kluky a vždy jsem hrozně chtěla holčičku-ale když teď vidím u kamarádky 6leté jak umí být nafoukla a načuřená, tak jsem za ty kluky ráda- ti si alespoň na nic nehrajou, zdají se mi /kluci/ takoví upřímnější....

    superkarma: 0 01.07.2004, 14:30:48
  5. avatar
    [38] beruška2 [*]

    sharonka: Jako bych četla o svých dětech. S tou výjimkou, že synovi je 8. Někdy mám na ně děsný vztek a vážně zuřím, ale někdy, když vidím ten nafučený a uražený objičej chce se mi hrozně smát. Bohužel to sem tam nevydržím a to je pak teprve . POkaždé si vzpomenu na svoji pubertu a na maminu. Co si ode mně a sestry o rok mladší (takže to měla tuplovaně) vytrpěla. Boží mlýny melou pomalu ale jistě !
    Suzanne: tušila jsem, že někoho tím výrazem naštvu . Je to takový můj soukromý výraz pod dojmem televizní produkce této země (aspoň většiny). Je mi jasné, že nic není jenom černé nebo bílé.

    superkarma: 0 01.07.2004, 14:00:22
  6. avatar
    [37] sharonka [*]

    Náš je taková kukla ve stylu "tichá voda břehy mele". Doma je to celkem v poklidu, ví že se mnou neradno diskutovat, protože potom několik dlouhých minut hlasem vyšším o dvě oktávy vysvětluju, že "na to nádobí musí jít hned, že ten talíř nebudu nad plným odkapávačem držet ve vzduchu" apod., taže se poučil, většinou jde, udělá co chci a má klid. Řekla jsem mu taky totiž, že myslet si o svých rodičích a kantorech může co chce, ale běda jak to dá najevo . Ve škole je asi trošku větší kápo. Teď půjde na střední, tak doufám, že ho učení zaměstná a bude nějaký čas trvat, než se tam projeví. Mnohem větší problémy mám s , které je 9. Věčně nafučená, vymýšlí si nad oblečením, půl dne trvá, než si po návratu ze školy vybalí aktovku a začne něco dělat. S bráchou se absolutně neumějí bavit normálně, jen samé žalování a vyčítání, jak dlouho je kdo u počítače. Fakt si někdy říkám, že jestli překonám jejich pubertu, tak budu akorát zralá do domova důchodců, protože zestárnu o 100 let. Těší mě, že je nás takových spolubojovnic víc. Tak pevné nervy všem s těmi našimi .

    superkarma: 0 01.07.2004, 13:13:09
  7. avatar
    [35] Luciš [*]

    Já bych radila taky trochu těm pubescentům věřit - v rámci jejich povahy, jistě je za těch náct let znáte. Já taky nebyla zrovna výkvět poslušnosti, ale fakt se mě dotklo, když mi naši obden kontrolovali předloktí, jestli si něco nepíchám.
    Na SŠ jsem normálně prospívala, podařilo se mi odmaturovat velmi dobře, jen se mi těžko hledaly kamarádky, melíry, spodní prádlo, lakované nehty a diskotéky mě tenkrát moc netáhly, kamarádila jsem se s holkou, která sice tu marjánu kouřila, ale aspoň jse si měly o čem povídat a společně někam chodit (čím vytahanější trika a roztrhanějčí rifle tím lepší, muzika, knížky). Pro to ale mí rodiče neměli pochopení
    A protože máma byla s profesorama i jinak v kontaktu, tak se jí vše doneslo zatepla

    superkarma: 0 01.07.2004, 11:27:33
  8. avatar
    [33] mirrea [*]

    Mkoc hezké! Už aby se nám ty naše kukly vylouply. Bude to fajn, uvidíš!!! A díky.

    superkarma: 0 01.07.2004, 11:06:46
  9. avatar
    [32] anitech [*]

    borufka: bylo by jistě zajímavé prohodit pár slov s tvými rodiči, jestli mají na věc stejný názor?

    superkarma: 0 01.07.2004, 10:57:22
  10. avatar
    [28] Suzanne [*]

    gerdo, přečti si pár historických románů a popřemýšlej. Slovo puberta se tam sice nevyskytuje, nicméně období vzdoru, strachu, zoufalství a tápání ano. Mladí básníci... romantičtí hrdinové...

    superkarma: 0 01.07.2004, 10:31:40
  11. avatar
    [27] Žábina [*]

    moc hezký článek ..
    taky to u nás právě začíná, synovi je 14 a kolikrát si říkám, kam se poděl ten roztomilej chlapeček pro kterýho byla jeho mamka vším ....

    superkarma: 0 01.07.2004, 10:30:06
  12. avatar
    [24] anitech [*]

    liman:myslím, že cesta k zodpovědnosti může jít pomalu, ale jistě zadáváním malých úkolů. Důležité je ale trvat na jejich soustavném plnění. A nebýt líný kontrolovat. Jak se říká důvěřuj, ale prověřuj. Znám mnoho příkladů, kdy rodiče v afektu zakázali a přikázali a potom během času jaksi zapomněli a vše sklouzlo do starých kolejí. Pokud je požadavek rozumný a nijak dítě fyzicky a mentálně nezatěžuje a je úměrný jeho věku, říkám proč ne? Klasika je třeba, když dítě škemrá o psa. Týden se s ním pomazlí, pak zjistí, že se s ním musí jít i v dešti a i když je v TV detektivka. Tak začnou venčit rodiče, pokud ho nechtějí dát do útulku. Právě trváním na svých povinnostech, že převzal zodpovědnost za něco živého, co je na něm závislé, to je začátek .Ale také říkám. Každý člověk je individualita a naučných knížek je halda. A taky jsou většinou právě z důvodů té lidské individuality nanic.

    superkarma: 0 01.07.2004, 10:19:12
  13. avatar
    [23] Suzanne [*]

    beruška2: Holka, jak kde v USA. Bydlela jsem v rodině s 5 dětmi. Velmi dobře zorganizovaná domácnost - pracovali všichni členové rodiny. Volnost sice byla, ale když se něco přehánělo, řekli rodiče stop. Postupně jsem takhle vystřídala 3 rodiny. V poslední se mi moc nelíbilo, ale to bylo spíš jinou atmosférou, ne výchovou či nevýchovou dětí. Trend "volné výchovy" tam byl znát, nicméně ve velmi jasných mantinelech. Líbilo se mi to moc, vychovávám tak už 13 let. No...teď se asi ukáže

    superkarma: 0 01.07.2004, 10:06:34
  14. avatar
    [22] alko [*]

    gerdo, ono té práce, zvláště když žijeme v městském bytě, až tak moc není, aby se dal puberťák unavit.
    Možná se dříve v literatuře neobjevoval termín puberta, ale období vzdoru a negace je tam zmiňováno hodně často. A jak se to liší od té dnešní puberty? Snad jen tím, že dřív mládež více než dnes uznávala "autority".

    superkarma: 0 01.07.2004, 10:05:52
  15. avatar
    [21] risina [*]

    20. jsem byla já, neuvědomila jsme si, že nejsem přihlášená.

    superkarma: 0 01.07.2004, 10:02:26
  16. avatar
    [18] liman [*]

    petraho: nemyslím, že to máme zmáknuté, ale vždy po nějakém ataku je očekávána moje reakce - vždy je předpokládáno, že se naštvu, budu řvát, padne facka nebo dvě, ale že budu mluvit tiše, že se usměju a řeknu jim co vlastně ode mne čekaly (vadí jim, že to dopspělý ví předem, protože si to sám zažil), tak se dostanou z protestu do zvědavosti a odtud je kousek k parnreství a dohodě. Jen to proboha neberte jako návod - každý je jiný a těžko takto radit - co vychází mi, nemusí vůbec fungovat jinde a navíc - kdoví, jestli to se mnou jen tak nehrají, abych měl radost nebo vztek - co já vím. Mám jen ten pocit, že to jakž takž zvládáme.To je vše.
    K těm příkazům a zákazům snad sáhne každý - ale lepší je, aby si řekly o trest samy - ví co provedly, zvolí si trest nebo jen řešení situace - ale zase, to je jen moje doměnka, že to tak funguje - vím sám , že jsem mockrát v tomto svém pubertálním období byl jako dynamit, jen jsem už nechtěl dále prudit a tak jsem přistoupil na hru. Ale co jsem si myslel, to snad nikdo nikdy nesmí vědět. Přitom dnes je mi jasné, že naši přesně věděli, co se ve mně odehrávalo a dovedli mne ošálit tak, že jsem to začal brát.

    superkarma: 0 01.07.2004, 09:56:58
  17. avatar
    [17] emma [*]

    liman:
    děti prostě mají v té době "naprogramováno" odrážet se do vlastního života od svých rodičů

    superkarma: 0 01.07.2004, 09:56:56
  18. avatar
    [16] alko [*]

    Hezký článek a desatero je perfektní. Těší mě zjištění, že vlastně podle něho už pět let žiju. Akorát mi moc nejde to chválení, ale když ono není co chválit! Občas už na chvilinku zahlédnu světýlko na konci tunelu. Tak snad za pár letu už bude líp

    liman: dcera se k jiným lidem chová dobře, působí dojmem, že je dobře vychovaná. Ale doma, a zejména na mě, se musí "vyškrtat". Malichernosti házím za hlavu, ale v zásadních věcech neustupuji a pak je u nás dost hlučno. A taky se raduje, když se jí podaří mě "vytočit" . Ale už to není tak často

    superkarma: 0 01.07.2004, 09:55:17
  19. avatar
    [15] emma [*]

    hezké hlavně to desatero

    já myslim, že dětem můžeme dát jediné - LÁSKU. nezáleží, jestli je budeme trestat hodně nebo málo, jestli na ně budeme mít kvůli práci málo času, jestli budou mít dobře uvařeno, vypráno. jestli si nabijou pusu jednou nebo stokrát. nejdůležitější je, že vědí, že je má někdo rád a JE TU PRO NĚ. pak zvládnou všechno. a my s nima.
    bohužel nestačí si v pubertě začít zoufat. základy se kladly už někde mnohem dřív

    víte, včera jsem byla u mojeho strejdy, kterým se teď ve 30 narodilo dítě. já tomu říkám "selka přišla na zámek". uviděla bohatýho chlapa (43) "s barákem", omotala kolem prstu a POŘÍDILA si dítě. ano, ona si ho skutečně "pořídila", jako si pořizujeme televizi nebo pračku. přečetla si návod, plní instrukce (dodat zdroj energie, čistit, užívat šetrně... ).

    superkarma: 0 01.07.2004, 09:51:06
  20. avatar
    [12] liman [*]

    Jak to tady tak čtu, tak mám pocit, že jsme s ženou žili na jiné planetě. Oba kluci byli dost rozumní, samozřejmě že na vše podstatné byla odpověď "španělsky" (bůůůů, béé, hmmm...),
    ale jinak to celkem (snad) šlo. Puberta se u obou obešla bez nějakých větších konfliktů, snad asi proto, že jsme se je snažili vždy brát jako partnery a tím jim vzali možnost se schovat za tu svou pubertu. I když myslím, že jejich mínění o nás rodičích v té době bylo asi hodně bídné, protože přeci jen oni věděli, co je dobré a co není, přece jen to odeznělo v klidu.
    Každý z kluků byl a je jiný, má jiné priority, ale i tento čas by fajn.
    Možná, že to bylo taky tím, že jsou to kluci (dnes 23 a 20).
    U příbuzných pozoruji jejich dcerky a nestačím se divit, kam až jim je dovoleno jít, jak se chovají k rodičům. Přitom vím, že když si s neteřemi promluvím, dám jim prostor, ve kterém mohou řádit (mantinely chování ke mně a mé rodině), zastaví se vždy na této hranici, pokud ji překročí, omluví se, což je jejich rodičům nepochopitelné. Jsem přesvědčen, že to je tím, že rodiče jsou asi ti nejbližší, které mohou napadat za cokoli, využívají snahy rodičů je nedráždit a přitom k něčemu vést (takže rodič ustupuje z pozice toho, kdo rozhoduje) a navíc co může být příjemnějšího, než své "staré a nemožné" rodiče pěkně vytočit. To je přece takový "vodvaz"!

    superkarma: 0 01.07.2004, 09:38:34
  21. avatar
    [10] anitech [*]

    Ijka: ano, to je tím, jak pomalu vyprchávají poslední zbytky. Něco, jako poslední bublinky ze šampaňského

    superkarma: 0 01.07.2004, 09:18:18
  22. avatar
    [8] Ijka [*]

    Jsem šťastná,že mám jen dva syny a dospělé.I když mladšímu už táhne na dvacet,občas mám dojem,že to s ním ještě třískne.Vždycky říkám,že třetí pubertu bych už nepřežila...

    superkarma: 0 01.07.2004, 08:54:13
  23. avatar
    [7] kosmokosmo [*]

    okopla jsem si to desatero a jdu se to ucit zpameti
    Dik - hezke.......

    superkarma: 0 01.07.2004, 08:52:23
  24. avatar
    [6] anitech [*]

    Ó ano, je to úděsná doba. Nikdo jim nerozumí ústřední myšlenka , která přetrvává po celou dobu puberty je, jak tak úžasně chytré děti mohou mít tak debilní rodiče.Pokud jim chcete pomoci, otravujete, pokud si jich nevšímáte, obviní vás ze zanedbávání. Po zkušenostech s mými dětmi tvrdím: nechejte je ať si občas (ale jen občas) tu hubu natlučou sami. Proč jim bránit v rozletu. tak získají zkušenosti a tak se naučí (někteří) zodpovědnosti z počátku sami za sebe a později za druhé. Je to prostě boj ,ale jednoho rána se probudíte a zjistíte, že máte doma opět normálního člověka. Ale to čekání na to ráno je sakra dlouhé

    superkarma: 0 01.07.2004, 08:20:17
  25. avatar
    [5] beruška2 [*]

    Mám takové doma dvě těsně před zakuklením . Teď jsou zlatí, myslím, že jsou v pro rodiče nejbáječnějším věku , ikdyž dcera má občas už úlety typu celý svět mi nerozumí a vy (myšleno táta+máma) hlavně . Mám občas strach ať teď něco nepokazím. Ať neudělám něco, čím je od nás odradím, něco co v nich nechá negativní pocit a začnou se odcizovat. Je vůbec možné v dětství ovlivnit průběh puberty?Zas na druhou stranu nejsem přítel výchovy bez jakýchkoli mantinelů "ala USA".

    superkarma: 0 01.07.2004, 08:12:17
  26. avatar
    [2] Sama [*]

    Zatím mám doma kuklu a to ve velice raném stádiu. Vůbec netuším jak přežiju, než z ní bude motýl - nějak nevidím světlo na konci tunelu :-(

    superkarma: 0 01.07.2004, 07:36:21
  27. avatar
    [1] Lotka [*]

    Bohužel nemám motýla, ale škaredou noční můru. Vůbec neví, co je to odpovědnost a pochybuju, že to někdy pochopí

    superkarma: 0 01.07.2004, 06:23:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme