Do redakčního e-mailu dorazil příspěvek čtenářky s nickem Boženečka, ve kterém píše o své kamarádce Nadě, které diagnostikovali zhoubný nádor. Naďa se uzavřela před celým světem a odmítá komunikovat. Je možné jí pomoci?

Možná máte podobnou zkušenost, milé čtenářky, proto zveřejňuji tento příspěvek a doufám, že Boženečce pomohou vaše rady nebo vaše pozvbuzující slova. Já přeji hodně síly jak vám, Boženečko, tak i vaší přítelkyni...


Mám dlouholetou kamarádku Naďu. Celé dětství jsme vyrůstaly spolu, chodily do stejné školy, prožívaly jsme spolu své první velké lásky i první velká zklamání. Jedna druhé jsme si byly vzájemně svědkyněmi na svatbách. Společně vozily kočárky s našimi ratolestmi. Jezdily jsme spolu na výlety a na dovolené. Řešily jsme společně starosti s bydlením, nemoci dětí a všechny běžné radosti i starosti. Naďa pro mě byla vždycky jako sestra. Moje vrba. Moje sluníčko. Můj hnací motor, když jsem prožívala ne zrovna šťastné období. Nikdy mě nenechala na holičkách, vždycky to byla ona, kdo mi vždycky ochotně podal pomocnou ruku a mnohokrát vytáhl z bahna. Dokázala mě znovu nakopnout a vzbudila ve mně radost ze života. Byla mi oporou pokaždé, když jsem měla bolavé srdce. Když jsem byla vážně nemocná, denně mě rozesmívala a vlévala mi novou krev do žil. Zkrátka jsme byly nerozlučnou dvojkou, nerozlučnými kamarádkami na život i na smrt.

A pak to přišlo.Naďa mi nedávno oznámila, že jí lékaři diagnostikovali zhoubný nádor v levém prsu. A pak se mnou úplně, ale úplně přestala komunikovat. Byl to pro mě velký šok, ale ještě větším byl fakt, že se úplně a zcela uzavřela do sebe a nepustí k sobě vůbec nikoho. Nebere mi telefony, neotvírá dvěře, neodpovídá na emaily, prostě mi „zmizela“ ze života.

Jsem z toho nešťastná. Jsem zoufalá a nevím, co dělat. Tolik bych jí chtěla pomoct, tolik bych ji chtěla obejmout, pohladit a říct jí, že to spolu zvládnem a že ji neopustím. Chtěla bych být s ní, bojovat proti té hnusné diagnóze, být jí nablízku. Zkoušela jsem se k ní dostat přes manžela a děti, ale nedaří se. Naďa se rozhodla všechno a všechny odepsat a zůstat sama. Nechápu to. Nevím, co dělat. Jak se dostat k člověku, když to sám nechce? Jak pomoci člověku, který pomoc vehementně odmítá? Jak ho přesvědčit? Jak se k němu dostat, když se uzamkl na sto západů? Nechci o ni přijít. Nechci, aby na všechno zůstala sama.Chci jí vše, co mi dala ona, zase vrátit. Být s ní, pomoct jí, utěšit ji, vrátit ji zpět do života, který ona vždycky milovala a dokázala si ho užívat. Chci,aby zas byla mým sluncem. Zatím mám v duši tmu a beznaděj a nevím, co s tím. Chci zpátky svou nejlepší kamarádku a skorosestru! Jen nevím, jak se k ní dostat. Poradíte mi?

Vaše Boženečka

Reklama