Seznámily se, když se jim narodily stejně staré děti a od té doby začalo jejich přátelství. Vím, že maminka by za ni dýchala...ruku do ohně by za ni dala. Ale život se s náma nemazlí...jednoho dne skončilo i jejich přátelství.

Kamarádka?...skvělou kamárádku měla moje mamka. Seznámili se, když se jim narodily stejně staré děti a od té doby začalo jejich přátelství. Bylo jim tehdy dvacet let a za čtyři roky jsem se narodila já. A snad již od narození jsem si ji zamilovala. Byla členem naší domácnosti, k nám chodila třikrát do týdne. Mě velmi často hlídala, protože naši stavili a teta bydlela na činžáku, takže jsem u ní i často spávala. Maminka se na ni mohla ve všem spolehnout. Teta byla u nás jako doma.

Vím, že maminka by za ni dýchala...ruku do ohně by za ni dala. Ale život se s náma nemazlí...jednoho dne skončilo i jejich přátelství. Ptáte se, co se stalo?

Bylo to krátce po mé svatbě, to jejich kamarádství trvalo pomalu třicet let. Bydleli jsme tedy ještě s manželem u našich. V domě nás bylo hodně, ještě moje babička. Zrovna bylo období kolem vánoc a na vánoce k nám dojížděla ještě tetička z Brna,j elikož neměla děti, tak byla ráda, že může svátky prožívat u nás, a tak rok co rok jsme vánoce prožívali ve velkém rodinném kruhu.

Naši seděli v kuchyni i s babičkou a tetičkou z Brna, když zrovna přišla maminčina kamarádka. No a tak jsme všichni popíjeli kafíčko a pomalu se loučili s tetičkou z Brna, která za hodinu měla odjíždět, a tak jsme ji měli vézt na vlak( já,mamka a můj muž).

No a brněnská tetička dala mamince 5000Kč(vždy ji dávala peníze, protože moje mamka ji měla v případě smrti nechat udělat pohřeb). A tak maminka peníze vzala a odnesla si je do ložnice do krabičky, kde si odkládala tyto peníze.

A říká kamarádce:“promiň,ale teď jedeme vyprovodit tetu“ .  „To nevadí, počkám tu na tebe s babičkou“ odpověděla kamarádka.

No a tak jsme jeli, však za půl hodinky budeme doma. Když jsme se vrátili, tak kamarádka už u nás nebyla. Mamka se ptá babičky: „A kde je Zdena, říkala, že na mě počká?“

„Nevím, ale jak jste odjeli, šla se podívat do ložnice, prý jak ti kvete vánoční kaktus a pak hned šla domů, že moc spěchá“, odpověděla babička.

Pak to nikdo neřešil. Až k večeru mě mamka zavolala do ložnice s tím, že jí v krabičce chybí dva tisíce. Jenom náhodně na to přišla, protože šuplík byl pootevřený a z krabičky trčely peníze. Tak je urovná a ejhle, dva tisíce pryč. Týýýýý,jo, napadlo mě, že by Zdena? Ale bála jsem se pomyslet, že by něco takového byla schopná udělat. To samé napadlo i mamku, ale nikdo to nechtěl nahlas vyslovit. To není možnéééééé.

Ale možné to bylo...nejlepší kamarádka mamince ukradla dva tisíce. Nikdo v ložnici nebyl, jen Zdenka se šla podívat, jak mamce kvete vánoční kaktus( babička za ní nešla, protože byla po operaci kyčelních kloubů), takže Zdenka měla jistotu, že za ní nikdo nepůjde.

Maminka pořád nemohla uvěřit tomu, že by to byla schopná udělat...neustále hledala, hledala, ale nenašla! A tak čekala, že se to nějak vysvětlí, kamarádka přijde, omluví se, a třeba řekne, že si to jen půjčila...ale Zdenka se u nás neukázala víc než týden.

Maminka byla jako na trní. . Asi za dva týdny jsem měla narozeniny a teta mě každoročně přála...a přišla i tehdy, ale dopoledne, i když věděla, že budu v práci. A když přišla, byla u nás i babička, a hned na ni uhodila, že když se „šla dívat na ten vánoční kaktus, ukradla mamince dva tisíce“...zapírala, že ona by to nikdy neudělala....!

Otočila se a odešla, bez omluvy, bez přiznání, a tím dnem skončilo přátelství na ŽIVOT I NA SMRT...skončilo téměř třicetileté úžasné kamarádství, a mamince zůstal velký šrám na srdci, z té zrady ji bolí ještě teď, i když je to víc než patnáct let. Když se potkají na ulici, nepozdraví se. Vím, že o ty peníze nejde tak, jak o tu ztracenou důvěru, o ten podraz, který udělala.

Maminka ještě dlouho po tom čekala, že přijde a omluví se, snad by jí i odpustila, ale NIC. Nejen, že přišla o kamarádku, ale hlavně přišla o iluze. Od té doby je nedůvěřivá a o kamarádství nechce ani slyšet. Lidi si vůbec nepřipustí k tělu, má k nim odstup a duši má zrazenou, ani těch patnáct let ji nezhojilo. Říká se, že čas všechno zahojí a vyléčí, ale myslím, že maminku to bolí ještě dnes. Věřím,ž e ji odpustila, ale NIKDY NEZAPOMENE!!!!

Bohuša

To mi hlava nebere, jak může někdo pro dvě tisícovky zahodit takový vztah. Kdyby přece potřebovala peníze, maminka by jí je určitě půjčila. Je to škoda.

Co vy na to, milé ženy-in? Je to konečná, nebo se s tím tenkrát dalo něco dělat? Měla za Zdenou jít a říct jí o svém podezření? Jak byste se zachovala vy? Stalo se vám někdy něco podobného? Zradila vás kamarádka, o které jste si myslela, že je na život a na smrt?

Napište nám o tom na: redakce@zena-in.cz

 

 

 

Reklama